Redblack female voices tour
Tak to máme za sebou. Tři noci naplněné cestováním, koncertem, pařbou a dojezdem do dočasného bejváku v brněnském 1+1 u hajdovců. Ještě stále cítím únavu, ale za ty zážitky to stálo. Praha nám vytvořila skvělý kotel a v nacpaném RockCafé jsme si koncert patřičně užili. Jen ta policejní hodina naštvala, protože jsme nemohli odehrát celý set. Dojezd do Brna proběhl v pohodě (i když náš řidič Kamil vypadal ospale a tak musel být pod Hrncovým dozorem) a tak jsme ještě do 5 hodin do rána kecali a dopíjeli dávky alkoholu, které jsme měli pro dnešní den určeny :-).
Ranní procházka po židovském hřbitově nás naladila na správnou doomovou vlnu a tak jsme po obědě vyrazili směr Zlín. V parádnmí klubu v Masters of rock café jsme se báli přízně diváků a nakonec jich skutečně přišlo jen něco kolo 160. Během hraní odešel díky klimatizaci Hrncovi hlas, tak byl nejvíc ze všech naštvaný. Mě na konci setu během I would dance praskla struna, ale statečně jsem dohrál na Éčko a závěrečnou Cantaru odehrál na kejtru od Radka. Lidi se snažili pařit, ale na tak velkém prostoru to prostě nemělo takovou energii jako v Praze (a to jsme nevěděl co nás bude čekat v Brně) a tak jsme si na pódiu museli pomoct sami :-) Koncert končila Memoria a ta mi spravila náladu, páč jim to hrálo parádně. Škoda jen, že v sále zústala s bídou polovina lidí. Dojezd byl opět v pohodě a zásoby, které jsme šetřili, padly za vlast. Co se dělo v noci na bytě si budu asi pamatovat dlouho a díky mobilům si Hančino psaní na stroji, Sikiho loutkohereckou etudu s polštářem atd. mohu připomínat stále dokola :-)
Ráno bylo trochu krušné (spát v devíti lidech v bytě 1+1 je vážně mazec), ale vidina poslední probdělé noci a těšení se na večerní koncert člověku zvedne náladu...Navíc Hrnec vymyslel nový song "jsem khár", který jsme si celý den připomínali. Oběd proběhl tentokrát v brněnské Středověké krčmě, kde nejvíc (jako vždy) perlil Hrnec se svým medvídkem, jen obsluha (taky středověká) neměla pro jeho humor pochopení. Navíc nás zde poznali fanoušci, kteří nám na rozloučenou přes celou hospodu zazpívali "We shall go.." .. no prostě mazec :-). Po krušném dojezdu na Favál (4 lidi v tramvaji, zbytek v dodávce a 500 metrový sprint Hanky, aby sehnala pípátko na otevření brány) jsme již byli na místě činu. Klub se lidmi plnil pomalu, ale za to vytrvale, takže po Free fall a během Dying Passion se klub naplnil k prasknutí (snad 360 platících lidí), takže jsem začal pociťovat mírnou nervozitu. Tu se mi snažil pohoci překonat Aleš z Free fall a z vděčnosti za půjčování aparátu do mě nalil 2 velké fernety (před hraním už nikdy víc). Mělo to jediný efekt a to ten, že jsem se během mé oblíbené, ale pro mě stále těžké skladby Osamělí klepal jako ratlík, ale naštěstí jsem ji odehrál v pohodě (na rozdíl od začátku, který jaksi Siki pozapoměl hrát :-). Koncert byl úžasný a co jsme se snažili předat lidem my, tak ti nám to vraceli 2x a byla to prostě paráda. Celou třídenní akci ukončila Memoria a se Sikim jsme prostáli celý set a byla to skvělá tečka. Co se dělo po koncertě jsem si připoměl až ráno z foťáku a asi to nebylo špatné :-)