Mira34 Muž, 48 let / Horní Benešov

Miluji zvuk elektrické kytary a miluji ho ještě víc, když má pořádne "kule" ve spodku. Proto mi Radek udělal radost, když začal skládat nové písničky i pro sedmistrunnou kytaru. Menší radostí pro mě však bylo, že takovou kytaru (zatím) nemám a tak jsem musel různě transponovat na šestce. To se změnilo minulou zkouškou, kdy už mi došla trpělivost a jal jsem se tunit a trápit svou záložní Cortku, která je na různé typy ladění jako dělaná. Ostatní do toho bušili a já se s kytarou v ruce a zapojenou ladičkou pustil do podlaďování. Že se musí dostat struna E o 5 půltónů dolů na H mi bylo jasné hned, ale co s tím zbytkem? Down podladění by udělalo z ostatních strun bláto na hřišti a tak zvítězil rozumný kompromis v podobě drop C - tohle jsem si teda původně myslel a v duchu spočítal. Jaké však bylo mé zděšení, když jsem v přestávce mohl udělat kontrolu sluchem a zjistil, že se sice hrne pěkný "numetalový" zvuk, ale tóny zní, jako by se o ně staral pijan-ladič. Samozřejmě jsem metodou "naladit podle sluchu a ladička ukáže co tam asi je" zjistil svůj omyl a místo Drop C mělo být použito Drop Cis (což chytřejší z vás samozřejmě od začátku věděli). Teď už mi nezbývá, než koupit pořádné 13-ky struny a lets rock and roll :-)

"Tak už mám holku mami." radostně jsem zvolal při jedné z návštěv svého bývalého domova. "No konečně. To ti to trvalo. Kdy se s ní pochlubíš?" natěšeně zvolala máma a už už chtěla loudit detaily. "Přijeďte se na ní podívat do Krnova. Pochází odsud její sourozenci a polovina rodiny"...Dost fantazírování a teď trochu reality.

Jolana byla nejen pro mě synonymem "komunistické šmejdsklé" kytary, ale to by nesměl být internet a např. tyto skvělé stránky http://www.jolana.info/ a včera zahořklý člověk se dnes nestačí divit. Pak narazí na zprávu, že Jolana začala s výrobou kytar a padne mu do oka Diamantka, která jako by vypadla z oka Les Paulovi :-) Na stránkách výrobce je krásný titulek "Frontman Interitus hraje na Diamantku" a to už teda nevydržím. Ihned píšu Radkovi a vědom si toho, že mám v jedné kapse díru a v druhé lochnu, dokopávám ho postupně ke kontaktování výrobce (je to přece jen kapelník, tak by se sem tam o něco mohl postarat :-). V blízké době nás čekal Maskaron tour a předvést se s novými kytarami by se nám oběma hodně líbílo. Slovo dalo slovo (spíše mail dal mail) a s výrobcem jsme se domluvili. Výroba se bohužel zdržela a jenom díky Radkovému asertivnímu mailu jsme obdrželi kytary alespoň na poslední třetinu tour. Svou starou Cortku mám rád, ale jakmile jsem do ruky chytil Jolanu, tak jsem se cítil tak, že držím v ruce pořádnou kytaru. Tlusté tělo, pořádný krk tak akorát pro mé dva články, snímače, které dají vyniknout tónu téhle mahagonové krasavice...no, mohl bych se tady rozplývat do nekonečna. Prostě spokojenost a velké díky našim šikovným českým ručičkám.

Tak to máme za sebou. Tři noci naplněné cestováním, koncertem, pařbou a dojezdem do dočasného bejváku v brněnském 1+1 u hajdovců. Ještě stále cítím únavu, ale za ty zážitky to stálo. Praha nám vytvořila skvělý kotel a v nacpaném RockCafé jsme si koncert patřičně užili. Jen ta policejní hodina naštvala, protože jsme nemohli odehrát celý set. Dojezd do Brna proběhl v pohodě (i když náš řidič Kamil vypadal ospale a tak musel být pod Hrncovým dozorem) a tak jsme ještě do 5 hodin do rána kecali a dopíjeli dávky alkoholu, které jsme měli pro dnešní den určeny :-).

Ranní procházka po židovském hřbitově nás naladila na správnou doomovou vlnu a tak jsme po obědě vyrazili směr Zlín. V parádnmí klubu v Masters of rock café jsme se báli přízně diváků a nakonec jich skutečně přišlo jen něco kolo 160. Během hraní odešel díky klimatizaci Hrncovi hlas, tak byl nejvíc ze všech naštvaný. Mě na konci setu během I would dance praskla struna, ale statečně jsem dohrál na Éčko a závěrečnou Cantaru odehrál na kejtru od Radka. Lidi se snažili pařit, ale na tak velkém prostoru to prostě nemělo takovou energii jako v Praze (a to jsme nevěděl co nás bude čekat v Brně) a tak jsme si na pódiu museli pomoct sami :-) Koncert končila Memoria a ta mi spravila náladu, páč jim to hrálo parádně. Škoda jen, že v sále zústala s bídou polovina lidí. Dojezd byl opět v pohodě a zásoby, které jsme šetřili, padly za vlast. Co se dělo v noci na bytě si budu asi pamatovat dlouho a díky mobilům si Hančino psaní na stroji, Sikiho loutkohereckou etudu s polštářem atd. mohu připomínat stále dokola :-)

Ráno bylo trochu krušné (spát v devíti lidech v bytě 1+1 je vážně mazec), ale vidina poslední probdělé noci a těšení se na večerní koncert člověku zvedne náladu...Navíc Hrnec vymyslel nový song "jsem khár", který jsme si celý den připomínali. Oběd proběhl tentokrát v brněnské Středověké krčmě, kde nejvíc (jako vždy) perlil Hrnec se svým medvídkem, jen obsluha (taky středověká) neměla pro jeho humor pochopení. Navíc nás zde poznali fanoušci, kteří nám na rozloučenou přes celou hospodu zazpívali "We shall go.." .. no prostě mazec :-). Po krušném dojezdu na Favál (4 lidi v tramvaji, zbytek v dodávce a 500 metrový sprint Hanky, aby sehnala pípátko na otevření brány) jsme již byli na místě činu. Klub se lidmi plnil pomalu, ale za to vytrvale, takže po Free fall a během Dying Passion se klub naplnil k prasknutí (snad 360 platících lidí), takže jsem začal pociťovat mírnou nervozitu. Tu se mi snažil pohoci překonat Aleš z Free fall a z vděčnosti za půjčování aparátu do mě nalil 2 velké fernety (před hraním už nikdy víc). Mělo to jediný efekt a to ten, že jsem se během mé oblíbené, ale pro mě stále těžké skladby Osamělí klepal jako ratlík, ale naštěstí jsem ji odehrál v pohodě (na rozdíl od začátku, který jaksi Siki pozapoměl hrát :-). Koncert byl úžasný a co jsme se snažili předat lidem my, tak ti nám to vraceli 2x a byla to prostě paráda. Celou třídenní akci ukončila Memoria a se Sikim jsme prostáli celý set a byla to skvělá tečka. Co se dělo po koncertě jsem si připoměl až ráno z foťáku a asi to nebylo špatné :-)