kuře melancholik...
Níže sem psal o revoluci v mym hudebnim vkusu. Rád bych se zmíňil o kapelách a jejich albech co teď často sjíždim a proč sem si je oblíbil...
Isis - In the Absence of Truth
O této skupině jsem již něco slyšel. Doporučoval mi jí kamarád Lukáš...ubýhaly dny, týdny a měsíce bez povšimnutí a nasazení k tomu pořídit si ňáký to album...no asi na to uzrál čas a musim říct, že by trvalo hodně dlouho než bych si na ně vzpomněl (bůh ví jesli někdy)...každopádně sem nejdřív brázdil youtube a narazil sem na pár songů...no song Holy Tears mě šokoval, nejen svým klipem, ale nevěřil sem, že hudba může mít takový rozměry, melancholická, depresivní atmosféra dřímající sopky vyčkávájící k apokalypse. Hned sem si stáhnul nejnovější album In the Absence of Truth...fakt nářez, pomalé pasáže s prvky galaktického neklidu vyčkávající na vnitřní inkubace vlastního duševního troskotání...prostě masakr!
Stahuju jejich první alba který sou prej námrdový, energičtější a tvrdší...sem velmi zvědaf...
Holy Tears
He was patient
Slow descent, chills the bones
His wait maybe long
Still he carries on
Always reaching for her
Always breathing for her
Lifting his hand to the sky
Slow change might bring
Holy tears
Upon his battered skull
Holy tears
Holy tears
Her form transformed, from ash to golden throne
Isis - Panopticon
Řekl bych progresivnější album. Mnoho recenzí tvrdí, že je to nejlepší album celé skupiny. Líbí se mi v něm hrubě nakřáplej hlas kterej neni tak uplatněnej v nejnovějšim albu In the Absence of Truth (ve kterym je kladen důraz spíš na ,,Karla Gotta,, na úkor uslintanýho metalisty:))). Mírné pasáže narážející do útesů traumatických prožitků pozvolna přecházejících do hrubých vod upřímnosti. Asi takle bych popsal mym pocitem tohle album. Nejvíce mne chytnul za srdíčko song In Fiction. Netroufám si říct které album se mi líbí víc, protože obě emotivně řežou stejným metrem, jen rukojeť pily je jiná:)))asi takle...
In Fiction
Through fiction we saw the birth
Of futures yet to come
Yet in fiction lay the bones
Ugly in their nakedness
Yet under this mortal sun
We cannot hide ourselves
Isis - Oceanic
Pro mě nejškrobenější a nejrozporuplnější z těhletěch tří alb. Trošku mě zklamalo. Určitě mě budou proklínat zatvrzelí stoupenci tvrdého jádra, ale to co sem si já sám našel při poslechu těch dvou posledních alb Isis, to se v Oceanic vytratilo. Sice se zde objeví pár dobrých skladem jako třeba Hym, ale u Oceanic mi chybí taková bezprostřední upřímnost skladeb (například Holy Tears z alba In the Absence of Truth, která u mě vede a je na prvním místě!). Tím samozřejmě nechci odsoudit tohle album k záhubě. Naopak, myslím si, že si zde mnoho posluchačů přijde na své. Uřvané pasáže (častější než v předchozích albech) s nekompromisními metalkórovými rify dávají Isis jasně najevo svou náležitost k tvrdému kóru, zároveň rozcuchají jakéhokoli emaře s půlmetrovou patkou, právě svými procítěnými post-rockovými pasážemi:)
