M@r@S 39 let / Staříč

  Jelikož mám to štěstí, že pocházím z hudební rodiny (otec muzikant, matka tolerantní žena muzikanta:), hromada strýčků muzikantů ), netrpěl jsem v útlém mládí nedostatkem hudby pouštěné z gramofonu a linoucí se vzduchem, zemí, stěnami, ba i sem tam se schovávající za záclonou. Takové výchozí podmínky na mne nemohly nezanechat nějaké stopy, a tak jsem se tedy vydal cestou stěhováků nábytku, oficiálně zovaných muzikanti. v mých hudebních začátcích, tj. někdy kolem dvanácti dožitých let, kdy jsem obdržel první bicí inštrument, se bohužel ještě nedalo mluvit ani o hudbě, ani o bubnování. Jakési kakofonické polyrytmy, neukázněné sledy úderů i úhozů, které by jistojistě potěšili ucho takového Franka Zappy, bohužel v úzkém rodinném kruhu, který mne a mé bubínky obklopoval, nedošel uznání. Byly mi proto tyto bubny odejity, odinstalovány, uneseny. Po zhruba šesti letech, kdy jsem oblažoval sluchovody všech okol, konečně mí rodiče opět svolili k návratu ztracených bubínků, neboť poslouchání bouchání pastelek o penál, se pro ně stalo ještě nesnesitelnější, než mlácení do činelů. I shledal jsem se s bicí soupravou a chutě pln se jal cvičit. Po mnoha letech denního cvičení jsem získal snad jakous takous techniku, se kterou neurazím, ani sluchovody nepoškodím. 
   První plody své tvrdé práce jsem začal sbírat po telefonátu jistého basáka, který v jisté kapele Escape  v jistém maloměstě hledal druhou polovinu rytmické sekce (Pozn.: tu akusticky hlučnější). I strachem naplněn jsem odkýval svou účast na zkoušce...po mnoha letech společného zkoušení, hraní, průšvihů, úspěchů, prvních koncertních krůčků, kroků, i úkroků, jsem si začal budovat nějaké to jméno. Zlí jazykové dokonce trvdili, že umím hrát. Následovaly nějaké záskoky předem hlášené i náhlé u kapel malých i velkých, s tím související získávání dalších zkušeností a hudebních známostí. Poté přišla kapela Dark Destiny, kde jsem si vyzkoušel přístup notně undergroundový, ale nedostatečná koncertní vytíženost způsobila, že jsem byl nucen tuto formaci opustit. Následovala další kapela tentokráte zábavového ražení, kde jsem se otrkal po boku starých ošlehaných a rockovými rytmy a riffy vyhraných vlků.

  Krátce poté přišlo zjevení z nebes, kapela Dona Said Yes, jinak technický crossoverový projekt Dony Michelle z kapely Kapriola. Zde se již vše roztočilo způsobem hodným rozběsněného tornáda, a má 186cm malá maličkost mohla naplno rozvinout své nekompromisně technické a krkolamné já! Pódiové hraní kadence ruského automatického samopalu, hraní na větších i velkých festivalech stejně tak, jakožto v menších i malých klubech. Následovala první studiová nahrávka, kde jsem byl zvěčněn pro budoucí generace. Tímto bych chtěl poděkovat lady Doně za to, že mi umožnila hráti psychicky i fyzicky nadoraz. Neboť jak všichni víme, každý chlap se musí utahat, aby potom blbě neremcal!

    Zhruba od léta roku loňského i uvolil jsem se k účinkování v kapele Teralodon (původně Cross ov Darkness), kapely dvou bratří hrajících thrash metal. ovšem s přibývajícími novými skaldbami se zdá, že tato škatulka zdá se býti nedostatečnou, neboť nám ta hudební tvorba bobtná jako pověstný hrnečku, vař! Uvidíme, co z nás ještě vypadne, prozatím se pečlivě připravujeme a kutíme a pilujeme ve zkušebně, plánujeme  a zvolna realizujeme :-)
  Nu, a co přinesla nejnovější minulost? zhruba na přelomu létapáně minulého a letošního donesla se zpráva, že jistá hard rocková/metalová kapela z Frýdku-Místku se poohlíží po bubeníkovi. inu za jednu zkoušku nic nedáš, a po zkouškách dvou nevyskytly se dostatečné důvody proto, abych se musel zvedat z bubenické (ona je spíše tedy klasicky klavírní)  sesle kapely Spider X. 

  Copak asi přinese budoucnost? Hromadu dalších koncertů, EPéček, LPíček i jiných věcí muzikantských. Toliko skončeno jest krátké a strohé pojednání o životě jednoho bubeníka. Ti, kteří jej dočetli dokonce, získávají bobříka trpělivost!!! :)

                                                        --  Bicím třikrát hurá!!  --