Green Day vydají novou desku
Jde o počin z dílny zavedeného grafika Chrise Bilheimera, který s GD spolupracoval již v období "Amerického Idiota", kdy vytvořil několik zajímavých koncertních plakátů. Přesné datum vydání zatím upřesněno nebylo a přesto, že po internetu koluje krátká ukázka z jednoho songu plus několik zvěstí o tom, že deska bude dle epických rozměrů rozdělena na tři velké kapitoly, jež dohromady obsahují rovných šestnáct písní, pojďme se raději mrknout na onen obal a hlavně pak na samotný název desky.
Nasprejovaný roztékající se název kapely, otisknutá momentka zamilovaného páru, ve finále pak velkohubé prohlášení, že jsme se dočkali "Úpadku jedenadvacátého století". Breakdown neboli "úpadek"? Přesně tak. Alespoň to něco málo hovoří o tom, že půjde o další koncepční opus à la American Idiot. Včetně společensko-kritického náboje. Včetně narážek na politickou ideologii, nechutnou moc médií, skepsi vůči dnešní "nemocné" společnosti, nevraživost ohledně různých náboženství. Jednoduše úpadek, odcizení se vším všudy. A zatímco Idiot pojednával především o úpadku americkém, slůvka "21st Century" vytvářejí myšlenky o tom, že tentokrát jsou Billie Joe a spol. globální. Že si do huby berou celý svět. Na druhou stranu, "breakdown" může být doslova i zhroucení, selhání či třeba rozvrat. Zhroucení jedenadvacátého století. Proč? Protože rockoví velikáni s punkovými kořeny se cítí jako Největší kapela na světě. Jako kapela, jejíž bouřlivá muzika může zatřást světovou společností, celým světem, stoletím. Je v tom mohutná špetka drzosti, arogance, megalomanie, zároveň je to ale zatraceně cool.
A onen obrázek líbající se dvojice? Co když je naše slavné aktuální století natolik špatné, natolik prolezlé špatností, natolik chladné, že si lidé mezi sebou zkrátka už vůbec nerozumí. Cosi jako pravá láska a přátelství jsou pryč, všechno je fuč, neexistuje. Vše to dnes zůstalo jen v podobě vzpomínek, minulosti, jež se otiskla na zaprášené zdi v ponurých městských uličkách. Svým způsobem v tom samozřejmě může figurovat Street Art. Rebelující pouliční umělci jako jedni z mála symbolických zaznamenatelů vzpomínek, situací, nálad, momentek. Ostatně, velmi podobný výjev, jakým teď GD zdobí očekávané dílko, je k vidění i na jedné zmalované oprýskané zdi v Berlíně. Můžou to být prázdný kecy, může to být punk-rocková filozofie. Uvidíme v květnu, ale…co na to Vy?
Ondra Čížek -> http://www.kvakpunkrock.cz/detail.php?ktera=3331&odkud=