MATĚJ Muž, 39 let / Liberec

Nemohl jsem si nevšimnout, že si můj, troufám si říci, velice dobrý přítel a spoluhráč Tomáš, nemohl nevšimnout faktu, že si jeho, troufám si říci, velice dobrý přítel a spoluhráč a můj, troufám si říci, velice dobrý přítel Hugo nemohl nevšimnout, že si náš všeobecně velice dobrý přítel a spoluhárač páně Tomášův a můj VŠIML. Jeden se naanimoval, druhý se vlastně vůbec neobarvil a třetí z nich je natřen barvou z mých nejoblíbenější. Najednou tak i já začínám pociťovat potřebu přidat se mezi mé přátele a označit se barvou, která odpovídá pozici v ose mého života...však...včera jsem ztratil pastelky...fix vyschl...uhel je příliš fádní...s temperami mám jeden problém (vždy vypiji kalíšek s vodou dříve než si do něj stačím namočit štětec)...tužka jest vymazatelná a to já tuze nemám rád...inkoust dělá kaňky a to dokonce i na těle...jesetera...

A tak přemýšlím a přemýšlím nad aktuální barvou charakterizující fázi mého života...cítím se jako dům...z hlíny...ten dům, který nám doma v pokoji hyzdí celou jednu místnost...ten dům, který jsem s vypětím všech sil vykonstruoval ve svých osmi letech na hodině výtvarné výchovy za pomoci špachtlý, dlátel a štětce...ten dům, který jsem tvořil přes čtyři hodiny, jen pro svou radost, za pomoci druhých...mladých umělců...a  za silného využití své fantazie...cítím se jako ta cesta, která vedla k jeho vzniku...ta cesta měla smysl, ten dům nám teď hyzdí celou jednu místnost...jestli cesta má nějakou barvu, obarvím se tou...ale to všechno se teprve dozvím a pak vám o tom dám vědět, kamarádi...ale vy to stejně jistojistě poznáte...