MATĚJ Muž, 39 let / Liberec

 

Dobré jitrnice v krátké době již dotřetice!!!

V minulých čtyřech dnech jsem byl obdařen tolika "všelidojmy", že se z nich opět potřebuji alespoň trochu vypsat a odlehčit tak své miniaturní..hlavě..pátek 14. března stal se nám (rozuměj: kapele Killerpa/la/nda) osudovým a zároveň nezapomenutelným zážitkem!!! Ano..sen se stal skutečností..měli jsme první koncert..pokusím se tento křišťálový monument mezi ostatními životními milníky vykresli barvičkami těch nejkřiklavějších barev..ani nebudu muset příliš přehánět:

jako správní "x-factors and superstars" jsme do již zaplněného CMLka dvojky dorazili jako poslední v pořadí ze tří vystupujících kapel toho večera..nutno na obhajobu dodat, že přeci jen to máme ze zkušebny do klubu dobrých deset minut pěší chůze..nyní již snad chápete, že to nemáme lehké..nosit nástroje skrz houfy lidu do malého kumbálku v prostorách klubu mi trochu připomínalo swingers party u Rosenbergů na verandě ale přesto jsme vše bez újmy a pohmožděných údů dotáhli do zdárného konce..následoval trojitý kotoul s dvojitým vrutem abychom s Kristý (rozuměj: mou drahou a úžasnou křehkou polovičkou..možná, že i víc než jen polovičkou:) obsadili poslední volná místa..úspěšně však jen na chvíli..v mžiku přispěchal dvousetkilový vorvaň zvoucí se Robert a přisedl mi obě ruce..se slovy: "nechoďte na záchod, pan blbej tuňák!" mě donutil vstát a vrátit se k Rosenbergům na verandu..první kapela za bouřlivého pískotu započla hrát..

-123min je banda totálních profíků a hovaďáků a já jsem od prvních tónů s vyplazeným jazykem, pravou rukou v kalhotách a levou na prsou slintal a poskakoval až jsem ve "spolustojících" vyvolával dojem buď totálního dementa anebo znaky pokročilého epileptického záchvatu..po hodině urputného zírání na páně mistra Bínu a spol. jsem se odpotácel vypít druhý demáček a následně mohutně abstinovat..publikum bylo fantasticý, "minutý" ještě úžasňáčtější ale dvě hodiny byly moc a ke konci už mi představení spíš připomínalo totálně profesionální ale již trochu nudné přehrávky posledního ročníku konzervatoře v Berkley..větřil jsem průser..bylo po 23. hodině a já s vědomím, že hrajeme až třetí začal hystericky konzumovat dva redbully naráz..

Druzí v pořadí, horňestrašečtí Cink&Tej, spustili kolem čtvrt na jednu a nutno dodat..byli výborní!!! Strašně příjemná muzika..neomilní kytaristi, bezchybný a nádherný zpěv, basa a bicí tak rytmičtí, že jsem se celý zbytek koncertu a večera pohyboval v tempu 135 bpm a do toho všeho po pódiu nešťastně pobíhal a zoufal pátý člen souboru, hráč na mně bohužel stále ještě neznámý nástroj EWI, kterého zradila technika a tak si za celé představení ani "neštrejch"..škoda..ale přesto byli Cinkové úžasní a já si nesmín nechat uniknout další šanci je někde opět spatřit..a snad mi daj i tu pusu abych mohl po tom světě zase kráčet s úsměvem..pomalu mi začínaly najíždět účinky vypitých energy drinků a vykouřených třiceti s velboudem a já se silnou arytmií srdce připomínal Maradonu v dobách, kdy měl letovisko v Kolumbii a na zahradě pětset sazeniček koky..mlask..

Bylo těsně před druhou hodinou ranní a na pódium vyběhla čtveřice psů, kterým není putna otázka východokorejských pand a jejich zneužívání k distribuci těžkých drog mezi leguány a anakondy. Přes ten pokročilý čas to alespoň pro nás byl strašně moc příjemnej první koncert, za podpory stále ještě stojící a alespoň jedním uchem vnímající padesátky lidu jsme si zahráli všech šest písní..sice zatím bez zpěvu..ale bylo to pro mě osobně chvílemi až euforické..užili jsme si to s „kukama z kapelý však neosiřelý“ jak to jen šlo..poplácali jsme se po zádech a šli si ho každý po svém směru..vy..ho..niterní zážitek..kolem čtvrté hodiny ranní jsme se s "Čočkou" (složenina ze slov kočka a čučorietka = objekt mého snění) dostali do pelechu a za mohutného mlaskání a přežvykování usnuli s vepřovou kýtou v ruce a čtyřmi kily hovězího v žaludku..

Statečný čtenáři neboj vlka nic..zítra sem dopíšu víc..nyní již bolí mne ruka..a na dveře někdo mi ťuká..zatim ric pic do Teplic!!!