MATĚJ Muž, 39 let / Liberec

Ahoj,

dostalo se mi na oči jedno přeparádní video a nemohu jinak než se o něj nepodělit, respektive podělit !!! :) Pro ilustraci mohu jen zmínit, že pojednává o jedné velice talentované mladé fotografce z města Jičína a nevyzpovídává ji nikdo jiný, než můj dobrý přítel, nemluvě o tom, že na konci je viděti i Hinega, Pantátu anebo Huga, toho psa hořičkýho !!! :) Přeji krásný vizuální zážitek, doopravdy je na co koukat !!!

http://www.nasetelevize.cz/_video/ntv_20081126.wmv

Po delší pomlce přeji opět dobrého rána, dopoledne, poledne, či jakkoli vyhrocené noční hodiny !!!

Liberec si mě povolal zpět k sobě a proto jsem do velké míry dosti časově omezený, jednou z mnou nejraději vykonávaných z nepříliš mnoha volnočasových aktivit se mi stává právě Bandzone, na kterém znovu a znovu objevuji, znovuobjevuji a pravidelně bivakuji na jednotlivých profilech všelimožných kapel. Je mi dosytosti jisto, že tento přeskromný profil moc uživatelů nenavštěvuje, ale právě o to větší chuť mám sem psát cokoliv mě napadne v té mé školským systémem dosti poznamenané hlavě ... v dnešním dílu proto poukáži na pár profilů interpretů, kteří mě v poslední době dostali na kolena ... (kdo čekal sadu erotických fotografií z prázdninového výletu v Bangladéši, si musí počkat do příště) ... :

POST - PUBESCENTOS vs. MASTIX - první zmínění, Lukáš, Mánes, Mára a Vráťa, troufám si tvrdit, že tito převtipní a báječní lidé jsou mými velice dobrými kamarády. Když jsme začínali se "Satirkou", velice opovážlivě, šířit svůj prvotní materiál mezi lid převážně jičínský, oni byli ti, kteří nás zvali na koncerty a stali se nám nefalšovanými "hudebními matkami" a oni jsou teď stejně ti, kteří mi příjemně vyrážejí dech se svou chutí po několika rozkladech předchozích uskupení se do toho všeho opět střemhlav opřít a šířit svou zábavou oplývající muziku opět do světa!!! Velkým "hnacím motorem" je staronový spoluhráč Mastix, který tomu všemu dal ještě větší jiskru a zabalil tak tento kolos do hedvábné tkaniny utkané z těch nejzářivějších materiálů !!! Na obou výše zmíňených profilech vyslechnete písně, které (alespoň v mém případě) mají tu schopnost člověku tak zlepšit náladu a nechat jej zapomenout na cokoliv negativního, že nezbývá nic jiného, než si jen tak lehce pokyvovat do rytmu a pískat chytlavé melodie po celý den.

NASTY? - nová deska Omnia pomalu přichází na svět a mě tato parta čtyř božičanských velepánů jen potvrzuje, že jestli někdy v České Republice existovala nějaká kapela, která dle mých představ vystihovala pojem EMOCORE (samozřejmě v trochu modernějším provedení a ovšemže hned po Goodfoul, se kterýmiž mají však Nasty? nemálo společného), jsou to právě oni. Při poslechu jejich nových nahrávek mám pocit, jakoby dny světa byly sečteny avšak já s melancholickým úsměvem na tváři nepocítil ani zbla strachu...o "husí kůži" ani nemluvě...

PRVNÍ HOŘE - když jsem před pěti lety "jamoval" s Medákem ještě v té době ve zkušebně ve Vokšicích u Jičína, nikdy by mě nenapadlo, že by kdy mohl hrát na bicí nástroje právě v takové kapele jako jsou První Hoře. Měli jsme jen pár zkoušek a pokaždé zapomněl vše, co se událo na té předchozí a vše pak končilo obrovskou kocovinou a válením se po zemi na půl cesty domů . Stejně tak si pamatuji, když jsme se "Satirkou" hráli společný koncert s touto obrovsky talentovanou sebrankou v další nedaleké vesnici v okolí města Jičína, Popovicích. Dá se říci, že nás kluci svou dřevní alternativou ubili do země jako obrovské kladivo plné nezáživnosti. O to větší překvapení pro mě bylo, když jsem měl tu možnost slyšet jejich předposlední nahrávku "Commedia dell´arte", která mi doslova vyrazila dech. Nepopsatelná hudba plná lehkosti, tvrdosti, kabaretu, vážnosti, výsměchu a všeho možného na pomezí dobrého vkusu a dekadence a po poslechu "Lamenta" (nejnovější nahrávka) již jen uznale pokyvuji hlavou a nevěřím svým uším. Z kapely, která se dříve orientovala spíše na minulost (ve svém hudebním směřování) se najednou stal kolos, který boří veškeré hudební zábrany, o kterých jsme ani neměli tucha, že ještě existují ... a Medák je u toho !!! :) Nezbývá mi nic jiného, než jim fandit seč mi síly stačit budou !!!

Stalo se tomu jednoho červencového sluncem doruda vyhřátého večera, kdy jsme společně s mou Manon nasávali rosou a jehličím zabarvenou vůni Světa a žili pro okamžik. Město Třeboň stalo se mi druhým domovem. Nejsem však Psohlavec, či snad nežiji na Malé Straně a neznám o ní jediné povídky, a ani jsem v životě nečetl Máj...dokonce...Hynků, ty pse jeden...tento příspěvek opět pojednává o něčem úplně jiném, než se může zprvu zdát...

Hlavní postavou našeho příběhu se stala kouzelná až magicky čarovná elektrická kytara...v soukromí jsem jí přezdíval " Inge ", ve společnosti to však byla dáma známá pod pseudonymem Framus Diablo Pro Natural. Proč ten minulý čas, ptáte se ??? Protože již není mou...ach...byl to krásný rok !!! Vše tedy začalo jednoho červencového sluncem doruda vyhřátého večera...

Jal jsem se prodat svou milou a neznám lepšího způsobu nežli využít internetové inzerce. Učinil jsem tak. Druhého dne mi elektronickou poštou přišel dopis od Mrs. Kelredy James z Velké Británie, že by danou kytaru ráda zakoupila a nechala mnou odeslat do Nigérie. Dlouho mne od myšlenky, že to jest krapet prapodivné až absurdní, odváděla vidina nabídnutých osmiset EUR a zaplacení poštovného, avšak v momentě, kdy mi na každý ze tří mnou odeslaných e-mailů vygenerovala pokaždé stejnou zprávu, ve které vždy velmi urugovala nutnost předání informací o mém účtu, jsem této snahy zanechal...

Čas nekompromisně utíkal, co utíkal, běžel o závod a tlačil mne tak do slepé uličky jako vyhladovělý kojot s americkým občanstvím nebohou v burákovém másle natřenou laň. Propadal jsem skepsi a pozvolným depresím. Hlavou mi kolovala myšlenka, že peníze nezískám včas a umřu s tím nevalným pocitem nicoty a tvrzením vypáleným na rtech: "Chvíli byla mou...ale...nyní...již není"

V neděli však nastalý směr se otočil. Obdržel jsem telefonát od slovensky mluvícího občana. Že prý je z "Blavy", že prý hraje v úterý se svou kapelou na letišti v Hradci Králové, a že prý bych mu tu kytaru mohl donést o jedenácté na zvukovou zkoušku..."Hm, čo ta vrma, čo ta helpa!" Pomyslel jsem si. V zápětí jsem byl obeznámen se skutečností, že tou kapelou není nikdo jiný než slovutný ze všech nejslovutnějších...ELÁN...Cítil jsem rozpaky, nejistotu, a koketoval jsem s myšlenkou, že trpím halucinacemi...Inu, byla mi hozena rukavice a já mám rád rukavice, především palčáky...

V úterý ráno jsem nasedl do ranního autobusu směr Hradec Králové, následně do linky MHD číslo 15 směr letiště a po krátkém vystoupení se zfetovaným ukrajinským stánkařem na okraji areálu, který mi v deset ráno nabízel postupně kafe, láhev vodky a následně jointa a pervitýn, jsem započal hledat podium. Po půl hodině jsem byl u cíle, předcházela tomu procházka přes celý areál hradeckého letiště. O víkednu zde probíhal Hip - Hap - Hop camp, takže jsem po cestě narazil na haldy zvratků a lidí, které ty zvratka přípomínali.

Jsem na příletové dráze, volám, nemůže mluvit, letí nade mnou ve vyhlídkovém letadle, blížím se k podiu, dva bodyguardi jdou rychlostí dvoutunového hlemýždě mým směrem a svými pohledy na mne hází granáty, jsem krapet za trotla ale po minutové debatě o smyslu kaktusu mě pouští dál s tím, že mi oba svými koňskými dechy dýchají na krk, je to celkem příjemné...přicházím k podiu, podávám ruku právě zvučícímu kytaristovi (na podiu má něco kolem deseti kytar, tak proč si kurva ode mě zrovna kupuje mou " Inge ", chce mě třeba jen obřadně obětovat, aby si udržel věčné mládí, je to vše jen podvrh ??? Snad abych šel domu...), ale ne, je to vcelku sympatický bard, "gorila" číslo tři mne vede do cateringového stanu a já zde za zvuků zvukové zkoušky Elánů snídám kafe a obloženou mísu s řeckým chlebem, jsem nicka, jsem tu, a to mě baví, kdybych byl zhulený, řeknu si, že trpím největšími možnými halucinacemi, já ale nebyl...posléze přichází Páně kytarista a vyplácí mne, je prý spokojený, pokouším se cenu dohodou trošku navýšit, zde však není čas ani místo pro jakékoliv smlouvání, držím hubu, jsem vyplacen, Jožo vedle mne stojí a popíjí kafe, je velký a celý v černém, mám ho rád, vzal bych si ho domu, dostávám nabídku, že můžu zůstat na místě ještě po nějakou dobu, já však s díky a tvrzením, že musím na zkoušku, opouštím areál, s úsměvem...na rtech...už jen se vyhnout zhulenému Ukrajinci u vstupu a jít zpět do Hradce Králové pět kilometrů pěšky, po cestě si koupím tři párky a tři rohlíky, sním dva párky a jeden rohlík, vždycky to tak dopadne, ale což, stávají se i horší věci!!! ;)))

Jsem štastný. Důvodem mého štěstí jest jediná věc...tímto obchodem jsem si totiž mohl pořídit novou " Inge ", nazval jsem jí " Helga ", je jí již patnáct let, vznikla v Japonsku a dokonce k padesátému výročí firmy Fender a za použití amerického slangu k ní mohu jen dodat: " This motherfuckin´guitar rocks !!! " a "Hey, Fruščante, brousím si na tebe zuby, hahááá !!!" Takže Ťo Ta Helpa a to mě poser, tovižeo, a snad někdy někde na viděnou, slyšenou, třeba na koncertě Elánů, viď !!! ;)))