MATĚJ Muž, 39 let / Liberec

Olalalááá,

po devíti měsících nakouskovaného nahrávání v amatárských podmínkách, ledabylého odpočinku, zadostiučiněného zevlování, promarňování příležitostí, laxního ale luxusního mixování, hbitého žonglování a ujišťování, že již brzo, je konečně sebranka, o které jsme již popsali zbůhdarma stohy papírů, slohy manýrů a spálili na uhel nejeden papiňák, na BZ mezi živými!!!

Je - li tedy libo, okus, či sna zakousni se, do šťavnaté směsky všech možných i nemožných hudbeních stylů...doufejme tedy...nebo naopak, či opačně, zavrhni tu trapnou koláž , tvářící se jako povidlový koláč, avšak ve svém nitru jsoucí kyselou a trpkou tretkou...

KILLERPANDA lives on: strc...prst...skrz...brk...mrk...krk...frk...sudoku 

Existuje hned několik druhů zážitků, které člověk může v průběhu svého života prožít a následně si na jejich základě vytvořit vzpomínku, odpudivou či krásnou, zapovězenou či stále (snad navždy) živou, varující , či naopak, pobízející k tomu, něco podobného opět prožít...moc rád budu aktivně účasten ještě alespoň jedenkrát v mém životě tak krásné, inspirativní, zábrany odbourávající, zábavné a inspirující chvíle, jako jsem před týdnem...byl...

Bukovina a Žeretice, dvě vesnice v okolí Nové Paky a Jičína, dvě miniaturní aglomerace, které o víkendu z 1. na 2. srpna roku 2008 zažily jevy nevídané, úkazy tak prazvláštní, že hlavním bodem spekulací vesnického lidu v následujících týdnech byla domněnka o návratu opů na planetu zemi, dvě obce, které už nikdy nezůstanou takové, jaké byly před tím...

Podstatných je jen pět slov, tři názvy, třicet tři písmen a znaků, POST-PUBESCENTOS + METRO + SATIRAREGULA - banda intelektuálně zhýralých hovad, která se snaží změnit svět ač tuší, že sám svět je změnil do své nynější, nijak valné, podoby...ale vlastně...proč ne???

Pokud se nyní pokusíme spojit si do logických soudů až řetězců informací znalosti získané v předchozích třech odstavcích, nelze než vyřknout tvrzení: TATO TŘI HUDEBNÍ TĚLESA PLNA AMATÉRSKÝCH ALKOHOLIKŮ, NONŠALANTNÍCH ELEGÁNŮ A NESPOUTANÝCH ŽIVLŮ SPOLU STRÁVILA BEZMÁLA DVA KRÁSNÉ DNY NA TURNÉ S NÁZVEM kasárna B šňůra !!! Dost bylo předešlých popisů koncertních vystoupení, dost bylo vyjadřování citů na adresu přátel, se kterými trávím valnou většinu svého volného času, nyní se jen zaměřím na strohý popis fotbalových dovedností jednotlivých hráčů týmu "kasárna B", který senzačně vybojoval na sobotním turnaji v Žereticích...ano...stříbro!!!:)

Zprvu promluvím o jednotlivých hráčích:

LUGASH – útočník, legendární fotbalový internacionál, který nesmlouvavě bořil jednu soupeřovu obranu za druhou, kterému zápas od zápasu víc a více nabobtnávalo pravé koleno do finální finálové podoby přerostlého melounu, který vstřelil jako jediný hráč na turnaji čistý hattrick a konečně, který svými vykutálenými fotbalovými parádami tahal za nos nejednoho soupeře a pobavil nejednoho diváka...

PEPE – srdcař týmu, celý turnaj odehrál v červeném dresu České republiky (ač všichni ostatní hráli v bílém), vstřelil dva převelice důležité góly. Pikantní skutečností jest, že druhý z nich do branky nasměroval levým ňadrem (svým), částí dresu, na které jest vyobrazen znak Českého národa...náhoda...předurčení...natáhl si horní stehenní sval, vyřvával povzbuzující hesla na adresu protihráčů a na penaltu přišel s pivem v ruce...není co dodat...

ROUMEN -  chvílemi nenápadný útočník avšak o to více nebezpečný, který vybojoval mnoho míčů při napadání soupeřových obránců a vstřelil jeden překrásný gól. Hrál v botách určených na vše možné, jen ne na fotbal (ostatně jako polovina celého týmu) a svým nasazením burcoval po celou dobu turnaje okolní hráče, dokonce i mnoho soupeřů...

MASTIX – člověk, jenž hrál kopanou poprvé v životě a stal se pilířem celého týmu, obdržel přezdívku „BETON“ a je jen k podivu, že žádnému ze soupeřových hráčů nezlomil nějakou z končetin, či nerozbil hubu. I díky právě jeho osobě se tento turnaj stal nezapomenutelným zážitkem pro mnohé z nás, nejen z důvodu velkého množství zkonzumovaného alkoholu, ale právě kvůli jeho specifickému smyslu po humor a nebojácné povaze!!!

MATĚJ II. – bojovník, který při pokutovém kopu napálil balón pět metrů nad bránu a v této nesnadné situaci nahlédl realitě nebojácně do tváře, radostně se pousmál a olízl si loket. Inu, každý projevujme své emoce porůznu. Bojoval jako pes a psem v mém srdci navždy zůstane!!!

VÍŤA – od počátku turnaje mi hlavou kolovala jediná myšlenka, a to, že tento neprůstřelný brankář není ani toliko člověk, jako spíše nadlidská bytost, kouzelník s lepíkem na rukou a magnetem na nohou a tvarohem na .... Nebýt jeho maličkosti (respektive velikosti), skončil by každý náš zápas debaklem, takto nás však dovedl až do finále!!! Navždy zůstane zapsán v našich srdcích jako brankář turnaje a převelice přátelský a sympatický bard!!!

Bratři LANFELDOVI – bráchové jak má být, podoba žádná, jeden technicky zdatný a neprostupný obránce, druhý mrštný a převelice šikovný útočník s dynamitem v pravé noze. Stali se základními stavebními kameny celého týmu a nebýt jich, jsem si jistojistě jist, že bychom byli pěkně v prdeli...

Mastixův bráška – jeho jméno jsem znal, bohužel, už nevím, za což se omlouvám převelice. Skutečností ovšem zůstává, že s námi odehrál první tři velmi důležité zápasy ve skupině a svými dlouhými a šikovnými spodními končetinami nabourával nejednu soupeřovu obranu a nejedno soupeřovo sebevědomí...

ŠTĚPÁN (můj brašule) – největší „tragéd“ dne, kdy naskočil v plném zapálení do prvního zápasu, na hřišti byl přesně pět vteřin a ... zlomil si palec na pravé noze. Nelze než vyřknout tvrzení: „Parádička, no to si snad děláš prdel!“ S vidinou měsíce srpna do posledního dne stráveného na kanapi opustil trávník, areál turnaje, město ... ach ...

MATĚJ I. – nejsem hoden zhostit se úkolu takového, abych sám sebe a um v nohou mých do vínku mi v prenatálním období vložený objektivně hodnotil. Snad jen mohu říci, že tento hráč byl kapitánem týmu, důvod tohoto činu neznámý. Je to hráč, který v momentě, kdy stojí s míčem přilepeným na pravé noze před prázdnou bránou, pokouší se raději nahrávat do lepší pozice rohovému praporku...více pomlčím!!!

Ano přátelé, takto vypadal tým „Kasárna B“, který v Žereticích zlomil nejedno dívčí srdce, naštval nejednoho protihráče a pobavil nejednoho přihlížejícího. Velký dík patří mému dlouholetému kamarádovi ŘEHYMU, který celou tuto srandu a parádu zorganizoval a kvalitně dovedl do zdárného konce!!! Poslední slova nasměruji k organizačnímu týmu, a to:

KRISTÝnka – maskot týmu, nejhlasitější, nejzábavnější a nejkrásnější člen výpravy. Při zápasech skandovala, při koncertech „pogovala“ a na konci akce si vysloužila titul „urev dne“!!!:)

JARDA – výkonný ředitel a trenér v jedné osobě, večer pak famózní zvukař a hráč na basové nástroje. "Hovado" je jediný výraz, který vystihuje podstatu jeho konání toho dne!!!:)  

VERČA – manželka ředitele a trenéra týmu, byla oporou všem a stala se neoddělitelnou součástí týmu.

VRÁŤA – manager klubu. Etablovaný a sympatický mladý muž, kterému k dokonalosti už jen chybí o trošku širší znalost fotbalových pravidel!!!:)

Co dodat na závěr, snad jen heslo: „Sportem ku zdraví“ a já pomalu vyrážím na rehabilitaci kolene a na ORL, pže mám nejspíše přeraženou čelist a zpřetrhané kolenní vazy. Mějte se všichni krásně, buďte na sebe hodní a hlavně, netýrejte malá zvířátka, to není pěkný, fakt ne!!!

Dobrý den přátelé,

dnes jsme se tu sešli, abychom si pověděli něco o pravidlech pořádání tradičního venkovního koncertu na počest všech studentů (jedno jest zda úspěšných, či méně)!!!  A to již do jisté míry proslulého Majálesu, tentokráte vol. 3, 2008...v následujících několika řádkách se vám pokusím vypsat jednotlivé pokyny, co jest všechno potřeba udělat, aby obdobná akce mohla být vůbec uskutečněna (jelikož pořádat něco podobnýho ještě jednou už asi nikdy nezvládnu:):

- prvotní a vlastně i ten nejsilnější impuls je právě motivace, pokud vám té kuráže trochu chybí, je potřeba mít po boku kamaráda "hnidopiška", který vám neustále do hlavy hučí: "A co ten Majáles, už víš něco víc, hele, jdi do toho, Jičín musí mít nějakou tradiční koncertní a zároveň studentskou akci!!!" Sice ho budete mít plný zuby, ale má vlastně pravdu!!!:) a tak jdete do toho.

- informace o tom, jak to probíhalo minulý rok mohou být velice milné, a proto je nejepší si vše zjistit přímo u zdroje a to přímo na ústředí KZMJ v Jičíně, je to velice příjemné místo až na toho jednoho nejmenovaného vysoce postaveného, který od začátku vypadá, jako že ho s touto tendencí velice otravujete!!!

- následně je třeba strávit další hodinu v rámci jednotlivých návštěv v tom samém prostoru, kde je ti neustále dokola omíláno to samé, co by stačilo býti řečeno v pětiminutovém monologickém projevu...mno prosím...snad snaží se člověka odradit, ale on se nedá...nesmí...

- pokud je vše dohodnuto, přichází na řadu smlouva, její podpis, zjištění, že celá akce vyjde na více peněz, než student jako já mívá přiděleno na obživu na období čtyř měsíců, zajištění zvukaře, občerstvení, zhotovení plakátů (nejlépe s vaší vlastní podobiznou nebo fotkou, aby jste podtrhli fakt, že jste úplně trapní a dementní - můj nápad to fakt nebyl!!!:) a polepit s nimi celé město, zajistit kapely (opět nejlépe ty, které nebudou potřebovat příliš peněz na "cesťák", takže nejlépe co nejvíce kapel, ve kterých hrajete vy, bo vaši dobří kamarádi:), zařídit nějaké to překvapení večera, sehnat popelnice od Technických služeb města Jičína, zajistit a postavit altánek pro zvukaře a připravit se tím na případ, že bude pršet, nahlásit vše na kulturní výbor a policii a nazávěr sehnat lidi ke vstupu, a co nejvíce člověků omotaných páskou "pořadatel"!!! (o zdravotníkovi a hasičích raději pomlčím:)...těch povinností je ještě mrtě, ale tohle by mohlo pro začátek stačit...

- KZJM vám naopak poskytne krásný až malebný prostor Valdštejnské lodžie, postaví nádherné prostorné podium a vylepí plakáty na veřejné plochy, na které se stejně nikdo nekouká...a pak už nezbývá nic jiného než čekat na soudný den. Dobrá rada do začátku, nechoďte dne před tím na velkou "Řáholeckou" pařbu a neprozvracejte celé následují dopoledne...je to dosti nevhodné a nepříjemné!!!:)

- přijdete ve čtyři hodiny na místo konání a jste tam jenom vy a dva zvukaři, k dobru vám hraje fakt, že je dnes zahajovací zápas na ME a samozřejmě, že s naší účastí, trnete...o čtyři hodiny později přestáváte vybírat vstupné, protože kolem v areálu se již nachází něco kolem tří set lidí, dalších sto je ještě na cestě...vše proběhne přesně dle plánu na čas, lidé se baví, kapely se baví, jen ta poslední, kterou mám zrovna tak nejradši je nucena o čtyři písně zkrátit svůj set z důvodu toho, aby lidé již v půlnoci začali opouštět areál...jste uvanení ale strašně šťastní...tenhle pocit je k nezaplacení, je to něco, pro co se vypalatí se s tim všim srát...poslední článek je pravý opak tohoto, je z něj moc dobře znát, že jsem jej psal v rozčilení, tento naopak v euforii, ale pravdou zůstává, že se konání takovýchto akcí na dobu neurčitou zdržím, je to přeci jen docela namáhavý proces a to nejen psychicky...

- Touto cestou chci poděkovat od srdce všem, kteří to tam tak krásně urvali ( i tomu týpkoj s vlajkou, co blil ve stoje a zapíjel to pivem:), Metru, "Satirce", "Pandě", "Moropsům", Post - Pubescenťákům a Tady Tudy za doufejme kvalitní hudební výkony, mistru kastelánovi, který byl přelice nápomocen a všem, kteří jakkoliv pomohli, a že vás bylo (Matěj, Miki, Kristý, Verča, Hynek, Jarda, Pepe, ...)...

- čeká mě předposlení pasáž povinností s tímto spojených, dosti nepříjemná, totiž, jít celý areál uklidit, tak doufám, že tam nebude moc nablito!!!:D Byli jste všichni úžasný, DÍKY!!! Za rok doufejme nashledanou!!!