Toho žalostného básníře přibijte na pranýře!!!
Ehoj,
ovládla mne ponuka, že by to chtělo na tomto blogu nějaký ten "art"...aby se alespoň o trochem vylepšila ta skomírající úroveň zde uveřejňovaných textů, proto zde umisťuji jeden můj pokus o báseň, deník a zároveň kalendář (původně bylo zamýšleno, že jej doplním svejma nahatejma a hambatejma fotkama...ale ochránci zvířat mi to zakázali, takže bohužel...) na rok 2006...nutno dodat, abyste to brali s rezervou, pže jsem přeci jen z poloviny mongol...takže:
Deníček zoufalce:
0 Začíná nový rok, já těším se na pokrok, první a druhý krok…
…a jsem zase zpátky…ach ty proklaté svátky!
1 V lednu pravidelně klesám ke dnu.
Snažím se nabrat dech…ale ten škleb na rtech!
2 V únoru snažím se do úmoru…změnit nastolený směr,
tu cestu plnou děr…
3 Měsíc březen je pro mne zapovězen, prý nejlepší je zůstat doma…a vězněn…
4 Duben je měsícem nových zítřků, my však – ti dom vězněni –
provázíme jej snůžkou nářků…
5 V květnu všímám si květů a vyberu si jednu, jenom tu jednu a té ke kolenům
padnu…tvrdý to pád!
6 Června kéž by nebylo, iluzí těch mi ubylo…nejen, že stále sám, já kmán,
ale ještě k tomu doufám…zbytečně…a k přízrakům se poutám.
7 V červenci obracím se k růženci a má víra získává hloubku…
…tak hlubinnou, že se v ní ztrácím, posléze růženec knězi vracím…
8 Srpen je tu ročně jenom jednou – uvědomuji si – nebojácně útočím,
snad své zkušenosti zúročím a směr otočím…slyším však: „Polib si!“
9 V září to krásné babí léto depresi mi maří…a mě se zdá,
že na chvíli se daří a slunce jenom pro mne září...
10 A je tu říjen a já znovu ubíjen a míjen, opomíjen…
…snad ze sebe ty předsudky jednou smyjem – HLAVNĚ ŽE ŽIJEM!!!
11 V listopadu zapadán listy a zasněžen už místy sčítám ty v průběhu roku prošlé
cesty a zjišťuji – rok prý měl jsem pestrý…zesni…a nespím, nesmím…
12 V prosinci už totiž těším se na leden, na ten první den…
…nového roku, den proroků, den pokroku, mého prvního vydařeného kroku…
00 !!! NOVÝ ZAČÁTEK JE TU !!!
07 V neděli jsem jako led…
01 …v pondělí uschlý květ…
02 …v úterý směje se mi celý svět…
03 …středa je jako žert…
04 …ve čtvrtek je těch dní už pět…
08 …dál nechce se mi již počítat…ten toužebný osmý den mohl bych někomu
vyčítat! A ty špatné dny jen sčítat a naříkat…například…
… Ale já raději deníček přestanu již psát. Chtěl jsem jen svým dnům dát opět řád.
Po přečtení těchto řádků nebudu snad sám sobě se smát…
…Ha,ha…
Úsměv – ale to je přece úspěch…ten chtěl jsem opět znát…mizérie se vzdát…
Vzpřímeně stát…Já PlagiáT
gnorw.rmII.IIII.IIooIIIIIII cerebil