Hospitalizační postřehy
Před dvěma týdny jsem vyrazil směrem Hradec Králové, aby mi páni přešikovní doktoři doslova vysekali dva zuby moudrosti zpod dásní. Nepíšu to tady snad proto, aby mě někdo litoval, ale spíš proto, že jsem došel k několika zajímavým a pro mě novým poznáním, o která bych se s vámi zde velice rád podělil.
Bezdomovcovo hovno smrdí stejně jako hovno kohokoliv jiného (tenhle dotyčný jen častěji vylučoval do své postele než kdokoliv jiný, koho jsem prozatím v životě potkal).
Pro psychiku pacienta je velice neuvážené umístit lůžka stomatologické chirurgie na pavilónu neurochirurgie (15ti centimetrové zastehované skoby na hlavě k snídani, obědu, svačině i večeři).
Pokud jako pacient stomatologické chirurgie ležíte na pavilónu neurochirurgie a trpíte bolestmi, sestry mají sklon k tomu vám nevěřit, protože jste přeci jen byl na operaci se zuby (do prdele).
V nemocnici se nikdy nevyspíte. Když už po desáté hodině konečně přestanou chodit sestřičky, začne někdo ze spaní vydávat zvuk podobný hromadnému startu Velké ceny Japonska.
Je k posrání, když vás v půl druhé probudí z vedlejšího pokoje hulákající osoba a houkání výstražného zařízení.
(Ne)radno poslouchat pooperační rozhovory ostatních pacientů, můžete si uvědomit, že se máte vlastně vcelku dobře.
Moč vylučovaná v nemocnici má chemický a štiplavý patos.
Dokonce i Big Ben (seriál o obtloustlém německém detektivovi, který nepřirozeně moc miluje svou matku) vám může v těchto nesnadných chvílích udělat radost.
Chcete-li zhubnout 8 kilo v 10ti dnech, jděte na operaci s moudrákama, mějte pooperační reakci takového rázu, že se vám v ústech, krku a na jazyku udělá 20 aftů a jejich následkem 10 dní buď vůbec nejezte, nebo pijte pouze bujóny (nic jiného pozřít totiž nelze).
Není nic horšího než víkend strávený v nemocnici. Všichni mají propustky. Doktoři, sestřičky a dokonce i pacienti, tedy, kromě vás.
Nestyďte se v nemocnici plakat. Nikoho to nezajímá. A pokud ano, stejně vás neuslyší.
Muži - sestry jsou doopravdy k smíchu. Ženy - sestry jsou drbny.
Přátelství vytvořené mezi zdmi nemocnice končí v momentě opuštění těchto zdí.
Kouřit v areálu nemocnice je jako podstoupit lobotomii den před maturitou.
Nemocniční strava je chutná pouze do té doby, dokud jste afektováni bolestmi či utěšujícími prášky.
Týden prožitý v bolestech doma je pořád lepší než jeden den prožitý v bolestech v nemocnici.