Óda na Prostitutku
Postav se!
Ženo!
Nechceš jíti cestou svou,
však tvé oči uhranou,
tvé vnady pokynou,
a duše cizince,
jež spatřil krásu tvou,
umře láskou pro tu jedinou.
Tebe láskou obklopí, a jeho srdce,
jak potok zurčí, krásou mu kvete!
Tak už povstaň, ženo,
lůno tvé k dispozici dej,
není zač se stydět,
práce to jest proradná,
ale ta krása, Tvá ňadra pokladná,
Tvůj dech jenž rozdáváš,
Tvůj vzdech jenž za peníze vydáváš!
Robota Tvá stará je,
těžká, těžká musí býti,
tělo tvé se kroutí, kaje.
Již se postav,
a úděl svůj příjmy,
nežij v hanbě, věř,
ctím tě, to pro tebe jsou tyto rýmy, já
vytáhnu tě z té špíny na tebe hozené,
protože myslím…
že je to povolání jako každé jiné.