Potemnělý večer
Je potemnělý večer.. Prší...
Déšť se do země vpíjí,
mladí, naivní, plní iluzí pijí
a doufají, že svět bude lepší.
Jsem to já, kdo snící bdí!
Jsem to já - plná slov a nadějí,
které se rozplynou a pryč podějí.
Kdo mě potom ze snu probudí?
Zcuchané mokré vlasy a oči
plné směšných slz a nářků.
Mlčícími rty šeptám a řku,
že celý svět se naruby točí!
Hvězdy blednou mi v náručí,
pavučina noci se zamotává,
znavený měsíc nebem pokulhává,
volnomyšlenkářský vítr skučí...
Dost už! A vraťte mi brýle!
Ty růžové brýle, co mě chrání
před pravdou a zbývá jen lhaní
a zbývá nám jen tato chvíle...