Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.
Svět je zvrácený a ty v něm hniješ.
Každý den ta samá černá zkažená hmota.
Dávají ti jí jíst po lžících a dusíš se zvratky všech,
kteří ti dávali prostor k žití.
V tobě tolik hnusu, temnoty, která musí ven.
Vyblej to do světa jako já.
Nadechni se lži a otevři oči...
Múzo, ta temnota mě nepustí dál...
už nevidím, nechci! otáčím se.
Zůstaň tu se mnou alespoň ty, NE!
Rozebraná jako lego, hledím do slunce ve snaze přivolat energii.
Řvoucí hlas zmizel,
jen od úst pára jde.
Klid, neslyšíš nic, vše skončilo a tys zůstala stát, sama slepá, hluchá, bez citu...
3.1. 2014
Ve mně řve mý druhý já, že umírá.
Ty ho neslyšíš, vidíš jen mou tvář.
Mám svůj výraz, že nic nepoznáš.
Chci ti toho tolik říct, ale nemůžu...
Tak pověs co s tím? Mým trápením jseš právě ty!
Zamčenými ústy líbám tvé rty.
Nic netušíš, že mé duši něco schází.
Krev po sněžné tváři kane, hrdlo se mi svírá, ztěžka dýchám.
Tvé tesáky cítím čím dál víc hloubš.
Tys jednou kous, ale ze mě se horkost vytrácí.
Pohled zamrzá, už slyším jen tvůj dech.
Vlastně ani nevím, co jsi zač, kdo by po tobě vzdech, teď chci, abys zdech!
