Fanoušek Sss Haa Set Yoth si do osobního playlistu zatím nepřidal žádné skladby.
Páteří třetího dílu našeho pořadu byly nejlepší nahrávky roku 2010 tak, jak jsme je viděli my. Celej rok jsme se tradičně inspirovali na marastjakcyp.com, takže velice důležitej pro nás je MJC TOP 2010.
⇓⇓⇓ záznam dílu, playlist, výpis desek, osobní tipy a relevantní články najdete v tomto
článku ⇓⇓⇓ (klik)
Záznam pořadu, výpis kapel, bližší informace, doporučené desky a relevantní články najdete na článku, který otevřete klikem na obrázky dole
↓
WINTER ASSAULT TOUR 2010 > NAPALM DEATH, IMMOLATION, MACABRE, HYPNOS, ČAD 10.12.2010 @ PRAHA, KC VLTAVSKÁ
V pátek 10. prosince se v Praze, pokud dobře počítám, konal již pátý ročník zimního derivátu festivalu Brutal Assault. Pod hlavičkou Winter Assaultu se letos ve třech dnech odehrála trojice koncertů ve třech zemích, skoro bychom tour mohli
přejmenovat po Meshuggah na Catch Thirtythree. Plán však byl jinej, programu v Praze, Krakově i Bratislavě vévodila stálice
nejstálejší – Napalm Death – spolu s nestory newyorský školy death metalu Immolation. Velkou trojku doplňovali Macabre, vrahouni z Illionois. Dvě hlavní hvězdy večera měly i svůj žánrovej support z československý scény v podobě Čad a Hypnos, což bylo v
jednom případě odpovídající, v druhým už méně. Pro krakovský koncert byli Čad zastoupeni polským ukvičeným gore rock’n’rollem Ass To Mouth. My jsme navštívili první a nakonec největší zastávku tour v pražském KC Vltavská, kam dorazilo 650 fanoušků. Je
opravdu s podivem, jak Napalm Death táhnou, protože tohle je už snad třetí Winter Assault, na kterým jsou hlavními headlinery, nemluvě o tom, že jejich poslední dvě tour po ČR byly takřka
vyprodaný. Ale k Napalm Death později. Konec obligátních plků, směr hudba.
Večer otvírali vcelku pochopitelně Čad, pro mnohé (zvlášť ty starší) neznámá veličina, i když se našlo příjemně překvapivý množství lidí, kteří se chytali jak na muziku, tak i v textech. Čad totiž docela nenápadně vydali nejlepší
slovenský album loňskýho roku, čímž si od Tomáše Fialy vysloužili pozvánku k předskakování Napalm Death, což je asi sen každý obdobný kapely. Na zmiňované – stále aktuální – desce Súkromná
vojna se mísí poctivej uřvanej crust s energickým trashíkem a power violence (zkráceně power crust), popř. se Čad schovají do vlastní škatulky rip core. Tenhle stylovej guláš v podání výbornejch instrumentalistů (hlavně bubeník zaslouží velkou
pochvalu) doplněnej o originální texty ve slovenštině dělá z Čad moji nejoblíbenější československou kapelu v ranku „Obscene Extreme muziky“ a genialitou je řadím někam na úroveň Gride. Ke svýmu současným hudebnímu ksichtu se ale Čad dopracovali - na minulý desce Psia krv (vyšla jako splitko s Beton) se hrálo hodně na grindovou notu, na starších demáčích to byl naprosto
uhrančivej severskej crust (Horiace ruky). Jedno ale nahrávky a koncerty tohohle rodinnýho podniku spojuje, poctivej přístup k muzice, maximální množství energie, odhodlání a atmosféry
revolty a odporu proti konzumně společenským nešvarům. Jedním slovem punk. Jako takový jsou samozřejmě uvyklý na menší podia, proto jsme byli zvědaví, jak se poperou s tak velkým sálem a jak je
přijme konzervativnější publikum. Organizace akce, jak je u Obscure promotion zvykem, punková nebyla a začalo se na čas, což nás, pozdě příchozí, vytrestalo ochuzením o první půlku jejich setu. V
té druhé se střídaly pecky z posledních dvou zářezů, zejména ze Súkromné vojny. Zvuk byl zahuhlanej, ale na snesitelný úrovni, jedinej problém byl s vokálem, kterej nešel slyšet úplně zřetelně, pročež textům rozuměli jen zasvěcení, což je u Čad
velká škoda. Kapela se s nervozitou poprala celkem obstojně, i když to nebyli ti suveréni, který jsme viděli přivést Yacht do extáze. Zásadní rozdíl oproti tomuhle brněnskýmu koncertu byl v atmosféře klubu, syrovosti a punkovosti Čad totiž sluší malej
klub a kontakt s publikem, to pak při peckách jako Posledný z roty projede publikem takový pnutí, že by klidně zaútočilo na bodáky proti tisícinásobný přesile. Tohle se samozřejmě od předskokanů na velkým koncertě nečeká, ale i tak bylo přijetí
publika překvapivě vřelý, při nejchytlavějších peckách jako Mercedes, Sekery a buzogáně nebo Konflikty se strhl i solidní kotel, a to nemluvím zdaleka jen o opilcích, kteří tradičně dělají uvaděčky prvním kapelám. Slyšel jsem hlasy,
dokonce od samotnýho velkotovárníka, že intra byly zbytečně sprostý, ale podle mýho to, kurva, k punku patří a stejně jako u jejich textů je důležitý, že i přes svůj minimalismus a hrubost mají myšlenku a poselství a není to jen samoúčelný chcaní.
Koneckonců Pišta je VŠ pedagog a básník :) Nasazení vysoko, instrumentálně na výbornou, kytarový party sice nejsou žádný onanie, ale kvalitní poctivá (multi)žánrovka, podpořená bicmenem patřícím k ex-federační špičce a hodně zajímavou basovou linkou od
Pištovy ségry. Celkově velice příjemnej rozehřívací set a důstojná podpora Napalm Death.
Na druhou stranu jestli jsou zrovna Hypnos důstojnej support pro Immolation, to je přinejmenším diskutabilní. Hypnos byl řeckej bůh spánku a pojmenovat se po něm byla správná volba, protože když už se ve tvorbě Hypnos vyskytuje zajímavej
moment, prakticky okamžitě je zasypanej tunou suti a vesnickej headbang mě posílá do říše snů. Set procházel napříč alby a tím akorát poukázal na další slabinu Hypnos, a to že nemají vlastní ksicht, prakticky na každý desce to zkoušeli jinak, místy
oldschool, místy pokus o peklařinu, death/black, epiku s čistejma vokálama nebo deaththrashíkovinu šilhající po Floridě, na novince dokonce v jednom songu relativně zdatně opisují od Behemoth, ale nic z toho jim nejde tak, že by to jakkoliv vyčnívalo nad průměr. A tahle kapela nám letos ohlásila comeback a podporu pro něj našla u Shindyho? Já se ptám proč? Hypnos to měli zabalit po
The Revenge Ride, jediný desce, která za něco stála. Vyhodit schopný muzikanty a oblepit se nálepkama členů Root a ex-Krabathor
byl sice moc pěknej marketingovej tah, ale Rabble Mänifesto byl, myslím, dostatečnej důkaz impotence, po kterým měl Hypnos zůstat v říši boha, jehož jménem se značkují. Brunův vokál nuda v
Brně a už tak rozbředlej drive rozředil ještě víc kapajícím sentimentem mezi songy, což završil Orthodox, na kterej současná sestava Hypnos prostě nemá. Přívětivou reakci hlediště nechápu. Když support Immolation tak peklo death. Když peklo death
z Moravy tak Destroying Divnity (bandzone.cz/destroyingdivinity)! 666
Macabre, další přesluhující kapela, mě docela bavila na 
Obscene Extreme 2008, ale to bylo možná proto, že
jsem byl docela vožralej. Na akustickej set jsem byl ale ještě ready a ten byl výbornej. Letos na BA zase naopak dost zklamali, takže se
mi potvrdilo, že od Murder Metal včetně to jde s vrahofily z Chicaga do hoven. Jsou tak sentimentální, došly jim nápady nebo jen moc hulej? Stupidita odrhovaček z nový desky dává
zapomenout i na šok způsobenej hospodskejma popěvkama na Murder Metalu, a to je co říct. Jasně, po pětadvaceti letech existence mají už Macabre na stařeckou demenci nárok (stejně jako Master’s Hammer), ale tohle jsme si po perfektních deskách Gloom, Sinister Slaughter a
Dahmer snad nezasloužili. Po poslechu vinylu fakt nemám odvahu si pustit nový LP. Ale zpátky na Vltavskou, Macabre začali se stejným intrem jako na BA a i tentokrát, stejně jako vždycky, jsme si před každým songem poslechli, o kterémže to
úchylovi je tentokrát řev. Charles za basou vypadal docela sešle, ale jinak velký překvapení, Macabre to celkem hrne a čeho jsem si pořádně všiml poprvý, tak bicí byl death metal jak cyp! Nejoblíbenějším panáčkem Macabre byl zřejmě Jeffrey Dahmer, ale
dostalo se i na ostatní, playlist vypadal asi takhle Zodiac, The Trial, Nightstalker, You're Dying to Be with Me,Nero’s Inferno, Fritz Haarman the Butcher, Scrub a Dub Dub, Vampire of Dusseldorf. Asi dva songy už si už nepamatuju, ale zato si moc
jasně pamatuju, že nejslabším momentem byl jednoznačně novinkovej song Nero’s Inferno, vodrhovačka, která snad nestojí ani za jeden uříznutej penis. Ale jinak to Macabre šlo pěkně od ruky i od huby, coveru Venom jsme byli ušetřeni a hlavně starší
věci, kombinující kytarovou ekvibliristiku, deathmetalovej groove a murmur s deviantním ječákem fungovaly dobře, takže po mizerným vystoupení na Brutalu docela fajn překvapení.
Immolation worshippers si přišli pro porci ortodoxní profanace temnot a tý se jim taky dostalo, a to v luxusním provedení perfektního zvuku rouhavejch tritónů páně Vigny, hlubokýho chroptění smrti páně Dollana a naprosto vražedný
masakrózní kanonády páně Shalatyho. Řeknu vám, pár rychlíků jsem už letos viděl, ale žádnej z nich mě tak strašně nesejmul. V tomhle jednom koncertu Immolation bylo tolik sílry, že by to zapálilo nebe,
tolik nenaspoří Hypnos za celou kariéru. Pleš Roberta Vigny soupeří v charizmatičnosti s metrdvacet dlouhými vlasy Rosse Dolana, zatímco každej pekelnej riff vám vrývá do mozku poselství antiklerikální nenávisti. Jinak jsou Immolation sympatický chlápci,
místo na proslov bylo jen pro poděkování Tomáši Fialovi a ostatním vystupujícím a ani se nedivím zvěstem, že právě s nimi má Obscure promotion nejlepší vztahy, které se datují snad někam k legendárnímu koncertu ve Futuru, u kterýho jsem samozřejmě nebyl.
Co se playlistu týče, každej fanoušek Immolation by si našel deset další songů (z Here in After, Failures for Gods, Unholy Cult), který chyběly, ale ten nejpodstatnější zazněl.
Glorious flames...Come us all
Bring us closer...To a God Below
Far are we...From everlasting joy
Close are we...To a world below
Kdo nezažil extázi, ať...přestane poslouchat death metal/si dostuduje Immolation. Hail Infernal Darkness!
Pokuď mě paměť neklame:
1. The Purge
2. Father, You're Not a Father
3. Once Ordained
4. Majesty and Decay
5. Passion Kill
6. World Agony
7. Immolation
8. Close to a World Below
9. Power and Shame
„We are Napalm Death from Birmingham, England, thank you.“ 
Tohle už asi všichni slyšeli tolikrát, že bych dál nemusel nic psát. Tak jsem se elegantně
vyhejbal klišovitosti, až jsem do ní stejně spadl, takže to vezmu ve zkratce: zaprasenej zvuk mi nevadil, playlist trochu netradiční, hlavně starší věci, ale v novým kopajícím kabátě a Barney pořád stejnej šílenec, zatímco Mitch pro změnu pořád stejně
skvělá siréna. Strhnuvší se bordel a déšť piv mi přišel nehoráznej, ale oproti Krakovu to prej byla těžká pohoda. Asi jsem v přechodu. Narozdíl od Napalm Death.
1. Downbeat Clique
2. Hung
3. Continuing War on Stupidity
4. Next on the List
5. When All is Said and Done
6. If the Truth Be Known
7. Lucid Fairytale
8. Social Sterility
9. On the Brink of Extinction
10. Mentally Murdered
11. The World Keeps Turning
12. Pride Assassin
13. Conform (Siege)
14. Politicians (Raw Power)
15. Greed Killing
16. Scum
17. Control
18. M.A.D.
19. You Suffer
20. Nazi Punks Fuck Off
---------------------
21. Suffer the Children
22. Instinct of Survival
