Když mi bylo asi 13, myslel jsem, ale nechával si to pro sebe, abych se nerouhal, nebo to nezakřik, že jsem možná znovuzrozenej Ježíš, že mým úkolem je vnášet dobro mezi lidi, že mám všem ukazovat, že máme na sebe bejt hodný. Že je to úplně jasný,
lámal jsem si hlavu s tim, proč jsou na sebe lidi hnusný, řvou na sebe, přišlo mi to absurdní a že jsou asi hodně sami se sebou nešťastný, když v sobě dokážou mít něco takovýho, co z nich pak leze ven. Předtim jsem chtěl být popelář, vozit se na stupátku
a potom pro změnu vynálezce. To skončilo poté, co jsem motivován úspěsným vynálezem ústní vody tvořené protřepanou zubní pastou s vodou v láhvi od piva vydestilovával vodu zpátky na, ehm, vodu, až to udělalo BUM a kuchyně střepy posetá udělala za pokusy
utrum. Ondřej budoucnosti měl být mimojiné kouzelník, prezident, psycholog, astronaut, kvantový fyzik, skladatel, ne nutně v tomto pořadí.
Že by mesiášský komplex? Nevím, možná, každopádně hodně z toho je ve mně pořád. Poslední dobou mám pocit, že se toho děje čím dál víc okolo, mezi mými známými, možná je to placebo, možná to jenom tak chci, protože mě baví tomu věřit, ale lidi okolo mě
to evidentně taky baví, jinak by se neděly ty věci, co se poslední dobou dějí.
Za uplynulých 11 dní jsme odehráli 8 koncertů, bylo toho docela dost, co jsme zažili, já jsem například na cestě z Warszawy objevil svého well hidden pana Hyda (tý slovní hříčky jsem si nikdy nevšim...). Smůla je, že jako doktor Jekyll ani já o něm
přímo nic nevím, jen podle dopadů toho, co dělal, osobně jsem u toho nebyl. Přátelé mě označili za vlkodlaka a že to byl nejsilnější zážitek jejich života. Popravdě mě to ani neděsí, spíš fascinuje...
A nakonec, ne zas tak dávno jsem objevil, jak jeden mladý autista, podle mě přesně vyjádřil hlavní otázku každého člověka, nebo aspoň toho, co cítí umění jako svojí potřebu: "Jak to říct?" Podle mě, přesně to je to, co nás spojuje, ta nekonečná touha,
jak vyjádřit fascinaci životem...
Ahoj a vše dobré všem
