Pajandsky Muž, 35 let / Havířov

Černá růže

 V prázdné zahradě vykvetla růže

její trny však vníkají mi do kůže

když procitne vůně jejího těla

smysly vášně by znát měla

v černobích snech uslyším zase

smyslné tony v jejím hlase

a znovu ochutnám pocity stesku

když rozkvete květ v očích bez lesku

Dívka zrcadel mých očí

Dívka v modrých očí procitá

Mi štěstí k žití neschází

Hebká dlaň v dlani zašitá

Když večer ve snech odchází

Dívka v modrých očí usíná

Princeznou srdce se stává

Když měsíc v nebi zhasíná

Ústa k ústům mi dává

Dívka v modrých očích ulehá

Nevinný úsměv v andělské tváři

Když déšť z očí růže rozlévá

Z oblak slunce opět září

Přízrak

V noci temné když sny své otvíráš

Vkládáš svou oběť v chrámě na oltář

Vítr chladný tělo tvé objímá

Vlasy černé skládáš na polštář

V svitu měsíce postava se ztrácí

V temném lese probouzí se stále

S tajemstvím sny se vždy vrací

V přízraku noci putující dále

Stíny stromů

Stíny stromů- záclona jenž zakrývá můj žal

Měsíc ozáří půlnoční bál

Když smrt opíjí smuteční sál

Vstoupí víla, jenž jsem znal

V barvě krkavčí září její vlas

Poznal jsem vše z jejích krás

Dotyky úst mne ovanul mráz

Tajemství prozradil její hlas

Srdce k srdci dál a dál srůstá

Když políbím tvá hořící ústa

Královna nebes pomalu usla

V zemi, jenž zdá se být pustá

 Vysvobození království nebes

V soumraku paprsků padajícího nebe

Naděje vkládáš v záři hvězd

Zármutek soudí z pouha jen tebe

Z božského štěstí zbyl ti jen děs

Andělům křídla bezdyšně rozvíráš

Číše prázdné krví zasytíš

Steskem v srdci bolestně skomíráš

Královnin dotek jemně zacítíš