Trocha poetiky
Černá růže
V prázdné zahradě vykvetla růže
její trny však vníkají mi do kůže
když procitne vůně jejího těla
smysly vášně by znát měla
v černobích snech uslyším zase
smyslné tony v jejím hlase
a znovu ochutnám pocity stesku
když rozkvete květ v očích bez lesku
Dívka zrcadel mých očí
Dívka v modrých očí procitá
Mi štěstí k žití neschází
Hebká dlaň v dlani zašitá
Když večer ve snech odchází
Dívka v modrých očí usíná
Princeznou srdce se stává
Když měsíc v nebi zhasíná
Ústa k ústům mi dává
Dívka v modrých očích ulehá
Nevinný úsměv v andělské tváři
Když déšť z očí růže rozlévá
Z oblak slunce opět září
Přízrak
V noci temné když sny své otvíráš
Vkládáš svou oběť v chrámě na oltář
Vítr chladný tělo tvé objímá
Vlasy černé skládáš na polštář
V svitu měsíce postava se ztrácí
V temném lese probouzí se stále
S tajemstvím sny se vždy vrací
V přízraku noci putující dále
Stíny stromů
Stíny stromů- záclona jenž zakrývá můj žal
Měsíc ozáří půlnoční bál
Když smrt opíjí smuteční sál
Vstoupí víla, jenž jsem znal
V barvě krkavčí září její vlas
Poznal jsem vše z jejích krás
Dotyky úst mne ovanul mráz
Tajemství prozradil její hlas
Srdce k srdci dál a dál srůstá
Když políbím tvá hořící ústa
Královna nebes pomalu usla
V zemi, jenž zdá se být pustá
Vysvobození království nebes
V soumraku paprsků padajícího nebe
Naděje vkládáš v záři hvězd
Zármutek soudí z pouha jen tebe
Z božského štěstí zbyl ti jen děs
Andělům křídla bezdyšně rozvíráš
Číše prázdné krví zasytíš
Steskem v srdci bolestně skomíráš
Královnin dotek jemně zacítíš