pan goril 111 let / praha / rakovník

Před třemi dny dorazila kapele Z davu z lisovny bedna s cédéčky. Před dvěma dny jsme je pokřtili. Bylo to supr a maličko o tom píšu na kapelním profilu.

Chystám nové webovky – a kupodivu se při tom zejména hrabu ve starých krámech. Gigaprdele fotek, reporty z koncertů, které se hrály v klubech, které už ani neexistujou. A kompletace veškerých nahrávek, jejich futrálů, texty... A právě, když jsem vytáhl ze šuplíku kazetu Vši se vším souvisí – to byl rok 1996, skupina se jmenovala Ztraceni v davu a Vši byly první demo – když jsem teda vyndal tu kazetu, vypadl z ní papírek. A nějakej kruh se zase zavřel. Pozvánka na křest.

Skupina Z davu funguje od roku 1994. Já jsem v ní cca od roku 2002, služebně nejmladší. Ale stejně jsem, narozdíl od mnoha jiných .)) s kapelou začínal. Bylo mně asi 15 a 16, měl jsem svojí první kapelu a s klukama jsme se dělívali o prostor ke zkoušení. Takže vzdor tomu služebnímu mládí se těším, až napřesrok se Zdavu oslavíme patnáctiny. Jak totiž praví klasik: Komu je patnáct, smí se líbat. Se vším, co k tomu patří.

XI. festival swingové hudby. Spirituál kvintet, Take 6. 15. listopadu 2006, Národní dům na Vinohradech, Praha.

Začneme z úplně jiného konce, názorně. Řekněme – rozbiješ prasátko, dvakrát mince přepočítáš a koupíš lístek řekněme na Pearl Jam. A pak stojíte s ostatními v narvané a vydýchané hale, hnedka tě bolí nohy, začínáte se potit... a smrdět řekněme jako jeden (veliký) muž. A ještě aspoň třičtvrtě hodiny budete trpět při šou předkapely řekněme Greymon. No neříkejme! Ať žije šílený pořadatel! Ať žije Nymfománie. 

Ok, takhle se to nestane. Ale dějou se podobné věci. Pořadatelům XI. swingového festivalu určitě patří dík, že do Prahy dovezli TAKE 6...

TAKE 6: přední světoví artists

Anglické artist se má – podle okolností – do češtiny přeložit jako umělec, nebo jako artista. V případě tohohle voicebandu jsou okolnosti takové, že směle můžeš použít obě možnosti najednou.

Youtube Video QkL3nBCpoCo

Kapela funguje dost přes dvacet let a všelijakých nejen Grammy už nasbírala pár valníků. Když je slyšíš a vidíš, pochopíš to. Od gospelů přes standardy (těm se věnujou na svojí nejnovější desce The Standard) ke Gayovi (What's Going on ze stejnojmenného alba) a Jacksonovi nebo vokalízám sól Milese Davise (Seven Steps to Heaven ze stejnojmeného alba). Beat boxy a hlasové přemety v ceně. Šest hlasů a čirá hudba, čistá, esenciální. Přesná, bohatě harmonovaná, těžká jako dvě až tři krávy – a podávaná s lehkostí akrobatky na visuté hrazdě. Věc neuvěřitelná. Neuvěřitelná o to víc, že se děje v Národním domě na Královských Vinohradech. Černoši zpívají o tom, jak vidí nebe – a nad tebou na stropě ovšem obrazy nebe slovanského, obklopené bohatou štukou a spoustou zlacení. Přelom 19. a 20. století, kdy idealistický boj o češství dávno zarostl tukem. Větší kontrast snad nejde najít. Srdce na dlani (nebo, přesněji, na jazyku) versus okázalá nádhera postavená z potu a sádla měšťákova.

I když... měl bych možná tip na ještě větší kontrast. Poslat delegaci soudruhů černochů z Nového Yorku zpívat do bolševického kulturáku na malém městě. Dramaturgie koncertu ovšem myslela na totéž. Vkusně umístěnými cedulemi s logy sponzorů, invenčním svícením jak z Televizního klubu mladých a úpravou sálu à la výchovný koncert (ty se tu ostatně pořádají – a místa na nohy jsem víc než školák opravdu neměl) se jim podařilo i kus téhle atmosféry do sálu vnést.

Krátká jsou spojení, široká dramaturgova cesta do pekla

Konečně dramaturgie... Dramaturgii XI. swingového festivalu sice patří dík, že přivezla TAKE 6, jak už jsem psal. Ale považuju to nakonec spíš za šťastnou náhodu než za cokoli jiného. Nebo za šťastný důsledek konformismu, jaký ve svých pořadech v Českém rozhlase věrně a důsledně reprezentuje »průvodce večerem« ing. Aleš Benda (předpokládám, že s akcí je spojený víc než jen jako konferenciér, ale nestojí mi za to, abych to zjišťoval). Duševní (a duchovní) lenost či nedostatečnost. Stírání všech rozdílů kvalitativních, hodnotových, absence přísnějšího a přesnějšího myšlení. Rezignace na hlubší souvislosti. Klouzání po povrchu a hlavně neúnavné šíření pohody. Pohody pro zpocené a sádelnaté vašnosty z Královských Vinohrad! V sále byl včera jeden pan Brouček vedle druhého.

Dramaturgická »koncepce« festivalu se vyznačovala nezacíleností a celou řadou krátkých spojení... Ale pro TAKE 6 zvolit jako předkapelu Spirituál kvintet, to je při vší úctě k historii a zásluhám Spirituál kvintetu krok nikoli vedle, nýbrž rovnou nohou do psích šlehanců. A věřím tomu, že to bylo jen a pár krátkých spojení v něčí hlavě: »světová vokální skupina« x »česká vokální skupina«, »zpívající černoši« x »propagátoři černošské hudby« ad. To je jako Greymon před Pearl Jamem, poněvadž v obojím jsou kytary, nebo Maxim Turbulenc před Underworld, protože obojí je taneční. Hahaha. Smrtelnej hřích a cesta do pekla je to. Aspoň doufám.

A považte: nejlacinější lístek na TAKE 6 v Praze se dal pořídit za 550 Kč. Před nedávnem ale v rámci turné po Evropě zavítali taky do Přerova. Tam to bylo za 150. Mám tomu rozumět tak, že příplatek jsme v Čechách měli za Záboje a Slavoje na stropě, nebo za Spirituály? Nebo snad za Aleše Bendu?

Inu, za Aleše ne, byl i v Přerově. Tož možná za ty Spirituály, na svém webu v sekci koncerty neměli ani napsáno, s kým budou v sobotu 15. listopadu vystupovat. Nepřekvapilo by mě totiž, kdyby to – stejně jako naprostá většina návštěvníků večírku –  netušili. Anebo to je příspěvek na nějaký tunel...? Druhé jméno Národního domu je podle majitele: Kulturní dům železničářů. Ať žije ajznbón!

---------------------------

Proč Greymon? Prostě mi vyšli vítězně ze soutěže o nejvtipnější obal CD. V životě jsem je neslyšel – a nikdy se o to ani nebudu pokoušet. I když prý se dnes k albu Nymfománie už nehlásí...

Dnes stručně na téma black or white.

Youtube Video z6JCCayPG7k

Novým prezidentem světa se stal černoch. Všude se to omílá pořád dokola a vědí to i ti, co nečtou noviny. Já ale čtu nejen noviny, a tak vím, že je to jen poloviční pravda. Nenechával bych černochy, kdyby mi na něm záleželo, aby si Obamu přivlastnili celého: je po mamince – tedy minimálně poloviční – běloch. Dokonce se obávám, že je natolik běloch, že jeho vládnutí bude úplně postrádat groove.

Když vidím, jaké naděje do něj spousty lidí všude na zeměkouli vkládají, vzpomínám maně na kdysi snad provokativní spekulace, že Ježíš byl černoch. Popravdě mě ale tak nějak k ničemu neprovokujou, stejně jako ty ještě provokativnější, že byl ženská, lesbičanka nebo from outter space.

Četl jsem včera rozhovor s pány z kapely Living colour. Možná víte, černošská kapela, Vernon Reid jako kytarovej hero, skvělá rytmika Douga Wimbishe a Willa Calhouna (ty dva snad znáte jako dvě třetiny Jungle funk)... Před asi dvacíti lety všechny překvapovali, protože nedělali hip-hop nebo soul, jak se na černošskou kapelu sluší, ale docela nabroušenej rockmetal. Doug Wimbish se v tom rozhovoru rozčiloval: "Jaká černošská kapela, kurva, slyšeli jste někdy o Led Zeppelin, že jsou bělošská kapela?"

Neslyšeli, co?

Ať už vás těší, že Ježíšek je letos negr, nebo ne, smíte si přát, aby vám pod stromeček nadělil zbrusu novou desku stoprocentně bělošské rakovnické kapely Z davu. A pokud na Ježíšky nevěříte, přijďte příští sobotu na koncert do foyer Tylova divadla v Rakovníku. Deska bude v ceně vstupenky. A je to cena příznivá, 80 Kč. Za ně dostanete

1. desku Jiří říkal že

2. Z davu a ještě skvělé

3. Cink & tej.