pan goril 111 let / praha / rakovník

S TEXTAMA K PÍSNIČKÁM SE TO MÁ TAK...

Muzikant je trotl jako každej jinej

Kdysi jsem zpíval v jedné kapele. Nová písnička, k ní nový text. Byl jsem s ním spokojený. Byla v něm říše zla (zastoupená stavbami mládeže), byla v něm říše živočišná (například ještěrky) a byla v něm říše rostlinná. Za říši rostlinnou nastupovaly javory a střemchy. Song Ústavičné nepokoje (text k dohledání zde) jsme měli v repertoáru asi půl roku, pak jsem se neprozřetelně někoho z kluků zeptal, co jeho textu vlastně říká. Neříkal nic. Díky propracovanému systému otázek (viz říše zla) jsem z něj za chviličku dostal, že třeba neví, co je to ta střemcha, nicméně, že mu to nevadí –

V dalších letech jsem se věnoval podrobnějším průzkumům vztahu muzikant x text písní, které hraje. Výsledky shrnuju do tří bodů.

1. Většině muzikantů je úplně jedno, o čem jsou písničky, co hrajou, dokonce i muzikantům v žánrech tolik postavených na feelingu, jako je jazz.
2. Pokud se o texty zajímají, mají stejně mizerný vkus jako každý jiný průměrný občan.
3. Hudební inteligence a hráčské schopnosti mají jen málo společného s inteligenčním kvocientem. Pozor, neplatí ani nepřímá úměra: čím horší muzikant, tím větší lumen v matematice nebo tak.

O překladech a jejich (ne)možnostech

Kdo někdy nabízel muzikantům text, ať už ke zhudebnění nebo na hotovou muziku, setkal se asi s otázkou O čem to je? Existujou textaři, kteří k textům publikujou manuály, bez nichž by jejich výtvory byly k nepochopení. Já většinou říkám, že v tom textu už je napsáno všechno. Kdybych to dokázal říct rovnou, tak to řeknu a neztrácím čas s metaforama a malováním obrázků. Překlad do "obyčejného" jazyka bývá nemožný bez dalších a dalších metafor a přirovnání.

Do kapely Z DAVU, se kterou teď hrávám, jsem přines text o klukovi, kterej leží nahej doma na zádech, je mu zima, vysoko na skříni si staví hnízdo ze spacáků a svetrů, táhne ho to vejš a vejš: Na stůl si staví židli, leze na tu věž, balancuje ve vejšce. Nakonec z vejšky skočí. I když mává rukama, dole se řádně rozmázne. Ještě mu nevyrostlo peří. Ale zkusit to musel. O tom to je, to je v tom textu napsáno a líp to přeložit neumím. Jsem ten pták já, je to můj brácha, myslím, že to musel bej tak trochu každej kluk. A co já vím.

A pak vám přijde jeden a přeloží to celý do obrazu a jakýkoli předešlý pokusy o překlad tím smaže. Pusťte se s HOLÝM PTÁKEM na bicyklu dolů kopcem. Přesně o tom ten text taky hodně je.

Ne-klip od Smidrusoffa:

Youtube Video SP202l_yZyE

Další písničky od Z DAVU, případně i texty k nim, hledejte na

http://zdavu.cz

http://bandzone.cz/zdavu

Zima, Litoměřické vinobraní 28. září 2008. Osobní zápisky ze zájezdu

Někdo miluje burčák. Já jsem k tomu nápoji krajně nedůvěřivý, je to trinitrotoluen mezi alkoholy. Nebezpečný, krajně nestabilní a explozivní. Podle toho, co jsem viděl v sobotu v Litoměřicích na vinobraní – a zurčely tam burčáky z celé republiky –, měl zřejmě štěstí ten, kdo se s tím nesral a poblil se už zvečera. Ostatní nejspíš vstávali s mokrou prdelí. Dlužno podotknout, že to asi bylo skutečně z nakvašeného vinného moštu, nikoli z vystoupení skupiny ZIMA. Tu totiž ke všeobecné škodě viděl ten večer málokdo. A i ten málokdo si stěží mohl její písničky užít, poněvadž pořadatel je kráva, která klidně umístí dvě scény hned vedle sebe, aby se navzájem překřikovaly. 

Mužem v pozadí (nikoli osinou v prdeli)

Rád jsem přijal nabídku stát se pro jeden večer členem technického teamu skupiny ZIMA. Ten večírek se měl odehrát v Litoměřicích během mohutných oslav vinobraní. Na náměstí korunovaném srandovní věžičkou domu Kalich ten večer hehe haha bavil přiožratý dav Těžkej pokondr, později tiše prděl geront Péťa Janda, ZIMA vystupovala na zastrčenější a skromnější "rock stage". Právě v době, kdy na náměstí davy naslouchaly nějakým bezejmenným Slovákům...

Maximálně na vychcání

Nebyl to úplně šťastný den, ale byl to supr výlet. Popravdě – skupina ZIMA dala téhle mé sobotě smysl. Nebýt toho, že jsem měl v pět být nastoupený u zkušebny, asi bych vstal maximálně na vychcání. Předešlý večer se mi protáhl do časného rána a ono protahování bylo provázeno nemírnou konzumací různých druhů lihovin. Některé orgány mé podlé tělesné schránky se mně to rozhodly připomínat. Například hlava nebo žaludek. Svině.

Honza tvrdí muziku

Během těch šestnácti let, co ZIMA hraje a co postupně proměňuje svoji tvář, už chlapcům leckdo vyčetl, že přestali být rockovými hudebníky. Není to pravda. Přestože tváře některých z nich jsem zahlédl během pátečního večírku, tahali všecky svoje verky do dodávky s úsměvem na líci a ještě při tom na sebe zvládli mávat lahvemi špiritusu. Byl jsem rád, když bylo naloženo. Rozjeli jsme se, g moll odjistil Spišskou borovičku, zřejmě na důkaz, že basa skutečně tvrdí muziku, a já si otevřel léčivé pivo.

Tady máte přes držku

Než jsme dojeli, Bakalář světlý ležák trochu zabral, tak jsem tu slovenskou variaci na gin taky okusil. Bylo záhodno. Vzpomněl jsem si na Švejka: Ale von to císař pán takhle nenechá, to ho málo znáte. Vojna s Turkem musí bejt! Zabili ste mě strejčka, tak tady máte přes držku! A těm No name, klukum slovenskejm, se to taky nesmí darovat. Hrajou na hlavním rynku, když maj davy čumět na ZIMU? Tak jim aspoň vypijeme borovičku.

Hvězdy se mění nad hvězdárnou

Když jsme se konečně po mnoha útrapách probojovali ke správné stage u Hvězdárny, bylo jasné, kdo bude dneska večer za krávu. Přestal jsem to aspoň pro sebe být já, kterej jsem klukům slíbil natisknout playlist – a nevytisk. Spadlo to na pořadatele. Na pódiu právě chroptěli místní Anime Tortment. Ok, na to, že spolu hrajou rok, tak jim to šlape. Ale není to nic objevného... a rozhodně se to ale vůbec nehodilo k Los Chuperos, podřadnému hehe haha skáčku z Lípy, co nastoupilo po nich. A po těch se, samozřejmě, nehodila ZIMA... Ale to už tak na festivalech bývá. Horší bylo to, že pár metrů od pódia bylo jiné pódium, s DJem, jehož touhou bylo jediné: pokořit kytary hlasitostí.

DJ kroutí volume

A šel jsem se projít po městě. Klobásy voněly, opilci smrděli, žužu žoužalo. Nebylo k hnutí. A šel jsem zpátky. Los Chuperos nekončili, i když už měli, DJ byl o něco víc nahlas... a pak to konečně přišlo. Skáčko lezlo z pódia, na něj naskočil moderátor, který už taky ochutnal zřejmě nejen burčák, ale jazyk mu to nerozvázalo, a já šel montovat za kluky plátno, na kterém měla běžet projekce. Od toho jsem tam byl převážně, poněvadž na postavení všech verků a zvukovou zkoušku bylo všehovšudy 20 minut. Nějak jsem to tam našpendlil, i když níž, než by se slušelo, vcelku to ale bylo k prdu, poněvadž video signál stejně zarputile odmítal přesun z kompjútru do projektoru. Hadr jsem nechal viset, protože ZIMA už pomalu začínala hrát, tak abych se neplet. Pauzu využil DJ k tomu, že ještě zesílil.

Emo & punk 'raus

Mezitím se taky vypařila část předtím docela početného publika. Počítám, že na No name. Další část se odkulila během prvních dvou písniček. Což přičítám tomu, že to byla ta podstatně mladší část publika, to jest kinderpunks a emokinder, která byla rozskákaná z Los Chuperos... a tohle na ně bylo přece jen příliš. A ještě to přičítám zvukařovi, který až někde kolem třetího songu zvedl oči od pultu světlama a postřehl, že se vlastně taky hraje na kytary...

Dunění

Takhle to vypadá jako smutný příběh. A ani nebyl (a děje se takových denně...), kluci do toho dávali hodně, kapela šlapala jako dycky, do zpěvu se podařilo dostat lepší emoci, než obvykle – a nepoznal by to jen trotl. Akorát muziku pořád špinil rachot z druhé stejdže... zvláštní pocit, když to duní i v pauze mezi písničkama.

Špinavá bomba

No a pak byla exkurze do města, ohňostroj, překvapivě tichý Olympic se svéráznými gerontovými pokusy o průvodní slovo. Kluci v davu dopili borovičku, v autě načali fernet... a mně se vrátila odpolední kocovina, takže jsem celou cestu zpátky tiše trpěl, v útrobách mně tiše bouchala jedna špinavá bomba za druhou...

Originál kapelní report hledejte na

http://bandzone.cz/zima

http://zima.in