pavlusha84 Žena, 14 let / Kolín

Jsou mladí, jsou krásní, jsou úspěšní a slavní. Jako nějaké namyšlené hvězdy se ale rozhodně nechovají! Často je po koncertu potkáte na baru s jejich fanoušky i v davu pod pódiem jiných kapel. Jsou to zkrátka lidi stejně jako my :) Já sama jsem se o tom přesvědčila už několikrát, když jsme na baru společně popíjeli oblíbené drinky a utvrdil mě v tom i jeden ze členů mojí oblíbené skupiny, který mi poskytl následující rozhovor. Řeč je o kapele UDG a moje všetečné otázky zodpověděl Tomáš Vohradský alias Volt, kytarista UDG.

Kdyby ses měl představit jako na pohovoru, dokázal by ses popsat? V nejlepším

světle samozřejmě... :) A co negativní vlastnosti, máš nějaké? :)

To je strašně těžký, nejsem z těch, co dokážou sami sebe chválit. O špatných vlastnostech vím, řekl bych, že je jednodušší je na sobě vypozorovat, než ty vlastností dobrý :-) Jinak co říct. Narodil jsem se v Nymburce, celej život bydlel v Liberci a nedávno se přestěhoval do Prahy. Co bude dál nevím, užívám si přítomnost, co bude třeba za tři měsíce se snažím neřešit...

Když jsi byl ještě malej kluk, říkal sis, že až vyrosteš, budeš třeba popelář nebo jsi už od malička tíhnul k hudbě? A vyzkoušel sis víc hudebních nástrojů?

Nevzpomínám si, že bych měl vyloženě nějaké vysněné povolání. Hudbu jsem vnímal už od malička a když jsem asi v 11 letech vzal do ruky kytaru a zjistil, jak je to vlastně jednoduchý zahrát na tři, čtyři akordy téměř jakoukoliv píšničku, totálně jsem muzice propadnul. Asi o dva roky později jsem na táboře zjistil, že se na to dá i skvěle balit holky a o dva další roky, že mi učitelé budou dávat omluvenky na koncerty (přestože jsem žádný ve všední dny neměl hehe :-D ) Myslím si, že to byl dobrý krok. Jsem spokojenej a rozhodně bych nic neměnil. Případů, že bych toho litoval, je málo. To už mi musí bejt opravdu druhý den po koncertě špatně a v duchu si říkám : " proč já idiot se líp neučil " hehehe :-) Co se týče nástrojů, tak jsem zůstal jen u kytary, přesto že jsem měl doma strašně dlouho klavír. Na něj ale umím jen tři písničky :-)

Bylo Tvým snem hrát s UDG? :) Jak se to vlastně stalo, že ses přidal právě k nim?

Nikdy jsem neměl žádný konkrétní sen, jediný po čem toužím je spokojenost a to bych řekl, že asi mám. Pořád si něco přeju, po něčem toužím a je super, když se to člověku daří a může postupně právě ty vysněné mety dobývat. Co se týče UDG, tak v tom nehledej žádnou složitost. Delší dobu jsme se kamarádili, pak z kapely chtěl odejít Giom a já dostal nabídku jít za něj. Jeli jsme společně na jednu chatu, kde jsme týden hráli a pařili. Slovo dalo slovo a bylo upečeno. Nic víc, nic míň :-)

Sice s UDG nehraješ příliš dlouho, tuším asi rok, ale prozraď - nastala už nějaká krize, ponorka? A jak jste ji případně ustáli?

Ano, asi rok a půl. Ponorky přicházejí a zase odcházejí, v našem případě bych to nenazýval ponorkou. Netrpíme měsíčními hádkami, občas se sice něco vyskytne, ale za den, dva je to pryč. Neexistuje žádná kapela, kde by se občas někdo s někým jiným nelezl na nervy, důležitý je se s tím vypořádat. My se odpoledne pohádáme a večer se objímáme u baru. Nebál bych se krize...

Co je podle Tebe lepší - koncerty v klubech nebo venkovní akce, fesťáky apod.? A co Tě nejvíc baví a naopak nebaví na vašich koncertech?

Odpovím ti, co by ti asi odpověděl každý. Nejlepší je to střídat. V našem podnebním pásu se to daří. Půl roku zima, půl roku teplo. Na jaře už se těším na fesťáky, v září se zase nemůžu dočkat klubů/kulturáků. Jsem rád, že to tady tak máme, člověk se furt na něco těší :-) Koncerty mám rád jako celek. Cesta v dodávce, zvukovka, koncert, afterparty, hotely atd. Nelze koncert brát pouze tu hodinu až dvě když hraješ. Jediný, co nemám rád, je stres, jako když například nestíháme a jedeme se zpožděním, dále jsou to dlouhé přejezdy...

Občas se stane, že se nějaký koncert na poslední chvíli zruší, máš na tyhle situace nějaký záložní plán - plán B? :)

Nám se to naštěstí stává minimálně. Náhradní plán je jasný, párty někde v klubu, potom přesun do Lucky bar nonstopu, narvat jubox bůrama a sedět tam až do rána. Hehe. Neříkám, že to tak mají všichni, ale já třeba jo. Když očekáváš koncert a ten se na poslední chvíli zruší, tak ten adrealin už z těla nejde dostat. Nejde strávit večer doma u knížky, to bych se zbláznil, musím někam jít...

Máte před koncertem nějaký pravidelný rituál jako mívají třeba sportovci? (Tipuju, že si dáte pár panáků na kuráž, ale počet si netroufám odhadnout ...:))

A v jakém nejvíc netradičním prostředí jsi hrál?

Rituál nemáme a když si někdo dá před hraním pivko, nebo panáka, tak bych to taky úplně za rituál nepovažoval. Každej koncert se snažíme hrát na 100 procent a nepotřebujeme k tomu magii a pokřiky :-) Šílenejch míst, kde jsem kdy hrál bylo hafo, převážně ale už je to dávno. To nejšílenější asi nedokážu z toho všeho vystřihnout. Rozpadlá továrna, na korbě Avie, na pódium které bylo složené ze stolů atd atd. Koncerty na bizardních místech kolikrát bývají ty nejlepší :-)

O cestách na koncerty víme něco málo z Jugiho blogů.. Mohl bys taky přispět svojí troškou do mlýna a prozradit nějakou vtipnou historku??

Vtipných historek je mnoho, ale když to takhle napíšu, tak ani nevím, jestli to vtipně vyzní. Například naposledy jsem se báječně pobavil, když Pavel během koncertu jakože vyskočil a škubnul nohou, když v tom mu vylítla bota asi 30 metrů od podia někam mezi lidi :-) Asi další tři písničky jsem se řezal smíchy :-)

Jaký hudební styl posloucháš a chodíš Ty sám na koncerty jiných kapel? A jak se cítíš na druhé straně - v kotli? :)

Poslouchám strašně moc muziky, nemám žádný vyhraněný styl. Na koncerty ostatních kapel se snažím chodit často. Je to inspirující, záviděníhodný, ale i uklidňující. Poslední dobou nechodím přímo do kotle, jenom když jsem hodně opilej, nebo totálně z ty hrající party odvařenej. Strašně moc bych si přál, aby k nám co nejdříve dorazila kapela The Pixies. Ještě nikdy jsem ji naživo neviděl. Možná i to by mohl být právě ten splněný sen, jak ses ptala na začátku :-) Jinak je výborný, že neustále je možnost objevovat novou muziku, opravdu jí je na světě nevyčerpatelně. Například před pár dny jsem se vrátil z Rock for people a neuvěřitelně mě nadchlo několik skupin, o kterých jsem doposud vůbec nevěděl...

A poslední otázka: Dával sis na začátku roku nějaké předsevzetí a jestli ano, podařilo se Ti všechno splnit? :)

Předsevzetí si nedávám, ikdyž letos jsem si jedno dal. Nechat si konečně vyladit kytaru! No a vidíš, posledního června jsem tu kytaru kytarářovi opravdu donesl hehe :-)

Tímto bych chtěla Tomášovi poděkovat za jeho ochotu a čas, který mojí zvědavé maličkosti věnoval a zároveň mi tím splnil sen! (Jednalo se totiž o můj první rozhovor - snad ne tedy první a poslední... Ale i kdyby to tak bylo, velice si toho vážím!)

D í k y  a už teď se těším na ten desátý koncert, který mne čeká (a nemine, doufám.. :))

Faktem je, že o kapele UDG si toho už pravidelní čtenáři mého blogu měli možnost přečíst víc než dost a není třeba dalšího představování, ale přesto aspoň ve stručnosti dovolte... :)

www.udg.cz

 Historie kapely UDG sahá až do roku 1996, kdy se spolužáci z ústeckého gymplu Jugi (Tomáš Staněk) a dvojčata Petr a Pavel Vrzákovi začínají potkávat na zkouškách ve sklepě u Vrzáků doma. Další roky jsou ve znamení personálních změn a první fungující sestava, v níž byste již našli saxofonistu Adama Kuperu, se ustaluje v roce 1999. Mezi lety 2000-2003 kapela pravidelně zkouší a koncertuje a na místo kytaristy přichází Bohumil Němeček. Výsledkem nové spolupráce je v roce 2003 druhá demonahrávka s názvem “Obsazeno místenkou”, se kterou se skupina hlásí do několika vyhledávacích soutěží. V květnu 2004 se skupina UDG stává vítězem druhého ročníku soutěže Coca - Cola Popstar a podepisuje smlouvu na vydání tří alb s hudebním vydavatelstvím Sony BMG. Na debutovém albu s názvem Ztraceni v inspiracích, které vychází na podzim roku 2004, hostuje například Matěj Homola ze skupiny Wohnout nebo frontman kapely Kryštof Richard Krajčo. V letech 2005-2006 objíždí UDG celou Českou republiku jako předkapela skupin Divokej Bill, Kryštof, Horkýže Slíže nebo Wohnout. Od začátku roku 2006 má skupina nového kytaristu, Francouze Guillauma Kondrackiho a na počátku roku 2007 vydává kapela druhé studiové album „Buď a nebe“, na němž hostují např. zpěvačka Iva Frühlingová, druhý z bratrů Homolových Honza nebo MC NUC, frontman kapely Skyline. S touto nahrávkou potvrzují UDG pozici jedné z nejtalentovanějších mladých kapel v Čechách. Písnička Kurtizána získává 3. místo v kategorii skladba roku v anketě Žebřík 2007 a klip k této písni obsadil ve stejnojmenné anketě 2.místo, poté, co exceloval v hitparádě Eso na TV Nova. V roce 2008 získávají UDG dokonce nominaci v nejprestižnější soutěžní kategorii Žebříku, a to na kapelu roku. Na začátku roku 2009 vydávají UDG třetí studiové album s názvem „Autoportrét“, které se těší skvělému přijetí ze strany fanoušků i kritiků a vyráží na společné turné s kapelou Wohnout do sedmi velkých měst. V roce 2010 z kapely odchází Francouz Guillaume Kondracki a nahrazuje ho liberecký mladík Tomáš Vohradský alias Volt. V nové sestavě UDG natáčí své první DVD v cirkusovém šapitó na Rohanském nábřeží v Praze, které vychází pod názvem DVD Cirkus Live! v březnu 2011 a obsahuje kromě výjimečného koncertního záznamu řadu bonusů a raditel, ukazující kapelu v různých etapách a situacích v posledních deseti letech její existence.

Toliko letem světem z historie kapely; kompletní historii pak naleznete na webových stránkách www.udg.cz v sekci BIO.

Na zmiňovaných stránkách se pak mimo jiné dočtete spoustu zajímavých věcí, týkajících se kapely, můžete zde klukům zanechat vzkaz nebo se zaregistrovat do jejich fanclubu.  A samozřejmě se prostřednictvím těchto stránek můžete připojit i na profil kapely na Facebooku nebo Bandzone!

 UDG poprvé

 Tip na tuhle bandu s podivným názvem mi dala kamarádka, když jsem si pořizovala svůj úplně první MP3 přehrávač, na který se vešlo, tuším, pouze jedno album a já si stěžovala, že poslouchám pořád dokola to samé a že už mám hity svých oblíbených kapel tak oposlouchané, až se mi protiví... Bylo to v době po vydání desky „Buď a nebe“ a šíp do mého srdce tenkrát zarazil hit Kurtizána. Od té doby jsem poslouchala znova pořád dokola to samé - tentokrát UDG :) A jelikož jsem holka zvědavá, nezůstalo samozřejmě pouze u „Buď a nebe“, zapátrala jsem v historii kapely a objevila věci, o kterých se mi nesnilo! :)) Sice doteď nechápu, jak mě mohl minout například takový Hvězdář a nedozvěděla jsem se o UDG už dřív, ale budiž - jsou věci mezi nebem a zemí, které pochopit nemůžu… :)

Face to face a moje "těhotenství" s UDG :)

Naživo jsem tuhle partu z Ústí nad Labem viděla poprvé přesně před rokem na festivalu Votvírák v Milovicích a od té doby jsem si jako správná fanynka nenechala ujít jedinou příležitost, kdy se UDG objevili v okolí mého bydliště a vyrazila na jejich koncert (viz článek SEDMkrát UDG)! Pravdou je, že občas jsem neodolala a  pojem „okolí bydliště“ jsem trochu pozměnila, a tak se stalo, že jsem svoje oblíbence viděla v průběhu 9 měsíců celkem 9krát, ale vždycky se jednalo o neopakovatelný zážitek! Koncerty si sice byly podobné, ale nikdy nebyly stejné – jediné v čem se podobaly jako vejce vejci byla skvělá atmosféra, nabitá pozitivní energií a dobrou náladou a nekončící večírky po koncertech! :) Přesto však jednu vadu na kráse měly – chyběly mi Stínohry – song můj nejoblíbenější... Ale i těch jsem se nakonec dočkala, a sice v cirkusovém šapitó, kde se konal koncert všech koncertů, spojený s natáčením jedinečného DVD! Od té doby jsem UDG viděla ještě dvakrát a teď (po 5 měsících dobrovolné abstinence :)) se ptám: „Kdy zas blíž?“

P.S. Ačkoliv jsem za tu dobu devíti měsíců získala na svou stranu – resp. na stranu UDG :) hned několik nových fanynek, jsou v mém okolí i tací, kteří o nich už nechtějí ani slyšet – těm se proto omlouvám, ale… nemusíte moje články číst! :P

Byl to Divokej Bill, který přijel na Slavnosti pivovaru v Nymburce, aby svojí přítomností rozhýbal a rozezpíval nejen návštěvníky této akce, ale i kolemjdoucí a kolemjedoucí pocestné! :) Přestože si pánové z "dalekých" Úval u Prahy dali se začátkem svého vystoupení trochu na čas, sklidili obrovský úspěch, jejich pecky si zpívali návštěvníci všech věkových kategorií a svoje věrné fanoušky navíc potěšili zbrusu novým songem, jež si po chvilce pobrukovala většina přítomných v davu pod pódiem! Po přídavku na závěr se pak kapela sice rozutekla do zákulisí, ale ani to nebránilo menší autogramiádě a společnému focení! Navíc to bylo poprvé, co jsem viděla celé místo konání z opačného úhlu pohledu a na davy pod pódiem shlížela shora a musím říct, že mi bylo ctí a potěšením tohle zažít!