pavlusha84 Žena, 14 let / Kolín

Vždycky jsem si myslela, že abstinenční příznaky se objevují pouze v případě, když je člověk závislý na nějaké návykové látce. Teď už si tím ale tak jistá nejsem. Respektive teď už si to nemyslím. Teď už vím, že závislým se člověk může stát na čemkoliv a abstinenční příznaky na sebe nenechají dlouho čekat ani třeba při nedostatku přísunu hudby. Živé hudby. Posloužím jako ukázkový příklad :) Sice nerada, ale na mém případě to lze jednoduše vysvětlit :)

Loni touhle dobou jsem „vymetala“ kdejakou kulturní akci, diskotéky, koncerty apod. Zato letos (čili v roce 2011, kdybyste se neorientovali :)) jsem byla na jednom jediném koncertě! Bylo to přesně před 3 měsíci (v únoru, ale na dny a hodiny to tedy raději počítat nebudu :)), a sice v Kutné Hoře, kde vystupovali UDG a Mother´s Angels (viz report v jednom z předchozích blogů v Deníku ŠF). Po té době tedy asi není divu, že moje abstinenční příznaky už začínají být víc než únosné! :(

A jak se vlastně výše zmíněné příznaky projevují právě u mě? Kromě toho, že si např. podupávám do hudby ve frontě v supermarketu, stala se mi jedna příhoda na nedávné pouti. Zatímco jsem stála s trdelníkem v ruce a pozorovala odvážlivce, dovádějící na různě bláznivých atrakcích, ani jsem nepostřehla (narozdíl od svého okolí), že se moje tělo hýbe do rytmu všech těch „vypalovaček“, které se mísily jedna s druhou a druhá s první, podle toho, na kterou stranu jste se otočili :) A když se pak ozval hlas Divokýho Billa, zazpívala jsem si spolu s ním jeho Plakala, protože…

Proč? Protože bych taky Plakala, festivaly mi už chybí, ale co naplat – když jsem z více či méně závažných důvodů prošvihla Majálesy, budu muset ten jeden jediný měsíc, který nás dělí od Votvíráku, nějak zvládnout...!

www.divokejbill.cz

Úvalská kapela Divokej Bill byla založena v průběhu roku 1997 (z trosek kapely Wáša a již existujícího o dva roky staršího Medvěd 009), kdy v obsazení Vašek Bláha – kytara, zpěv, Ondra Pospíšil – banjo, zpěv, Míla „Jurda“ Jurač – basa, zpěv a Ota Smrkovský – bicí, dala hlavy dohromady a sestavila zhruba desetipísňový program, se kterým začala objíždět menší kluby a hospody v okolí (Rostoklaty, Tuklaty, Sibřina, Šestajovice).

Více z historie kapely se dozvíte na webových stránkách www.divokejbill.cz, které jsou věcné, vtipné a přehledné zároveň! A kromě toho, že tu najdete vše, co potřebujete vědět, vidět a slyšet, můžete se prostřednictvím těchto stránek připojit i na profil kapely na Facebooku!

Divokej Bill poprvé

„Už je to dávno, co zkřížil mi cestu…“ – tahle známá slova přesně vystihují moje začátky s kapelou z Úval :) Marně si totiž lámu hlavu, jak jsem se o této partě doslechla, protože je to už opravdu dááávno! Ale zalovila jsem v paměti a přece jen na to přišla - seznámili jsme se v jednom fitness centru... V začátcích své „sportovní kariéry“ (lehce přehnaný výraz :)) jsem tehdy jako naprostý amatér absolvovala hodinu spinningu a jediným světlým okamžikem z této akce pro mě byl song Plakala od pro mě tehdy neznámé kapely! Díky němu jsem přestala vnímat neuvěřitelné tempo a zvládla s maximálním vypětím všech svých sil celou hodinu až do konce, abych si následně zjistila, s kým že jsem měla tu čest :) Pravdou je, že na spinningu jsem tehdy byla poprvé a naposledy, ale Divokýho Billa jsem naposledy rozhodně neslyšela! Právě naopak! Od té doby mi neunikla jediná pecka, kterou tahle partička zplodila a po pár letech poslechu mi už ani to nestačilo, musela jsem je vidět i LIVE!

Poprvé face to face

Na vlastní oči jsem tyhle sympaťáky z nedalekých Úval viděla přesně před rokem v taktéž nedaleké Kutné Hoře, a sice v místním klubu. Naprosto luxusní akce, jejíž výtečná atmosféra mě pohltila natolik, že jsem nemohla uvěřit, že už je koncert opravdu u konce! Neváhala jsem proto ani vteřinu a okamžitě si obstarala vstupenku na jejich koncert v mém rodném Kolíně, tentokrát venkovním amfiteátru na Kmochově ostrově. Dlouhé měsíce jsem se na tenhle koncert těšila a užila si ho proto do poslední kapky, a to doslova :) Viz článek z 19.1.2011 Mlsná tour a můj NEJ koncert v blogu. V den koncertu, resp. asi hodinu před koncertem se tožit strhla neskutečná průtrž mračen, avšak  Divokej Bill dorazil v plné parádě a i přes nepřízeň počasí připravil svým věrným (a možná i nevěrným :)) fanouškům vynikající show! Už tenkrát jsem věděla, že tímhle koncertem moje tour za Divokým Billem nekončí a těšila se na konec prázdnin, kdy mě čekal ještě koncert v Praze, konkrétně Žlutých lázních, kterému vládla opět neopakovatelná atmosféra! To bylo prozatím naposled, co jsem tyhle mužíky viděla naživo a rozhodně mám na co vzpomínat! A abych měla i nějaký důkaz o své účasti na Mlsná tour 2010, využila jsem příležitosti autogramiády po koncertě a společnou fotkou s houslistou Adamem tuhle skvělou štaci zakončila! :)

Shrnutí... aneb Co říci závěrem...?

Co říci závěrem? Kdo zná, ten si při čtení mého příspěvku jistě vzpomněl na svoje zážitky, související s touto partou a kdo nezná, má právě nyní jedinečnou příležitost k poznání! 18. března 2011 totiž vyšla deska s názvem UNISONO BEST OF 2000 – 2010, složená z písní z 5 studiových alb a kromě pecek jako Plakala, Rozárka, Pocit, Znamení, Malování, Síť apod. zde najdete i jednu novinku – písničku Poslední mohykán! Nutno říci, že do výběru těch NEJ měli možnost zasáhnout i fanoušci – kapela totiž dala na svých webovkách prostor k jejich názoru a na stránkách probíhala anketa, kde si mohl každý zvolit, kterou pecku by chtěl v připravovaném albu najít.

Úplným závěrem bych ráda charakterizovala styl kapely výrokem Štěpána, který v jednom rozhovoru řekl, že Divokej Bill hraje „styl v pohodě – prostě takovej pohodovej styl“ :) Svatá pravda, nemyslíte?!? :)

www.o5.cz

Kapela O5 & Radeček přichází na svět se začátkem roku 1992 v podhůří Jeseníků, konkrétně v městečku Šumperk. První obrysy jí dávají bratři Tomino a Cibule, ke kterým se záhy přidávají spoluhráči z komorního orchestru Přemysl Ptáček a Radek Sekyra. V této sestavě funguje kapela dodnes, od jara 2007 zde pak figuruje jako stálý host Mejla Lečko na postu bubeníka. Původní název  TOPOL, který je složeninou jmen Tomáše a Ondřeje Polákových, mění v roce 1998 na O5 & Radeček.

Toliko tedy z historie kapely, se kterou mi pomohly webové stránky kapely, a sice www.o5.cz, kde mají pánové všechno hezky česky popsáno a stránky jsou nejen přehledné, ale také velice zajímavé! Kromě toho, že tu najdete spoustu zajímavostí a postřehů v pečlivě vedeném Deníku, mají tu dokonce šikovnější fanoušci šanci nalézt i 13. komnatu! (I já jsem ji našla! :) – pozn. autora). Spoustu důležitých i nedůležitých věcí pak najdete rovněž na Facebooku, kde má kapela také svůj profil – nejlépe se k němu připojíte prostřednictvím právě zmiňovaných webových stránek kapely – to abyste věděli, jak poznat ty „pravé“ Radečky :)

Ráda bych ještě poukázala na aktivity kapely, která od roku 1995 spolupracuje s organizacemi pomáhajícími opuštěným dětem. Skupina odehraje za rok řadu koncertů pro dětské domovy a výchovné ústavy, podílí se na kompilačních CD s tvorbou dětí z DD a dva členové kapely působí v redakci časopisu Zámeček, který vydává Nadace Terezy Maxové a který zdarma dostává každé dítě v ústavu či dětském domově v ČR. Ale i tom se dozvíte na již zmiňovaných www stránkách!

Já a Radečci poprvé neboli naše první setkání

Já osobně jsem se o kapele poprvé dozvěděla od mého kamaráda, který se o ní dozvěděl od svého kamaráda a ten zase od jiného kamaráda atd… Vzpomínám si, že přesně tímhle způsobem jsme se seznámili, ale KDY přesně jsem je slyšela poprvé, na to si bohužel vzpomenout nedokážu, ať přemýšlím, jak přemýšlím… Je to totiž už pěkných pár let, v té době jsem ale zcela jistě ještě nepatřila k pracující elitě národa a zcela jistě jsem ještě nebyla blondýna :) Zkrátka – je to dááávno! :) Těžko dnes také říct, kterou písničku jsem slyšela jako první, ale pamatuju si, že kromě Prahy mi tehdy hrál do uší pořád dokola i Pan Mrázek, na kterého jsem ostatně nezanevřela ani dnes, i když poslední CD Máš mě na svědomí je podle mě bezkonkurenční!

„Face to face“ neboli poprvé „naživo“

Milovice, Kolín, Praha, Petrovice - v těchto městech jsem viděla kapelu O5 & Radeček v roce 2010 LIVE a právě ve zmiňovaných Milovicích to bylo vůbec poprvé. Byl jeden z tropických červnových dnů a festival Votvírák zrovna zahajoval festivalovou sezonu. Radečci zářili v sobotním podvečeru, kdy z nebe konečně spadlo pár dlouho očekávaných kapek a pro mě byli poslední kapelou, kterou jsem ten večer  slyšela. Zážitek více než příjemný! :)

Ovšem „face to face“ jsem na ně narazila až na samém konci léta, a sice v Kolíně na tradičním místním festivalu Natruc. Tam už byla v pokročilém stádiu moje „fotící úchylka“(viz předchozí příspěvek v blogu) a já si jen matně vzpomínám, jak jsem (mírně) ovíněná vyběhla za (mírně) owhiskovaným Tomínem s prosbou (doufám, že jsem poprosila – nebo alespoň slušně poděkovala :)) o společné foto (viz obrázky).

Kromě společného fota mám od kapely O5 & Radeček  ještě na památku  i podpiskartu, CD a placky, a to díky štěstí (kterého jsem měla začátkem letošního roku zřejmě více než rozumu:)), kdy mě po správně zodpovězené otázce na webových stránkách kapely čekala výhra v podobě již zmiňovaných dárečků. Co víc říct než DĚKUJI? Byla by to velká troufalost si ještě něco přát…? :)

Jedno přání jenom mám,

přijďte někdy zahrát k nám...

Město naše v rovině už dlouho stojí,

cesta sem vám za to jistě stojí!

Budem zpívat, tancovat,

vy budete k tomu hrát.

Žije tady plno fandů –

- Radků, Tomů, Ondrů, Standů.

Sličné slečny tu jsou taky,

pozvem vás pak na panáky!

Společně si zatrsáme,

vaše pecky rádi máme! :)