pavlusha84 - Blog | Bandzone.cz
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

pavlusha84 Žena, 14 let / Kolín

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

Playlist je prázdný :(

Fanoušek pavlusha84 si do osobního playlistu zatím nepřidal žádné skladby.


Blog

Novoroční předsevzetí č. 1 - Seriál Seznamte se

Vážení a milí, jelikož je dnes poslední únorový den, asi by se slušelo a patřilo začít konečně plnit novoroční předsevzetí… :) Jak jsem psala již v příspěvku „Novoroční předsevzetí šílené fanynky“, původním záměrem mého blogu bylo představení mých oblíbených kapel. Toto se však poněkud pozdrželo především z důvodu mojí nerozhodnosti (viz Deník a článek Novoroční předsevzetí II. v blogu), kdy jsem si stále dokola kladla otázku kdo bude ten první…  Toto dilema mi naštěstí pomohli vyřešit pánové ze skupiny O5 & Radeček, kteří učinili moji maličkost hned na začátku letošního roku šťastnou výherkyní a jejich CD se teď protáčí v útrobách mého přehrávače. Ráda bych jim proto poděkovala právě udělením tohoto prvenství!!! :)

A protože mám ráda pořádek (ač se to někdy nezdá), trochu ve svém blogu příspěvky roztřídím, abychom se lépe orientovali… Kromě Deníku šílené fanynky tady tedy najdete i seriál Seznamte se, kde představím své oblíbené kapely z poněkud jiného úhlu pohledu. Bude to totiž z mého úhlu pohledu - čili očima fanouška… Nebo šílené fanynky, chcete-li :)

Pohodlně se tedy posaďte, právě začínáme!!!

Deník šílené fanynky: Zbyteční polobozi v Kutné Hoře aneb ... a zase ti UDG! :)

Pátky mám nesmírně ráda – ostatně kdo z těch, kterým tímto dnem končí pracovní týden, by je neměl rád?! :) A úplně nejradši mám páteční večery! Páteční večer pro mě znamená buď naprostý relax nebo přesný opak, tj. maximální výdej energie, nejlépe ve víru města a hudby. Ať už se ale děje cokoliv, vždycky to znamená, že všechny starosti jdou stranou a já už nic NEMUSÍM. Teď všechno jenom MŮŽU. Úžasný pocit! Tento páteční večer byl tím druhým případem, vydala jsem se totiž do víru nedalekého (velko)města, a sice Kutné Hory. Ve zdejším Planet Music Clubu totiž v rámci svého JamRock Tour 2011 vystupovali UDG, které všichni znáte minimálně z mých článků! :)

Cestě z města ovšem předcházely týdny rozhodování, kdy mi zdravý rozum říkal, že s jednou kapsou prázdnou a druhou vysypanou si zkrátka nemůžu dovolit přepych kulturního vyžití minimálně do té doby než zaplatím další nájem, ale na druhou stranu jsem se v žádném případě nehodlala smířit s myšlenkou, že bych propásla tuhle jedinečnou příležitost, kdy budou moji oblíbenci téměř na dosah ruky! Rozhodla jsem se proto zkusit štěstí ve hře a zúčastnila se soutěže, jejíž výhrou byl volný vstup na právě zmiňovaný koncert. Jak vám asi už došlo, štěstí stálo zrovna při mně, a tak jsem lístek opravdu vyhrála! Nebylo tudíž co řešit, protože „vzpírat se osudu – to se fakt nedělá…“ ;) A tak bylo rozhodnuto, že páteční večer nebude tentokrát patřit Janu Krausovi, nýbrž UDG! :)

Jak jsem psala již na začátku, koncert se konal v kutnohorském Planet music clubu, jehož sál sice neoplývá zrovna gigantickými rozměry, ale to rozhodně nebylo na závadu, spíše naopak!

Krátce po 21. hodině klub rozezvučely první tóny, a sice když své místo zaujala předkapela Mother´s Angels. Ta rozhýbala snad všechny přítomné a dokonce fanouškům věnovala svoje nové CD Můj dům. Já osobně jsem měla možnost kluky vidět už na koncertě Divokýho Billa v Praze a musím říct, že rozhodně stojí za poslech! Jen na okraj prozradím, že se jedná o hudební skupinu z Litomyšle/Ústí nad Orlicí, hrající „agresivní pop“ s důrazem na české texty, kterou tvoří 4 mladíci – Jakub, Petr, Béďa a Johny. Více najdete na jejich webu www.mothersangels.cz, a já rozhodně doporučuju!

Po Mother´s Angels pak přišla na řadu hlavní hvězda večera, kterou byla ústecká kapela UDG. Jelikož jejich páteční koncert byl pro mě už devátým v pořadí v poslední době, možná byste řekli, že mě nemohli ničím překvapit. Opak je však pravdou. Takový koncert jako byl tenhle jsem totiž ještě nezažila! Show jako vždy perfektní, ale improvizace jako nikdy! Zpěvák Petr totiž dorazil do Kutné Hory ve vysokých horečkách a ačkoliv se snažil sebevíc, bylo na něm velice dobře vidět, že není ve formě, což bylo ostatně znát i na zpěvu. S tím mu však neváhali pomoci fanoušci, zpíval opravdu celý sál a atmosféra byla jako vždy báječná! Nový singl, který UDG představili, byl pak už „jen“ pomyslnou třešničkou na dortu.

Výborná byla i následná after párty DJ Hoppa – byla to prostě akce, na kterou se nezapomíná, obzvlášť když jsem na ní oslavila svoje blížící se narozeniny a spojila tak příjemné s příjemným, jak píše Jugi :) Lepší dárek než koncert a přání od samotných udg jsem si ostatně ani přát nemohla! Děkuji Paní Štěstěně a děkuji i udg! ;)

P.S.1 Nemohla jsem se ubránit své profesionální deformaci a spočítala si, že těch 9 koncertů jsem navštívila v období posledních 9 měsíců, z čehož vyplývá, že UDG jsem si dávkovala zhruba jednou měsíčně :) Velice zajímavé zjištění – obávám se tedy reakce mého organismu, až tuto tradici poruším, což budu muset chtě nechtě udělat…

P.S.2 Pokud dosud někdo nevěděl, čím mě obdarovat (ať už k narozeninám nebo jen tak :)), teď už snad pochopil, že vstupenka do světa hudby to jistí! :))

Deník šílené fanynky: "Fotící úchylka" a kluk z plakátu

Říká se, že jednu akci člověk prožívá vlastně třikrát. Poprvé, když ji plánuješ a těšíš se na ni. Podruhé, když už na té akci fyzicky jsi, zkrátka - účastníš se jí :) A potřetí, když na ni vzpomínáš. Všechny fáze jsou různě dlouhé, záleží na každém z nás. Pro mě jsou nejdůležitější fáze číslo dvě a tři. Jakmile mám totiž něco v plánu a začnu se na to těšit, podle známých a  spolehlivých zákonů schválnosti se něco stane a další dvě fáze už neproběhnou.. A tak první fázi rovnou vypouštím a pokud to jde, nechám plánování na mém drahém okolí. Druhá fáze pak uteče neuvěřitelnou rychlostí blesku a tak mi nezbývá, než se maximálně soustředit na fázi třetí. Tu si proto vychutnávám různými způsoby – psaním reportů z navštívených akcí, čtením různých článků, listováním ve fotogaleriích apod. A právě posledně jmenované aktivity mi zpestřila moje „fotící úchylka“, jejíž zrod vám teď popíšu…

Všechno začalo jednoho letního dne na Bezdězu, respektive pod ním… Vyrazily jsme tam  s kamarádkami na hudební festival České hrady, na který nás nalákala kromě spousty známých jmen české hudební scény i možnost prohlídky hradu během konání akce. Těšily jsme se proto, že spojíme svoje koníčky do jednoho, ale bohužel, ne vždy vyjde vše tak, jak si plánujeme – viz první odstavec textu (fáze číslo jedna). :) A tak nás už cestou za hranicemi našeho okresu přivítaly první dešťové kapky, které se postupně změnily v hustý déšť a ten nás doprovodil až na místo konání akce. Hrad Bezděz jsme proto viděly jen a pouze na mapě, přes dešťovou clonu nám nebylo dopřáno ho spatřit, ale na druhou stranu jsme měly alespoň o to víc času na samotný fest :) Bohužel, o tom vám toho také mnoho nenapíšu, matně si vzpomínám na rum, colu a usměvavé mladíky ve žlutých pláštěnkách, jejichž šarmu jsem málokdy odolala, když mi nabízeli něco na zahřátí. To „něco“ byl produkt nejmenovaného výrobce alkoholu, který chutnal tak výtečně, že jsme si se zmiňovanými mladíky připili na zdraví navzájem hned několikrát a cítili se pak taky moc fajn :) Díky tomu bylo fajn snad i to všudypřítomné bláto  :)

Když jsme se pak s kamarádkami k večeru vracely po celém dni do sucha a bezpečí dopravního prostředku, který nás měl dovézt do sladkých domovů, předběhl nás v tom bahně mladík a hopsal před námi přes kaluže, cestou necestou. Na tom by nebylo nic zvláštního, ten den jsme potkaly spoustu mladých mužů, tenhle měl ovšem na nohou BÍLÉ kecky, čímž nás velice zaujal a zavdal podnět k opilecké debatě o záhadě, jak se mu to asi povedlo, když TADY má dneska všechno barvu jednotnou, tedy hnědou?!? Pamatuju si, že jsme došly k závěru, že onen mladík je zřejmě kouzelník, jinak to není možné! Kamarádka řidička nás „neřidičky“ vytrhla z úvah s tím, že jsme asi hloupé husy, když nevidíme, že to není žádný kouzelník, ale zpěvák naší oblíbené kapely. „No jistě, jak jsme si mohly nevšimnout?!“ klepaly jsme si na čelo. Zaujaly nás víc jeho boty než on sám :) A tak se zrodil v našich hlavách "báječný" nápad, a sice, že se s "klukem z plakátu" vyfotíme..  Dodnes dost dobře nechápu, jak se nám povedlo ho naším indiánským během (při kterém jsme zřejmě někde v blátě ztratily i svoji nesmělost) dohnat, ale stalo se! A jelikož náš milý zpěvák není žádná „nafoukaná nádhera“, nenechal se přemlouvat a hezky nás, zmoklé jako slepice, objal svýma suchýma pažema (no dobře, o tom by se asi dalo polemizovat :)) a ještě přidal úsměv do objektivu! Jaké pak bylo moje překvapení, když jsem druhý den spatřila svůj zjev (rozumějte - přírodní vzhled, bez make-upu, v neforemné pláštěnce podivné barvy :)) vedle toho usmívajícího se fešáka v bílých keckách! Samozřejmě – nemůžu říct, že by to překvapení bylo nemilé :) Alespoň mi díky té fotce okolí uvěřilo, že jsem se téhle mega pláštěnkové party opravdu účastnila. Málokdo totiž věřil tomu, že jsem dobrovolně strávila den v takových podmínkách a ještě si za to zaplatila, když mě v takovém nečase nedostane ven nikdo ani heverem :)

Svým nebojácným přístupem ale milý Vrzy spustil jakousi řetězovou reakci a žádná akce se od té doby neobejde bez společné fotky (kdyby jen jedné :))! Teď už nejsem jen šílená fanynka, teď už jsem šílená fanynka s fotící úchylkou (viz foto) :)