pavlusha84 Žena, 14 let / Kolín

Dnešního dne kapela Divokej Bill vyzvala prostřednictvím sociální sítě s názvem Facebook svoje fanoušky, aby se podělili, na který koncert s nimi zažitý vzpomínají nejradši. A to mě přinutilo se trochu zamyslet –  což sice občas dělám, avšak nikoliv v této téměř noční době :) Ale co bych kvůli milovaným Čumáčkům neudělala… :)

Tak tedy: Divokej Bill, Mlsná tour a já neboli Moje tour za Divokým Billem. POPRVÉ: březen, Kutná Hora. PODRUHÉ: červenec, Kolín. POTŘETÍ: srpen, Praha (Žluté Lázně). To jsou tři nezapomenutelné  koncerty v roce 2010, kterých jsem měla možnost se zúčastnit a užila si je do poslední minuty! A který pro mě byl „nejsrdcovější“? Nebylo to poprvé a nebylo to ani naposled. Bylo to v Kolíně na Kmochově ostrově, uprostřed července. Nedělá mi sebemenší problém si na to vzpomenout, vidím to, jako by to bylo dnes…

Už několik týdnů vládnou v Česku extrémní, tropické teploty. Je sucho, jaké nebylo za posledních X let, protože už je to pěkných pár týdnů, kdy z nebe spadla nějaká ta kapka vody. V rádiu od rána hlásí, že do Čech dorazí k večeru nevím jaká oblačnost a KONEČNĚ přijde dlouho očekávaný déšť. Je prý možné čekat také bouřky. Já celý den u bazénu nastavuji svoje tělo slunečním paprskům, kterých se nikdy nemůžu nabažit a těším se na večer. KONEČNĚ jsem se totiž dočkala a termín na vstupence, připnuté na mém kalendáři už několik měsíců, se shoduje s dnešním datem. Dnes večer přijedou do Kolína Medvědi a Divokej Bill. Jak se blíží čas konání koncertu, nebe už zdaleka není bez mráčku a obloha se postupně od západu (přiznám se, že tou světovou stranou si moc jistá nejsem :)) zatahuje a tentokrát to vážně vypadá, že se rosničkám jejich předpověď vyplní. Nicméně MĚ to nepřekvapuje, běžný to jev, když se JÁ na něco těším. Vždycky se něco po…. Možná to znáte. No stresssss :)

Abych to zkrátila: na Kmochův ostrov se naše parta dostavuje v plném počtu a vítají nás první dešťové kapky, které se po chvilce mění v déšť, který se po další chvilce mění v hustý liják a ten už se nemění, je opravdu vytrvalý. Nicméně my, fanoušci, také! Je to jako „kdo s koho“, říkáme si :) A ikdyž nám kapely nabízí zázemí a můžeme se před deštěm schovat přímo v zadní části pódia spolu s nimi, přesto se během prvního songu kapely Medvěd009 většina přítomných fandů přemisťuje na své místo, tedy pod pódium a déšť nedéšť, zpíváme a tančíme, jakoby se nechumelilo! Ehm, tedy nepršelo :) Když pak nastupuje na scénu Divokej Bill, schovaný před deštěm už není nikdo, holé paže mávají ve vzduchu, zpíváme Unisono a já se cítím volná jako Pták, ikdyž mi na ruku sedla Fčela :) Rozhodně nepřemýšlím, jak přežít Tuhle noc – je to prostě Pecka, která mi nedá spát, a proto se do Říše snů propadám až v Půl pátý ráno. Bohužel, všechno jednou končí, Svatá pravda, ale to rozhodně není důvod, abych Plakala :) Není přece všem tour konec :))

P.S. Posílám srdečný dík za KOLÍN, Billové! ;)

Inu, ráda bych splnila svoje předsevzetí v co nejbližší době, avšak hned na začátku narážím na problém, který se zdá býti zásadním.. :) A sice – jak začít? Přesněji – kterou kapelu mám představit jako první? Má být první ta kapela, kterou mám nejradši, moje nejoblíbenější? Asi by to bylo nejvhodnější, ale která to vlastně je? Přemýšlím a vymýšlím, na koho to padne, podle čeho mám vlastně tu nej vybrat?

Mohla bych zvolit např. podle návštěvnosti.. Koho jsem viděla v roce 2010 nejčastěji? Loni jsem strávila nejvíc času na koncertech téhle trojice: Divokej Bill, UDG a O5 & Radeček. Ale to jsou kapely tři, čili víc než jedna! Takže ani tenhle výběr mi k ničemu nepomohl… :)

V roce 2010 jsem na festivalech zaznamenala taky nejvíc objevů, tedy kapel, o kterých jsem do té doby neměla ponětí, že existují (snad mi moji nevzdělanost prominou :)) Je jich vícero, ale když už jsme u čísla tři, dovolím si vyjmenovat kapely Fate Magazine, Standby a Memphis. Posledně jmenovaná partička je mimochodem moje první oblíbená nečesky zpívající kapela, což bych nikdy neřekla, že se tohle někdy stane. Moje motto totiž donedávna bylo, že nečesky zpívající Češi nejsou Čechy, tudíž neposlouchám! :) Blbá blondýna, dalo by se říct... :) Pánové z Memphisbandu mě vyvedli z omylu a navíc mě každý sedmý den v měsíci zaručeně pobaví svojí M-story, při které se neobejdu bez M-kapesníčků :)) A proto jsou právě oni takovým mým „objevem roku 2010“. Ale představit jako první právě je, které znám v podstatě nejkratší dobu, to mi přijde nefér vůči těm, co je znám léta letoucí..

Prostě a jednoduše - vybrat jednu jedinou kapelu z tolika mých oblíbených je pro mě zřejmě nemožné. Je to jako bych se měla rozhodovat, kterou čokoládu mám nejradši. Bílou, mléčnou nebo hořkou? Všechny. Úplně nejradši fialovou trioládu (čili 3 v 1)! :) Asi to za mě bude muset rozhodnout někdo jiný.. Babo raď :)

Byla jednou jedna písnička. Nedokážu nestranně posoudit, jestli byla ta písnička stejně tak slavná jako kapela, která ji zpívala. Každopádně ta svého času byla slavná velice a mezi náctiletými nebylo človíčka, který by ji neznal. I já v té době do této kategorie patřila a jelikož jsem kluky z téhle skupiny vyloženě zbožňovala, měla jsem jich plný pokoj. Na zdech tenkrát neexistovalo místo, kde by byl někdo jiný než Martin, Aleš, David nebo Vašek. Konkurencí byla snad jen Kelly Family :) Víte, o kom je řeč?

Kdo tipoval kapelu LUNETIC, ten si může připsat bod! Tihle mladíci tenkrát v jedné ze svých písniček vyzývali:

„Ať je hudba tvůj lék
A každý z nás
Ať má muziku svou, muziku svou
Která vyléčí hned
Všechen tvůj žal
A hlavně – duši bolavou“

Tuhle písničku jsem nedávno slyšela opravdu po letech a musím uznat její „trefnost“. Když se tak zamyslím nad svým životem, hudba několikrát pomohla vyvést moji duši z temných zákoutí a nejednou se jí též povedlo vynést mě přímo do nebeských výšin :). V mém případě prostě opravdu léčí. Ačkoliv nejsem žádný hudební znalec, život bez hudby si neumím představit. Vždyť mými oblíbenými songy bych mohla klidně popsat svůj život! Například poslední rok jakoby mi mluvily z duše jak Rybičky 48 se svým songem Zamilovaný/nešťastná, tak Marek Ztracený se svým Ztrácíš. Máš mě na svědomí i O půl pátý mi často hrála skupina O5 a Radeček; Radečci kteří taktéž velmi výstižně popsali i moje Mexický rána; často jsem se ptala Kdy zas blíž – stejně jako UDG - a ikdyž svého času hrála prim Černobílá od Embassy, netrvalo dlouho a Vojta Dyk s Nightwork mi zakrátko ukázali Slunce v duši. Divokej Bill a Čechomor zase potvrdili, že Ve dvou se to táhne líp, důsledkem čehož jsem si pak o5 s Radečky zpívala Dál v tom lítám a ani Cyrano od Kryštofů nevyznělo naprázdno... A tak dále a tak dále :)

Ať už Éterická, Zvědavá (UDG), Jediná (R 48), Náruživá (Žlutej pes), Nevinná (David Kraus) nebo Ztracená (Verona), vždycky bude platit, že hudba je lék ;)