Různé formy duetů u nás a ve světě
Upraveno:
no a například
mí zahraniční přátelé ze zahraničí, které jsem potkal v zahraničí, se mě ptali třeba na nějaké to české umění. tak jsem se hluboce zamyslel, zabrosowal třeba na tohlecto:
http://aktualne.centrum.cz/kultura/fotogalerie/2013/04/07/kdo-lze-krade-aneb-jak-zvitezit-nad-lzi-a-nenavist/
což je ukázka, kam až sahá vliv ak. mal. nár. zasloužilého umělce Davida Černého a v co u nás zdegeneroval konceptualismus: v imbecilní karikaturu zpráv a přímočarou ideologickou reklamu. kurátorka je píča bez vkusu a tzv. umělci, ale spíš neblahé živly, ve kterých není budoucnoust naší mládeže, sou jen čůrácká karlova kulturní fronta, pseudoliberální debílci a polovzdělaný nedoukové, který s teorií umění skončili u nadpisů knížek a se zkratkama z wikipedie. a co je nýče milé děti? nýče, pančelko, to je bůh je mrtvej, žejo? a jak to myslel, jako že teda čakry nebo jakože se musíme angažovat za karla? hmm, napíšeme o tom hispterskej blog v konceptuální kavárně starbucks na letný.
---------------------------edit----------------------------------------------------------------------------------
věty typu: o nás češích se říká.. nebo: my češi sme takový a jiný a děláme často tohle a máme rádi tohle..
no ale většinou ty věty říkaj lidi, který netušej co se o "nás" - i když já teda do žádnýho "my" nepatřim - může někde říkat (a totiž nic), nebo lidi co si myslej že těma našima titěrnejma problémama ještě někdo někdo žije, že místní světonázory a názory nazíraj lidi i jinde, že si stejný věci snad myslej i jinde. ne, česká kulturní/mediální diskuze je jen česká a může trápit tak akorát západoslovanskou hordu mluvící plynnou češtinou bez akcentu. na čemž neni nic špatně, jen nechápu to neustálý zaklínání se světem. zaklínání světem, který vypovídá jen o vlastní sebestřednosti a dosebezahleděnosti, protože svět je u nás přece každýmu u prdele.
umění, který svym estetickym přesahem a intelektuálnim záběrem nepřežije příští hyde park. investigativnost podle moderátorů hyde parku: to je skákat do řeči, paradoxně nenechat domluvit, udusit pravdu, která se dere na povrch, udusit jí otázkama po pravdě. hlupáci. a tlusťoši.
