Peťan Jalapenos

Zobrazení Karla Schwarzenbergera coby punkera s čírem doprovázené grafikou známého alba Sex Pistols Never Mind The Bollocks (všimněte si graficky rozlišeného slova Sid), je zřetelným produktem "kapitalistického realismu" (viz Mark Fischer: Kapitalistický realismus). Mark Fischer není jediným autorem (aktuálně na podobné téma vyšla kniha Kup si svou revoltu Josepha Heatha a Andrewa Pottera), který upozorňuje na schopnost masové (rozuměj mediální) kultury využít veškeré kulturní projevy společenského vzdoru a přetavit je do formy produktu masové spotřeby. stejným způsobem byla vedena kampaň na podporu Karla Schwarzenbergera prezidentem. Marketingový tým kampaně páně Schwarzenbergera velmi kreativně zneužil formu, která je v myslích dnešní mládeže spojena se vzdorem proti mocenskému establishmentu (Sex Pistols) pro propagaci jednoho z představitelů mocenské elity, starého páprdu, knížete pána, který je místopředsedou vlády, která likviduje sociální smír a s jejímiž "reformními" kroky nesouhlasí, dle řady průzkumů, téměř 80% občanů.

Marktingový tým Schwarzenbergera umně využil známé symbolické prvky, které ve svém původním poselství zprostředkovávaly subverzivní názor vůči politickému establishmentu, k tomu, aby se staly hlavním prvkem ve volební kampani člověka, který přesně totéž mocenské zkostnatění, navíc jako kníže, reprezentuje. Původní symboly vzdoru (ve své verbální či vizuální podobě) byly zbaveny jejich esenciálního kontextu a naplněny naprosto  protikladným obsahem. Není přece exterémnějšího rozporu mezi připodobněním Karla Schwarzenbergera k Johnnymu Rottenovi nebo Sidu Viciousovi. Schwarzenberg je ztělesněním všeho, co členové Sex Pistols z duše nenáviděli (ačkoliv autenticita jejich postojů může být zpochybněna faktem, že Sex Pistols byly samy pouhým marketingovým projektem Malcoma McLarena). Přesto jeho tým dokázal spojit neslučitelné a vytvořit obraz knížete-pankáče jako symbol antiestablishmentového vzdoru na podporu jeho kandidatury na nejvyšší post v mocenské struktuře státu! Karel byl voličům prodán prostřednictvím líbivých, ale vyprázděných, hesel a obrazů, stal se zněj produkt masové spotřeby, která vhozením volebního lístku do urny dochází naplnění. To ale zřejmě části jeho voličů v nejmenším nevadí (respektive právě proto jej značná část mladých, v kultuře konzumu, kde se dá masově spotřebovávat skutečně vše včetně politiky, formovaných, volila).

Schwarzenbergrova kampaň je proto očividným projektem "kapitalistického realismu", který má zhruba stejné funkce a cíl, jako měl realismus socialistický: zneužít veškeré produkty kultury k podpoře určité politické ideologie. zdá se, že tento tah kreativcům Schwarzenbergerovy kampaně vyšel. Staň se tedy, zvolili jsme: Karel for president!

Fuck Off!

přečetl jsem si dnes na blistech o zatčení chlapíka proto, že se údajně při olympijském cyklistickém závodě neusmíval... jakkoliv považuji tento proklamovaný důvod zatčení za subjektivní interpretaci postiženého, má celá situace širší kontext.

letošní olympiádu v londýně ze všeho nejvíc charakterizuje panika z možného teroristického ohrožení. v londýně je dnes nasazeno 13,5 tisíce vojáků, více než má británie v afghánistánu, na obytných budovách jsou instalovány baterie protiraketové obrany, preventivně jsou zatýkáni aktivisti, kteří z různých důvodů proti olympiádě protestují (nebo prostě pouze "podezřelé" osoby), v londýně vznikly zvláštní jízdní pruhy pro olympijskou honoraci, po kterých nesmí běžní londýňané jezdit, celá olympijská vesnice je obehnána elektrickým plotem, ze zdí (i soukromých bytů!) jsou údajně strhávány protiolympijsky naladěné aktivistické plakáty...

zásadní otázka samozřejmě zní: kde a kdy se tohle zastaví? jde o jednorázová opatření nebo si máme zvykat na život pod permanentním dohledem? lze ospravedlnit něco jako preventivní zatčení? v USA podobný režim zavedl krátce po 11. září patriot act a dosud nebyl odvolán, přestože se na území USA už více než deset let žádný teroristický útok neodehrál... skeptici, kteří teď jistě namítnou, že právě zostřený režim je důvodem toho, že se západní státy netopí v krvi obětí teroristických útoků, ignorují fakt, že v zájmu zajištění "bezpečí" jsou porušována občanská a sociální práva lidí. už nejde pouze o omezení volnosti pohybu, ale o to, že represivní prvky začínají ve veřejné politice nebezpečně převažovat. sociální stát je postupně nahrazován státem trestajícím, státem, kde jsou občané preventivně považováni za zdroj ohrožení, nebezpečí a za, v zásadě, nepřátelský prvek, který je záhodno podrobit co nejpřísnější kontrole, dohledu a dozoru. 

tohle všechno jsou příznaky totalitního systému... v případě londýnské olympiády jde možná o mimořádnou událost vyžadující mimořádní opatření, směřování k punitivnímu státu je ale realitou. co jiného přináší likvidace podpůrných sociálních systémů v podobě snižování podpory v nezaměstnanosti, omezování zdravotní péče vynucenými poplatky nebo přiškrcování státních výdajů v oblasti penzí, než kolektivní trest pro ty, kteří neměli tolik štěstí, umu nebo ctižádosti, aby efektivně zhodnotili svůj "kapitál" (v bourdieuovském slova smyslu)? 

v londýně loni tisíce mladých, bezprizorních a společensky deklasovaných jedinců pořádalo zátahy na obchodní střediska, banky a sídla korporací. dnes londýn hostí sportovní hry za miliardy liber. přestože britové znají důvod všeobecného loňského rabování, faktickou "neviditelnost" a absenci jakékoliv životní perspektivy mladých delikventů, na sociální a vzdělávací programy proudí stále méně peněz. o to více bují systém represe a policejního dozoru, dosahující v souvislosti s olympiádou hrozivých rozměrů.

co se stane až olympiáda skončí a pominou důvody pro represivní bezpečnostní opatření? budou odstraněny protiraketové baterie ze střech obytných domů, budou londýňané opět "smět" užívat volně ulice města, svobodně vyjadřovat svoje názory a nebát se "preventivních" zatčení? to je otázka. v každém případě však olympijské hry, a restriktivní opatření je provázející, vytvořily precedent a staly se důležitým milníkem na cestě k punitivnímu, a ve svém důsledku totalitnímu, státu v británii. Vzhledem k tomu, že i my jsme zapojeni do "války proti terorismu" a i naši politici ve stále větší míře manipulují se strachem (zatím spíše v kontextu ekonomiky, ale v předvolebních kampaních je to obzvláště zřejmé), zkušenost, kterou teď zažívají londýňané se nás bezprostředně týká.

další info o vojensko-policejních manévrech v londýně v souvislosti s olympiádou zde

v řecku se rodí nová forma demokracie. nikoliv demokracie zastupitelská, která neznamená vládu lidu, ale vládu nad lidem, ale demokracie přímá, jediná možná forma skutečně demokratického společenského uspořádání. na madridském náměstí puerta del sol pořádá hnutí M15 podobné občanské mítinky. česká iniciativa proalt uspořádala též první pokus o podobnou formu občanského rozhodování.

můžeme si myslet, že řekové, španělé a ta hrstka čechů, kteří se scházejí na náměstích aby debatovali o alternativách k současnému mocenskému uspořádání, jsou extrémisté, radikálové, flákači a že si berou "obyčejného člověka" za rukojmí. přesně to nám tvrdí zkorumpovaná korporátní média a to si přejí politici, abychom si mysleli.

důležité ale je, že byl odstartován proces proměny společnosti vedené zdola. jsme svědky nebývalé emancipace zástupců středních a nižších tříd, kteří odmítají nejen pravici a levici, ale centralizovanou politiku jako takovou. odmítají centralizovanou a globalizovanou ekonomiku, která sráží na kolena jeden stát po druhém. chtějí sami rozhodovat o svých osudech.

v řecku je občanská společnost mnohem dál, emancipace ale začala, podobně jako jinde, stávkou. na dnešek vyhlásili celorepublikovou stávku i odbory dopraváků. nenávistná a agresivní reakce ze strany moci je pochopitelná, vláda se bojí. nenávistná reakce ze strany některých lidí, kteří se dnes objevili na mítinku odborářů, už méně. tvrdí, že nechtějí, aby za ně rozhodovali odboráři, natolik si váží své svobody a autonomie. proč tedy přijímají nadvládu zkorumpovaných politiků? většina pražanů vyřešila naštěstí situaci po česku: odjela na chalupu. takhle prázdné ulice jsem v praze ještě neviděl.

musíme nyní zvážit, co chceme my. vzít do rukou skutečnou odpovědnost za své životy a vydobýt si právo o sobě rozhodovat, nebo se nechávat donekonečna chlácholit sliby politiků, které ve skutečnosti vůbec nic neznamenají? máme jedinečnou šanci přestat mluvit o svobodě a demokracii a začít ji vytvářet. budeme k tomu mít odvahu?

situace v řecku
http://blisty.cz/art/59046.html
španělsko
http://www.blisty.cz/art/58736.html
akce proaltu
http://www.proalt.cz/?p=1965

pv