Pro peníze všechno - fejeton
<!-- /* Font Definitions */ @font-face {font-family:"Cambria Math"; panose-1:2 4 5 3 5 4 6 3 2 4; mso-font-charset:238; mso-generic-font-family:roman; mso-font-pitch:variable; mso-font-signature:-1610611985 1107304683 0 0 159 0;} @font-face {font-family:Calibri; panose-1:2 15 5 2 2 2 4 3 2 4; mso-font-charset:238; mso-generic-font-family:swiss; mso-font-pitch:variable; mso-font-signature:-1610611985 1073750139 0 0 159 0;} /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-unhide:no; mso-style-qformat:yes; mso-style-parent:""; margin-top:0cm; margin-right:0cm; margin-bottom:10.0pt; margin-left:0cm; line-height:115%; mso-pagination:widow-orphan; font-size:11.0pt; font-family:"Calibri","sans-serif"; mso-fareast-font-family:Calibri; mso-bidi-font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-language:EN-US;} .MsoChpDefault {mso-style-type:export-only; mso-default-props:yes; font-size:10.0pt; mso-ansi-font-size:10.0pt; mso-bidi-font-size:10.0pt; mso-ascii-font-family:Calibri; mso-fareast-font-family:Calibri; mso-hansi-font-family:Calibri;} @page Section1 {size:595.3pt 841.9pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} -->
Pro peníze všechno aneb Jak jsem kolaboroval s fašisty
Statisíce studentů si chtějí přivydělat nějakou tu korunu hlavně na prázdninových brigádách. Přispívá tomu především fakt, že ve školním roce se větší částky dají vydělat jen o víkendu, večer, nebo v noci. A právě proto využívají sezónní brigádníci své volné dva měsíce maximálně. Nekuřáci jsou ochotni točit pivo v zakouřených pajzlech, klaustrofobici fárají do dolů těžit nerosty, slečinky umývají v krematoriu mrtvoly a spáči roznášejí ve čtyři ráno noviny. Hlavně když jsou za to dobré peníze. Vždy jsem si říkal, že budu dělat jen práci, která mě baví, že nebudu nikdy nucen podobným způsobem zaprodat sám sebe kvůli hrstce stříbrných. Jeden srpnový den mě však přesvědčil o opaku. Než se však rozepíšu, musím se vrátit k článku který vyšel v inTELEktu loni v září, ve kterém jsem popisoval svoji práci v umělecké kovárně. Glorifikoval jsem tenkrát kovařinu. Ono prastaré řemeslo pro rovné a čestné chlapy. To jsem ještě netušil, co mě potká letos.
Dokončoval jsem zrovna ozdobnou bránu na jeden evangelický hřbitůvek, na stole rozložené plány, na kařdé straně razítko evangelické církve, když přišel šéf a povídá, že budu pracovat na bustě jednoho významného německého diktátora. Ano, správně. Z ochranné fólie na mě vykoukla patnáct čísel vysoká a necelé kilo vážící bronzová Hitlerova hlava. Lekl jsem se. S fašisty, kteří si podobiznu objednali totiž prý není žádná sranda a jestli to zvrtám, dostanu prý od nich přes držku. Mno dobrá tedy. Vrhl jsem se do díla. Opatrně jsem umístil tyrana do svěráku, podstavec zabalený do papundeklu, aby se nepoškrábal. Trochu mě těšilo, že jako nástroj budu používat zubařskou vrtačku, onen nástroj, který působí bolest bez ohledu na důležitost státnického postavení. Na tak jemné práce je totiž běžná frézka nepoužitelná. Troufnu si tvrdit, že žádný „hitlerolog“ nikdy nevěnoval liniím vůdcova obličeje takovou péči a pozornost jako já. Dokonce jsem dostal fotografii onoho obličeje v životní velikosti, abych mohl všechny rysy lépe vnímat. Každičký můj pohyb sledoval vůdce ze svěráku uhrančivým, podmanivým pohledem. A přitom stačila jediná chybička a vůdcův „kartáček“ by byl ještě užší a kratší, než bylo za jeho vlády moderní. Od toho dne smekám před hitlerovým lazebníkem. Ještě napínavější však bylo modelování hitlerovského nosu. Abych řekl pravdu, nikdy mě nenapadlo, jak velký a mohutný nosan vlastně Hitler měl. Snad právě ohromen oním zjištěním, nechal jsem se unést a udělal jsem diktátorovi tak velkou nosní dírku, že by potřeboval na smrkání spíše prostěradlo než kapesník. Ruka se mi nervozitou roztřásla, na čele vyvstaly studené kapky potu. Myslel jsem na svoji rodinu a připadal jsem si jako lazebník krále Lávry, kterého po dokončení díla čekal trest smrti. Nechybělo málo a byl bych snad i patku omylem lípnul na pravou stranu, včas jsem si ale svou chybu uvědomil a vůdcovy oči se na mě už tolik nemračily.
Připadal jsem si strašně. Vyčerpaný, rozporuplný ze svého úplatného jednání. Taky jsem na to doplatil. Nejprve když nás navštívil pan Ondráček. Má firmu naproti kovárně, občas si zajde vypůjčit nějaký šroubek nebo nýtek a nijak neskrývá svůj židovský původ. Když však uviděl, na čem pracuji, zapomněl na všechny šroubky a nýtky co si chtěl vypůjčit, zamumlal cosi o nezdvořácích, fašistech a hrubiánech a bez pozdravu odešel. Situace se ale vyhrotila s návštěvou pana Vavruše. Ten starý milý pán čistě z vlastního zájmu a nadšení opravuje zapomenutá boží muka po celé jižní Moravě. Kolikrát už jsem mu dělal podstavce na křížky, zámky na kapličky a hvězdičky na svatozář pro pannu Marii. V ruce držel další ulomené jezulátko. Když však uviděl, jakou hrůzu právě můj svěrák svírá, jakou hrůzu právě moje frézka frézkuje, položil jezulátko i s podstavečkem na ponk. Pochopil jsem. Útulná scenérie evangelického kostelíčka, vyobrazeného na hlavní straně oněch plánů které jsem měl na stole, velmi ostře kontrastovala s černobílou fotografií diktátora. Nestihl jsem ani nic vysvětlit. Řekl jen, že si pro Ježíška přijde ve středu a že si myslel, že mě kapličky taky baví.