Poslední - aneb rady posmrtné
<!-- /* Font Definitions */ @font-face {font-family:"Cambria Math"; panose-1:2 4 5 3 5 4 6 3 2 4; mso-font-charset:238; mso-generic-font-family:roman; mso-font-pitch:variable; mso-font-signature:-1610611985 1107304683 0 0 159 0;} @font-face {font-family:Calibri; panose-1:2 15 5 2 2 2 4 3 2 4; mso-font-charset:238; mso-generic-font-family:swiss; mso-font-pitch:variable; mso-font-signature:-1610611985 1073750139 0 0 159 0;} /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-unhide:no; mso-style-qformat:yes; mso-style-parent:""; margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman","serif"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} .MsoChpDefault {mso-style-type:export-only; mso-default-props:yes; font-size:10.0pt; mso-ansi-font-size:10.0pt; mso-bidi-font-size:10.0pt;} @page Section1 {size:595.3pt 841.9pt; margin:44.95pt 70.9pt 53.95pt 70.9pt; mso-header-margin:35.45pt; mso-footer-margin:35.45pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} -->
Poslední
- aneb rady posmrtné...
Když někdo zemře, řeknou vám: „Vydal se na cestu poslední...“ a útrpně sklopí zrak, v náznaku piety. Tato věta zní tak vznešeně, jakoby člověk co ji pronese dával najevo, že moc dobře ví, jak ta cesta vlastně vypadá.
Víte, já jsem ještě na poslední cestě nebyl, a tak ani nemohu tvrdit, jestli se vlastně o cestu jedná. Jak tedy vlastně vypadá? A jak se na tuto cestu vydám jednou já? No, rozhodně ne pěšky.
S jistotou mohu tvrdit, že bez mapy se do onoho neznáma nevydám. Už třeba jenom proto, že v nekonečných modrých výšinách, jak známo, kromě mraků nenalézá se jediný orientační bod a i ty jsou pohyblivé, a tudíž stejně zbytečné, jako kdejaké letadlo, nebo neidentifikovatelný létající předmět, tedy UFO. A právě pro případ, že bych snad UFO potkal, si s sebou vezmu také fotoaparát. Stále ještě hrozí, že moje smrt bude třeba jen klinická, a tak si alespoň prodejem podobné fotografie bulvárním plátkům přivydělám na dožití.
Už jsem zmínil ony výšiny. Nesmí chybět dalekohled, protože letecké pozorování krajiny není uzpůsobeno mojí peněžence a přitom stále sním o tom, jak si prohlédnu naši Zemičku taky jednou z ptačí perspektivy. Veledůležitá věc pro poslední cestovatelství je předpověd počasí. V tomto momentě se totiž nacházíme v troposféře, kde je soustředěna veškerá vzdušná vlhkost, bylo by tedy nepříjemné cestovat zrovna v okamžiku, kdy leje jako z konve, bez deštníku. Zvládnu-li ale tuto etapu bez potíží, mohu se těšit na příjemnou teplotu v další vrstvě, tedy stratosféře. Co by dal kupříkladu takový tučňák za příjemné tři stupně pod nulou? Nejsem ale žádná máčka a proto se vydám dál, dokonce až za vrstvičku ozonu, čili v ústrety mezosféře. Zde bych rád podotknul, že cestovatel, který si s sebou nevezme opalovací krém s velmi silným UV faktorem to může rovnou otočit a mazat si to zpět, tak říkajíc na perón, protože míra záření zde již není redukována naším ozonovým štítem. Také teplota už vyžaduje rezervní rukavice a babiččin pletený svetřík. Minus třiadevadesát stupňů Celsia by totiž nerozdýchal ani známý drsoň-brňák Franta Kocórek. Otužilec se však může těšit do termosféry. Jak už název napovídá, bude vám v těchto chvílích patrně horko. Nebudu raději prozrazovat teplotu, protože žehlička je proti ní úplný břídil. Každopádně sluneční brýle s sebou. Uklidní Vás však fakt, že vzhledem k hustotě prostředí je tepelný vliv okolí na tělesa minimální. (Osobně tomu moc nerozumím ale máme na škole hned dva fyzikáře, proto neváhejte a zahrňte je zvídavými dotazy :-)
Jakmile opustíte planetu, potkáte se se zbytkem sluneční soustavy a hned za Plutem odbočíte směrem k Nebi, máte už pěknou řádku nových zkušeností. Co nás ale čeká dál?
V bibli se hovoří o jakýchsi „schodech“ které završují lidskou pouť na cestě dobra. Už z tohoto důvodu jsem mluvil na začátku o mé neochotě cestovat po svých. Bůh přece stvořil vesmír, miliardy planet a Mickey Mouse, proč by tedy nemohl ulehčit námahu starým lidem a oblažit je eskalátorem?! Jenom doufám, že svatý Petr nebude pracovní morálce holdovat stejným způsobem, jako vrátný pavilonu „C“ nemocnice u sv. Anny. Koneckonců, je to můj jmenovec a tak, v případě velké fronty by snad mohla zafungovat protekce i v Nebi, když může fungovat tak brilantně i u nás, na Zemi. Vidíte, tak mě napadá...Kolik lidí zemře na světe za jednu minutu? Za minutu nás opustí rovných 112 lidí. Je tedy velmi pravděpodobné, že sem tam někoho potkáte. Nešetřete úsměvy a milými slovy. Ať máte alespoň šanci vylepšit nějaký ten restík co u Stvořitele máte z období pozemského života.
Teď, doufám, už můžeme na poslední cestu vyrazit s klidným srdcem. Jen o jedno Vás prosím: Ať se do nejdelší smrti a vlastně radši ani po ní nedostane tento text do rukou žádnému teologovi, protože jestli mě cestou nějaký z nich potká, rovnou mě shodí z eskalátorů, já spadnu a to bude doopravdy to POSLEDNÍ co udělám!
PS: Nezapomeňte na padák!!!!!!