Něco málo o válečné hudbě :-) -informativní článek :-P
Hudba v období druhé světové války
Období druhé světové války se neodmyslitelně váže k okázalým evropským večírkům, na kterých ženy oblečené ve slušivé společenské kostýmy a pánové ve smokinzích šitých na míru tančí jako šílení za doprovodu velkého swingového orchestru. Ano, píše se rok 1944, Hitler ztrácí na všech frontách, ale o to šíleněji se rozeznívá jeho bunkrem hudební žánr, který se pro umělce nestával jen žánrem hudebním, ale jaksi i stylem jejich života a principů.
Je velice nesnadné popsat a vysvětlit hudbu tohoto období jako samostatný vzorek, musím proto zmínit ve zkratce historii jazzových stylů vůbec.
Představte si jazzovou hudbu jako míšení dvou velikých kultur. Evropské a africké. Nemluvíme však o národní africké hudbě, mluvíme o hudbě černochů, kteří byli transportováni do Ameriky jako otroci. Na počátku 18. století až k dvacátým letem dvacátého století je jazzová hudba většinově afrikánská. Plynule však stále více nabírá prvky evropské hudby, až se roku 1925 zcela vyváží. Hudba založená na improvizaci jednotlivce či celé kapely. Používají se zpočátku jen žesťové nástroje, pak se přechází na klasiku v podobě pozounu, kornetu, bendža, kontrabasu a bicí. V té době totiž převládá styl který v Kansasu a Chicagu hrají Afro-evropské jazzové bandy. Jazzová hudba se vůbec stává stále více evropštější, jenom umělci zůstávají převážně černošští. Po vzoru evropanů zakládají takzvané big bandy, velké kapely. V tomto okamžiku dochází k velkému rozdělení jazzu na tři hlavní proudy. Přímo z big bandů vyústí orchestrální swing. Jako nejznámější orchestr je uváděn King Oliver´s Creole Jazz Band, jehož členem byl také Louis Armstrong geniální umělec proslavený hity jako What A Wonderful World, Hello Dolly nebo Blueberry Hill. Neodpustím si drb pro nezasvěcené, Louis byl vášnivým kuřákem marihuany. Drogy ostatně provází většinu umělců. Další zajímavostí je, že Louis si také zahrál s francouzskou šansoniérkou Edith Piaf (La Vie En Rose). Swing se stal doménou bílých muzikantů. Známí jsou trombonista Glenn Miller, klarinetista Benny Goodman a jejich big bandy. Swing zatlačuje pro jazz tak příznačnou improvizaci. Další, už méně významnější proud označujeme jako bebob. Ten improvizaci zase oživuje. Největší umělci? Charlie Parker(alt saxofon), John Coltrane(tenor saxofon) Dizzy Gillespie(trumpeta), velký vzor Milese Davise, trumpetisty, který položil základy současného jazzu.
Swing tedy můžeme označit za pilotní hudební styl období druhé světové války. Jak už jsem řekl, je to hudba spojená s velkými orchestry v jejichž čele stála esa tehdejší hudební scény, jako například Earle Spenser, Boyd Raeburn a Stan Kenton. Samotné orchestry jsou velmi významným evropským prvkem. Swing sám se vyvíjel ve třech etapách. První etapu označujeme jako utváření takzvaného progressive jazzu. Swing je v té době velmi symfonický. Užívá se typických evropských koncertních orchestrů. Druhé období pokračuje ve slučování evropské symfonické hudby s jazzem. Zvuk orchestru se stává masivnějším, typické jsou složité harmonické postupy, postupně vyloženě evropská záležitost. Třetí nastává objevením afrokubánské hudby a hra je opět rytmicky výraznější. V r.1950 přicházejí dokonce smyčce a lesní rohy.
Louise Armstrong – hvězda jazzu
Orchestrální blues - Nejlepší příklad a důkaz míšení evropské a africké hudby
Swing – Velké evropské večírky