pettulle_ Žena, 40 let / Praha

Včera v noci jsem se vracela domů z tréninku, úplně nejvíc unavená... cestou jsem se zastavila na zastávce, poslouchala hudbu a složila text...

Odpouštím…

Už nikdy neuslyším tvůj smích, už nikdy neuslyšíš můj pláč,

Zůstalo to ve mně, navždycky a napořád…

Tohle bylo prohraný, možná si to věděl sám

Ale nechal si mě tady stát, se životem prostě jen tak bojovat

Neřek si mi sbohem, musím odejít,

Ty si prostě šel, nestihla jsem ti říct dík…

A s tímhle se nevyrovnám, učím se s tím žít…

Tak řekni kde to končí, kde život má svůj cíl,

Tak kam jsme chtěli spolu jít, kterou bránou projít

Zůstáváš tu se mnou dál, i když mi tě život vzal

I když není kam jít dál, stejně utíkám…

Lituju chyb, který jsem udělala,

Ale teď mi prosím odpusť, měla jsem tě ráda..

Vidim ten poslední den, jak jsme tam oba stáli

Na sebe se smáli, nevěděla jsem, že je to náš poslední sen…

Řekla bych možná víc, prosím odpusť mi…

Ty výčitky které na srdci nosím, nikdy tě neopustím

Pamatuju tvoje slova, říkám si je zas a znova

Teď zůstávaj jen stíny, ty stíny jsou vzpomínky,

Které boli ale vzpomínám, nevim jak jit dal

Uz nestojíš tu přede mnou a já nekáčím za tebou

Pojd půjdeme dál, tohle byly tvoje slova

Znám celý tenhle príběh, který nemá konec

ale já za ním musím jít, náš sen tady žít,

všechno si to prožít a pak ti jen říct

Jak těžký to bylo bez tebe, kolikrát divala jsem se do nebe,

hledala naděje…

Tohle se nemělo stát, ale osud to tak chtěl

Procházím tmou, ale ty už jsi jen anděl…