Doubice - Fabrika
Byl úplně normální pátek, kdy má naše kapela zkoušku. Všechno šlo, tak jakože dobře. Bylo už docela teplo a tak jsme po dvou hodinách zkoušky v místnosti 5 x 5 metrů včetně stolů a aparátu padali únavou, dehydratací atd. A to ani nemluvim
o tom smradu, co po nás zbyl. Pomalu jsme balili, v klidu a pohodě… a najednou slyšíme podivný dusot po schodech k nám nahoru do zkušebny. Uřícenej zvukař Jarda vyběhl poslední schody a spustil: „Kluci stal se mi takovej průser. Dneska zvučim koncert v
Doubici ve Fabrice a měl jsem tam dvě kapely, jenže ta jedna vypadla a tak bych potřeboval, aby před nima někdo zahrál. Pochopte, voni jsou až z Jablonce nad Nisou. No a je to v prdeli, pač teď už je těžký někoho schánět no tak jste mě napadli vy.“ No, co
podáme za výkon, takhle po zkoušce jsem neměl ponětí, ale rozhodně jsme v tom Jardu nechtěli nechat. Dohodnuli jsme detaily a vyrazili jsme. V autě byla dobrá nálada, no a my vlastně ještě ani v Doubici nehráli, takže to bude taková premiéra. Dorazili
jsme.
Sotva člověk otevřel dveře do Fabriky dostal do nosu facku od ganjy. Ve vnitř se už vesele hulilo a chlastalo. No, pravda bylo tu tak dvacet lidí včetně nás, ale co. Přijeli jsme kolem osmí, a tak jsme začali rovnou zvučit a hrát. Bylo to v pohodě a
hrálo se čím dál líp. Možná to bylo i těmi kouřovými efekty, které jsme tam měli. No efekty, byla to spíš taková marihuanová oblaka, co nás obklopovala. Na podium přiletělo i pár panáku a tak není divu, že když jsme dohráli, byli jsme jaksi v náladě.
Každej jsme dostali asi deset piv, což nemohl překousnout Pája, páč byl řidič, ale nakonec si aspoň vyžebral na benzín. Sedli jsme si k jednomu stolu, no a Honzor hned vedle jednoho týpka. Takovej pán, trošku při těle a furt motal brčka. „Tak co hochu
děláš? “ povídá. „No já dělám vejšku v Ústí nad Labem UJEP“ řekl Honzor. „Hm, to já jsem taky dělal vejšku. To byli nejprohulenější a nejprofetovanější roky mýho života… no a vidíš, teď jsem inženýr“ Pak na chvíli stichnul, přestal motat brčka a něco
vytáhl. „Víš co je tohle?“ „To je…“ „Ano to je hašiš.“ Pak ho schoval a motal brka dál. Hmm, dobrej inženýr. No a tak se pilo a sedělo až najednou… Koukám kolem sebe… Mám haldy nebo co?? Hospoda je skoro prázdná! Ach ne, to jen členů tý další kapely je
devět. Teda ty na tom podiu byli napresovaný. Kdo nebyl ve Fabrice nepochopí. Nás je o půlku míň a už tak jsme měli co dělat, abychom se tam nasrali. Tak už jsem se aspoň dopočítal – devět členů druhý kapely, z personálu asi tři lidi, zvukař Jarda, týpek
co motal brka no a samozřejmě my. Dvacet lidí z toho devět hraje, ha. „Víš Jardo, my jsme měli na dnešek jiný plány a tak budem muset odjet.“ Řekl jsem. „No jo, ale to tu pak nikdo nebude…“ odpověděl smutně. Honzor byl mírně sťatej a tak za náma přiběhl a
říká. „Kluci, víte co hraje ta druhá kapela?? Prej ňákej funk. To je uplně hustý ty vole, já jsem ještě nikdy neslyšel takhle ňákej funk. Ty vole funk, no to je husty…“ A furt to opakoval. Jenže než se těch devět lidí nazvučilo a připravilo, tak bylo snad
kolem jedenáctý a my už fakt chtěli odjet. Tak co, no. „Ty vole, já slyšel jak se zvučí funk, ty vole to je hustý..“ opakoval Honzor a tak jsme jeli domů a v autě byla zase dobrá nálada.