Letní Vánek Žena, 32 let / České Budějovice

Přestože si znovu a znovu umiňuji, že už to nedopustím, stává se mi to znovu a znovu:

Mám se seznámit s někým novým. Nebo s několika novými lidmi. Jsem z nich trošku nervózní a chci na ně udělat dobrý dojem. Což mimo jiné znamená, zapamatovat si jejich jméno. Ale v okamžiku, kdy svoje jméno vysloví, jako by někdo mou paměť smázl velkou mokrou školní houbou. „Ahoj, já jsem…“ a dál nevím nic. Soustředím se v té chvíli na svůj stisk ruky, aby byl přiměřeně pevný, a na to, jak já sama vyslovím svoje jméno – zkrátka, soustředím se na sebe.

Už o pár minut později se pak obvykle musím uchylovat k těm nejnedůstojnějším úskokům, abych jejich zapomenuté jméno zjistila: pošilhávat do papírů na stole, luštit inciály na přívěsku na jejich krku, zatáhnout do kouta někoho ze společných známých…

Proto mě nadchlo pět tipů od psycholožky Susan Krauss na zapamatování nových jmen při seznamování:

Dívejte se druhému do očí. Ten nejjistější způsob, jak si jméno svého společníka zapamatovat, je soustředit se opravdu na něj, ne na sebe a na to, jaký dojem v něm vzbuzujeme.

Co nejdřív použijte jméno ve větě. A prý čím divnější ta věta bude, tím líp.

Zkuste si jméno zjistit předem. Pokud víte, že k setkání dojde, můžete se s novými jmény seznámit už předem, takže v kritickém okamžiku je neuslyšíte poprvé.

Poslouchejte doopravdy, když se vám představují! Zní to triviálně, ale mně osobně se přílši často stává, že příjem informací nastavím a „autopilota“: jako poslouchám, ale nic si nepamatuji.

Uvolněte se. Čím jste nervóznější, tím je pravděpodobnější, že si jméno nezapamatujete.

Kdo jste 1500. návštěva, ozvy se dostaneš hubana ;-)

Pája

Mám ráda plánování. Dělají mi radost věci, na které se můžu těšit týdny nebo i měsíce dopředu. Svým způsobem mě uklidňuje, že zhruba vím, co budu dělat příští pondělí nebo příští rok v lednu, kde oslavím Silvestra a kam pojedu na Velikonoce.

Události, které se dějí bez přípravy a z okamžitého nápadu, pro mě ale mají ještě úplně jiné kouzlo. Spontánní večírky, zrozené z náhodného setkání na ulici a z momentálního popudu, bývají sice méně sofistikované než ty připravené, ale zato v sobě mají osvěžující radost z překvapení. Dokonce i práce, která mi spadne na hlavu nečekaně a musí být hotova do osmačtyřiceti hodin, má něco do sebe: vžene mi do krve trochu adrenalinu, donutí mě přemýšlet jinak než obvykle a výsledky občas stojí za to právě proto, že jsem neměla čas nad nimi týdny ospale přemýšlet.

Nevím sice, jak to udělat, ale chtěla bych si nějak uchovat pro spontánnost víc místa!