Letní Vánek Žena, 32 let / České Budějovice

Jakkoli to vypadá snadné, mně se to léta nedaří – a vlastně moc nezáleží
na tom, jak skvělý nebo nevydařený onen večírek je. I kdybych zívala
nudou někde na konci stolu, kde přes hudební kulisu nebo restaurační
kravál neslyším většinu z toho, o čem se baví moji spolustolovníci, i
když všechno, o čem se právě mluví, jsem slyšela už stokrát, i když vím,
jak mizerně nevyspale se budu cítit zítra ráno, okolo půlnoci
na mě skoro vždycky padne pocit, že když teď odejdu, mohla bych propást
něco úžasného. Že v okamžiku, kdy za mnou zapadnou dveře, se začne
tančit na stole, moje kamarádky se vytasí s těmi nejpikantnějšími
historkami, někdo udělá striptýz, někdo na něco vyleze nebo se půjde
koupat někam, kde se koupat nesmí. Ospalý a jen tak středně vydařený večírek se zničehonic promění ve večer, o kterém se bude mluvit ještě za pár let.

Pokaždé, když jsem šla do zábavního parku, mě děsila i lákala horská dráha.
Několikery prázdniny po sobě jsem se dívala na svoje vrstevníky, jak na
ni nastupují a vystupují. Stála jsem opodál jako pozorovatelka a
obdivovala jejich nebojácnost. Jednou do prvního vozíku nastoupil
obzvlášť roztomilý kluk. Když jízda skončila, přistoupila jsem k němu.
,Jak jsi to dokázal?‘ zeptala jsem se ho bez okolků. ,Jak se ti podařilo
zbavit se strachu?‘ ,Strachu se nezbavíš,‘ řekl mi. ,Musíš si jenom
koupit lístek.’“

... spousta lidí považuje téměř za slušnost komplimenty hrdinně odrážet a nevěřit jim.

Dočetla jsem se o studii, která dokazuje, že věřit lichotkám – nebo se aspoň tak tvářit – je dobré nejen proto, že tím uděláme radost autorovi komplimentu, ale prospějeme tím i sobě samým. Když slyšíme pochvalu, kterou považujeme za zaslouženou, usmějeme se, narovnáme záda, zaujmeme sebevědomější postoj. A náš mozek na to zareaguje tak, že cítí více sebedůvěry. Mozek ovšem reaguje stejně, i když se usmějeme a narovnáme jen tak. Nepotřebuje té lichotce doopravdy věřit, stačí, že se chováme, jako bychom tomu věřili, a pošle nám za odměnu malou dávku radosti a sebevědomí.

Takže když vám někdo řekne, že vám to sluší, a vy víte, že máte přeleželé vlasy a pytle pod očima, usmějte a řekněte: „Díky!“ Váš mozek bude šťastnější.