Včera pátého desátý byli asi nějaký erupce na slunci.Zkrátka :vypad mi mozek.Normálně na stůl, protože na mě přišlo totální prázdno a v hlavě sem neměla nic.Ale možná, že to bylo spíš srdce, protože myslet sem mohla, ale nic sem necítila. Přišel na mě
pocit, kterej sem ještě nikdy neměla. Že už nikdy nepůjdu s nikym do hospody ani nikam ven, že se nechci s nikým kamarádit. Smazala sem všech 456 fotek, na kterých mě kdo kdy označil (na fejsbuku). To byla největší práce. A myslela sem na lidi, který v
tenhle moment tvoří moje okolí. Srali mě,všichni do detailu. Prej se vyspím a bude to lepší řekl mi jeden. Řekla sem mu,že to už nikdy v životě nebude lepší. A hele, dneska už je to o trošku lepší. Ale fotky budu mazat dál. Chtělo se mi strašně jít ven,
ale ne do kavárny a venku bylo zima.Tak jsem zůstala protivná doma a četla si.A je to kvůli němu. Nebo to na něj aspoň svádim, na koho jinýho taky žejo. A zrovna on jedinej mi ten večer psal, zvláštní. A je to kvůli jeho fotkám, který sem dělala. Sou
prostě..jiný. Jiný než ostatní. A v tu chvíli, se mi prostě už nechtělo fotit. Že už nikdy v životě nic nevyfotim, řekla sem si. Ehm..vydrželo mi to tak pět minut, protože jsem zjistila, že to jediný mě dokáže vyléčit. A je to zvláštní, protože teď, ve
svých 20 letech, můžu KONEČNĚ říci, že mám koníčka. Koníčka, kterej bere moje problémy a cejtim se najednou zase já.A baví mě to !
Ps.A hlavně, teď přece nemůžu skončit,když mi to po dvou letech začalo aspoň trošku jít.
Pps.Viděla jsem film Mary a Max-skvělý,skvělá,skvělé.
Ppps.Nosim v každý kapse svý bundy nebo kabátu kaštan.A hraju si s nim a ono to fakt ty ruce zahřeje a člověk se uklidní.
Pppps.Nelízejte si pichlavý slupky od kaštanů.Jsou kyselý,pálej na jazyku a bolí z nich břicho.
