Račinec

Je červenec, čas prázdnin, uvolnění, relaxace a všeho, co nás spojuje s oddychem. Jelikož nás má někdo nahoře velice rád, tak nám daroval čas k zamyšlení a nadechnutí se k dalšímu, co nás čeká… 

Připodobním to k situaci, jakoby otec domlouval svému synovi a říkal: “Chlapče, co bylo, to bylo, vše smažeme, uděláme za vším tlustou čáru a začneme znovu.“ Nastává „klid zbraní“, ale to neznamená, že se nebude nic dít.

Zpočátku bude rovnováha sil vyvážená a každá ze zúčastněných stran bude očekávat, jak se ta druhá strana zachová a co dalšího podnikne. Tak, a to je ten problém. Syn v přemíře radosti, že je vše smazáno a zapomenuto, se bude chtít snažit otci dokázat, že za to stojí.

Přemíra snahy nás uvrhne opět do starých zajetých kolejí, kde vše, co budeme dokazovat, bude zbytečné a marné. Proč? Z jednoho jediného důvodu. Budeme chtít dokázat za jakoukoli cenu, že jsme hodni postoupit do dalšího kola a v přemíře snahy a euforie nasekáme spoustu chyb.

Ne, že bychom nebyli neponaučitelní, to ne… Mnohé jsme už pochopili a mnohé oddálili, ale v zažitých zvycích, závislostech, lpění a předpokladech jsme vrhnuti zase o krok zpět.

Roli zde může trochu hrát i pohodlnost a letargie. Avšak věci a situace, které víceméně očekáváme, na sebe nenechají dlouho čekat. Poodhalím teď a předběhnu krapet čas a podíváme se i na měsíc srpen. 

Živel vzduchu bude zápasit s živlem ohně a přinese to mnohé ztráty. Pro někoho může být ztráta opravdovou ztrátou, ale v šiřším slova měřítku to vypadá, že ztráty budou sice bolestné, ale očišťující a regenerační.

Srpen pro nás bude klíčovým do dalších měsíců… To jen na okraj. Vraťme se ale k měsíci červenci. To, co jsem psal o 28. červnu, že se mělo uskutečnit a neuskutečnilo, se z důvodu odkladu (i když menší projevy těchto energetických sil se projevují nenadálým výpadkem elektřiny nebo nečekanými přívalovými dešti či enormním poklesem teplot ) projeví v plné síle.

To znamená, že červenec poskytne novou šanci k regeneraci sil, probuzení morální čistoty těla i duše, k velkému nádechu před tím, co je psáno v knize Osudu.

Věřím a toužebně si přeji, aby český člověk nalezl mír v duši, čistotu srdce a plodivou sílu myšlenek, protože ne nadarmo se české kotlině říká Bohemia, to znamená Bohem vyvolená.

Věřím Vám, sobě i tomu, co je nahoře, že nabytí zkušeností využijeme pro pozvednutí našeho ducha do vyšších sfér, kde už nic nebudeme předstírat a budeme jednat podle morálních hodnot, které jsme si vytvořili.

Chrám duše je jen v nás…

Luděk Krátký, kartář a mág