Asi do věží...
Asi do věží, kde straší - tam vzlétá holubice stíhána šípy varhanních disonancí. Kočím tohoto dějství kruté tragedie sebeočišťujícího ducha, vzplanuvšího v infernu spirituální hygieny apokalypsy, není nikdo jiný než Olivier Messiaen. S jakou zarputilostí svírá otěže - i mustang krotne a kleká v pokoře!
Olivier Messiaen je jedním z nejvýznamějších skladatelů moderní klasické hudby 20. století. Nemá tak výrazně destruktivní tendence (pochopitelně do té míry, dokud to povoluje vůbec koncept "modernosti") jako například Cage, Schaeffer nebo Varése, naopak z jeho tvorby kape konzervatismus tužší než měsíc neprané ponožky. Když říkám, že Messiaen je bachovštější než Bach, mám k tomu své důvody: poslech jeho kompletní varhanní tvorby je pocitově podobný, jakkoli "vnější forma" je dramaticky rozdílná.
Bývá zvykem uvádět, že Messiaen byl rigidní katolík a že se to promítalo do jeho tvorby. Další fajnšmekři bulvárních interpretací nezapomenou zmínit, že jeho ženu stihla mentální choroba, následkem čehož byla odkázána na život v ústavu. Prvoplánovému determinismu se rádo uvěří, obzvlášť, když na vás vybafnou Mistrovy desetiminutové kompozice, meditativní, jak skutečně může být jen dialog s Bohem za zavřenými dveřmi, nebo kámen Smutku, který na bedrech vždy vláčíme pouze sami. Nic naplat, Messiaenova tvorba do tohoto výkladu zkrátka sedí.
V čem je vlastně mistrem? Zdlouhavé, mimořádně do hloubky zažrané meditace, kde se vlastně nic neděje, postupně rozkrývají pekelnou dynamiku (jak paradoxní! námětem číslo jedna je pro Messiaenovu tvorbu vztah k Bohu), některé skladby svou dysharmonickou strukturou připomínají sodomské orgie zvířat s lidmi, pitky, násilí, nezměrné násilí a všezneuctívání, to peklo všech hlasů, křiku a hlavně pláče dohromady, aby posléze tyto samé hudební útvary vyjevily uspořádanost, vědomost si cíle a tah na něj.
Stejně jako Bach i Messiaen nekompromisně vtahuje: a není to výlet pro seniory, kde za padesát korun dostanete i oběd, projdete se po zámku a pak vás vysadí před domem. Budete rádi, když se vůbec vrátíte - návštěva ve věži chrámu, kde sídlí holubice varhan, křiklavá jako věčné ticho...