Čau! Jak se máte? Já nic moc. Další pád na dršku (cherchez la famme). Píšu tu o hudbě, která se naprosto nijak nehodí k poslouchání, pokud jste se právě s někým rozešli, nebo pokud máte jakejkoli jinej druh smutku, černý brejle k náhledu na svět a
takový ty podobný, zcela neracionální, avšak 100% nutně poznaný pocity. Vzhledem k tomu, že mám záběr poměrně širší a neorientuju se pouze na jednu hudební scénu, čekejte multižánrovej průlet slzavym údolím. Hitparáda je řazena bez jakékoli hierarchizace.
Masochisti ji zase můžou využít jako pozitivní návod ke zlepšení nálady.
1. Joy Division - Twenty Four Hours, Eternal, I Remember Nothing
Chlapík Ian Curtis se zabil, když mu bylo 23. Mi ještě dva a kousíček roku zbejvaj. V galerii pochmurný hudby se tyhle kousky vyjímají skvostně, září tam jako čestná položka itineráře. Nemluvě o vrcholně existenciálních textech (o oslavu pozitivně
jmenovatelného a v sobě samém srozumitelného smyslu života se skutečně nejedná...), Curtisův hrobnický vokál sráží k zemi bez milosti. Joy Division ovšem nejsou jen frontman, i zbytek kapely koná svou práci přesně: jakékoli tóny navíc by uškodily. Aranže
skladeb jsou ohlodané na akurátní míru, tak, aby zasáhly co nejhlouběji a nerozptylovaly hloupostmi okolo. Daří se, veselý z toho nevyváznete.
2. Miles Davis - Gondwana (disc 2 z alba Pangea)
Píše se rok 1975 a Miles už má najeto, jen co je pravda. Kilometry čar, kilometry turné + zdravotní problémy/koks a chlast. Vyvrženectví v jazzový komunitě, na druhou stranu adorace v Japonsku (zasloužená). Gondwana je posledních 40 minut hudby,
který Davis zahrál před tím, než se odebral na pětiletej důchod. K obsahu: jestli hledáte definici labutí písně, Gondwana ji nabízí. Na Milese skutečně podivuhodně srozumitelná kompozice, kde kraluju příčná flétna, jíž obsluhuje člověk, jehož jméno
si bohužel nepamatuji. Tenhle track je výpovědí o jedný nesmírný bolesti, hodně věrnou výpovědí - na náladě nepřidá.
3. Janis Joplin - Cry Baby
Anebo taky deset jinejch písní od Janis? "All Is Loneliness", "Kozmic Blues" nebo tuny jinejch skladeb, to všechno by zdravejm lidem v době smutku mělo bejt zapovězený. Ta neuvěřitelná bolest, kterou vypovídá každej tón zmíněnejch skladeb dojímá, spíš
než že by zarazila do země. Přesto nic příjemnýho, obzvlášť, když se člověk probere z jednoho láskovýho masakru a z reproduktoru slyší popis něčeho, co se tý jeho "příhodě" zatraceně podobá. Láska je věčná. Haha - lidská komedie je věčná.
4. Interpol - No I In Threesome
Pokud na základě vztahový zkušenosti od jistý doby nemůžete cejtit trojúhelníky, tahle skladba (jak už název napovídá) vám možná udělá radost, že v tom nejste sami. Vůbec celý album "Our Love To Admire" (opět ten název...) je pohádkou o podobě lásky,
jíž obchodníci z Valentýna nikdy neukážou. Interpolu na tomhle albu bez obtíží uvěříte, že je to ta nejpřizonější a nejvlastnější podoba tohodle "chemickýho" citu, což vám ovšem nějak nezabrání si posléze pořádně nabít čumák, až se zase budete pokoušet
rozbít zeď hlavou. Člověk je zvláštní bytost. Díky bohu za to.
5. Romantický blbosti
Víte, co myslim. Nenávist. Ten její specifickej druh, kterej člověk pocítí jen v okamžiku, kdy zažil zklamání v lásce a vokolo hrajou romantický písničky. Třeba "Hopelessly Devoted To You" z Pomády. To není závist - prostě, kdo je na to v tuhle chvíli
proboha zvědavej?
6. Isis - Dulcinea
Ona byla jeho královna... on žil jen pro ni. Tahle skladba je dokonalá, ovšem dávkování konzultujte s vlastním rozumem. Opájet se sebedestrukcí může bejt docela sladký. Isis jsou k destrukci psýché zcela kompetentní - do poslední noty dotažené CD "In
The Absence Of Truth" je dalším způsobem řeči o světě, který nenabízí nic než rozčarování a abdikaci na něj v depresích. A funguje to zatraceně dobře a návykově!
7. Anja Lechner, Misha Alperin, Hans Kristian Kjos-Sorensen - Night
Violoncello, klavír, perkusní nástroje. Minimalismus. Vlekoucí se tóny. Úder. Dopad. Smutek. Jako déšť smutku. Klasická hudba žije. Nic pesimističtějšího jsem snad neslyšel.
8. Nina Simone - For Lovers
Moc krásný - pokud jste nezapomněli, že si to máte pustit, když jste zamilovaný, ne POTOM.
9. Wolfgang Amadeus Mozart - Requiem
Nadčasová skladba ve svý děsivý proklamaci konce a předevšim toho, co ten konec znamená. Nic pro emočně nakřáplý. Neuvěřitelná krása (ten cynismus!!), přesto nutný vnímat s odstupem a moc se do ní nenořit. A nebo to zkuste... Nevrátíte se stejný - ano,
definice dokonalý hudby. Confutatis maledictis!!!
