Co říct na začátek? Celý týden před Raiwafestem se nesl v toužebném očekávání, kdy už to konečně vypukne! Předpovědím počasí, u
kterých jsme trávili večery a ve kterých konstatovali, že zrovna v sobotu bude přes naše území procházet studená fronta, jsme snad ani nechtěli uvěřit a říkali jsme si, že nějak to počasí musí vydržet a déšť náš amfiteátr obejde. Opak se stal pravdou
a celý festík se uskutečnil z 90 procent za deště. Celou akci jsme zahájili poměrně nepříjemnou událostí – náš bubeník a bádal měli nepříjemnou autonehodu, kdy do jejich auta, když odbočovali do areálu vpálila zezadu slečna v Oktavii. Auto na odpis,
oj vozíku, ve kterém byly naloždny bubny a další věci k hraní, prošpekoval celý zadek Favoritku a skončil v proražených zadních sedačkách. Naštěstí to oba ve zdraví přežili, akorát kvůli ponehodovém šoku, musela odvést našeho basáka rychlá na
pozorování a rentgeny. No nic příjemného Vám povím to nebylo, ani jsme nevěděli, zda vůbec budeme hrát. Nakonec ovšem tak jak rychle sanita dojela, tak i rychle přijela a Raiwa byla opět komplet. Začátek byl tedy opravdu „veselý“. Z Favoriku se stal
pickup s šesti kolama, my jsme si pak museli dát po štamprli, že to dopadlo bez újmy na zdraví.
Jak to probíhalo dál? Zhruba kolem čtvrt na 8 začali hrát domácí mladí rockeři The Plagiators. Musím dodat, že
jejich set jsem si vyloženě užil, stejně jako poměrně početné publikum, které došlo tuto bandu podpořit. Myslím, že se odminule, co jsem je viděl na dětském dni, o hodně posunuli kupředu a na výsledné souhře a celkovému dojmu to rozhodně bylo
znát.
Druhou kapelu představovali hraničtí Psycho Radio. Na set této kapely se opravdu dalo dívat. Mělo to štávu, energii
a musím vyzdvihnout i výkony muzikantů, kteří měli opravdu dokonale zmáknuté své nástroje.
Jako třetí vystoupili oldschool deathoví Renewal z Valašska (jeden člen z Východních Čech
J). Hráli tak, jak se na opravdovou deathovou smečku sluší a patří. Rychlé sypačky střídaly melodičtější a občas pomalejší
pasáže. Obdiv patří zpěvákovi Danovi, který, ač sám hraje na kytaru poměrně složité věci, dokáže do toho ještě zpívat. Zaslouží si opravdu respekt.
Na čtvrtou kapelu jsem se hodně těšil. Rokycanští thrash-metalcoroví harcovníci Bed Sores nakonec náš areálek po
dlouhé cestě našli a rozbalili to v plné parádě. Tuto bandu technicky hodně dobrých a zkušených muzikantů pozoroval každý s údivem a hláškama typu „ty vole, tak to je nářez“. Celou atmosféru jejich setu hodně okořenil jejich charismatický, na
podiu, i mimo něj, hodně lidský, zpěvák, který předvedl opravdu dobrý výkon. Dokonce občas zaspíval i čistým hlasem J Jěště teď se mi škytá po jejich Absintu, který nabízeli lidem pod podiem během svého hraní.
Pátí nastoupili u nás už „skorodomácí“ thrasheři Decide. Po loňském ročníku, kdy u nás hráli, jsem opět čekal nářez
a taky že byl! Kluci nezklamali, předvedli dost dobře secvičený repertoár většinou dost rychlých písní, jimž udával tempo až strojivě rychlý pan bicmen, který obohacoval celé šou svými mimickýmy projevy J Ze zpěváka Broňu se dokonce na jeden večer stal Kopaničár, poté co odhodil triko, zřejmě proto, že mu bylo z toho
skákání, řvaní a paření už docela horko.
No a nakanec jsme nastoupili my Raiwa. Kdo tam vydržel v tom největším slejváku za celý večer patří opravdu
hodně velké díky a hluboký úklon. Jinak k hraní se vyjadřovat nebudu, protože bych mohl být zaujatý. Nejlépe, kdyby to zhodnotil někdo nestranný J …
Na závěr musím říct, že celá akce probíhala opravdu v přátelském, přívětivém, lidském prostředí, ke kterému přispěli jak
fanoušci, kterých bylo kvůli děšti jen kolem 60, tak i jednotliví členové kapel a v neposlední řadě také všichni, kdo se jakýmkoliv způsobem podíleli na proběhlé akci. Myslím, že závěrečná afterpárty stála opravdu za to. Všem patří obrovsky
velké DÍKY!!!