Alvy Singer Mýliti se je lidské, levitovati božské

U ztrouchnivělého piána,

rozvrzaná stolička, v baru plno.

Pitivo lítá po vyleštěném pultu-

přisprostlý barman dává pod míru.

Žena v červeném se podvoluje cvokaři.

Černý oblak začíná drtit klávesy piána,

harmonie a tóny vnikají do panenských uší návtěvníků:

C#moll : Roztřesená ruka barmana sbírá střepy

G#dur : Otylý mládenec svírá pod stolem stehno dívky v askezi

F#moll: Rozklepaná kolena číšníka s platfusem podléhají rytmu.

Stupnice D moll (##): Zneuznaný umělec na plakátě naprázdno polkne.

...

Pianista si zapaluje cigaretu o rozžhavenou strunu piana.

Bar je prázdný.

Obnažen půl světa vysával jsem kaluž krve,

zdála se být bezednou-

však jícen mne klamal.

Polykal kalendářní listy,

zapíjel tuší z pondělního odpoledne,

dávil se milionem slov sebraných předkům.

Vyvrátil útroby na rozčtvrcené listy papíru,

zaplnily se  změtí neurčitých pohledů.

Nechal jsem tě planout

ale v poslední chvíli

mi neurčitá šeď tvého zraku urvala hlavu

                                                                   i pravou předsíň.

A kabáty zůstaly ležet na zemi.

Sedim na posteli, z beden se valej Brian Jonestown Massacre, ledky na mixáku blikaj ostošest, kafe mi chladne a kartáč, kterým si čistím desky, už taky dosluhuje. Kouknu ven :vedro k posrání. "I´ll kick you out of my life...", zpívá Anton a Joel mu do toho mlátí na tamburínu. Odložím LP Black Keys, prachu zbaveno ho vrátím do police, dám si poslední doušek z hrnku s kávou, položím se na záda. Jo, v tomhle okamžiku by člověk chtěl zemřít. Ale jsem moc línej, tak zavřu oči a usnu.