Aran Epochal + Christy & Emily
Možná to tak nemělo být. Možná jsem ten nedělní večer měla strávit jako tradiční nedělní večer (ikdyž nevim,kdy naposledy jsem ho zažila). Taková ta divná únava kombinovaná s mírnou nasraností, že ráno musim vstát a nevyhnu se tomu. Mohla jsem ten
nedělní večer břed omrznutím v lese strávit jinak. Ale chtěla jsem slyšet Aran Epochal. A tak jsem sebrala všechnu (ne)sílu a (ne)odvahu a vydala se na cestu...Tak trochu divná
cesta se zastávkou ve Staré hlíně a stopař jedoucí so Slawo, kterej v tý tmě mohl bejt víc placka a hmota na stěrači než stopař. Ale třeba pak i dojel, když jsem ho u JH vyklopila s mateřskou radou, ať si na stopování do tmy pořídí reflexní vestu...Třeba
na Hroby přibude světýlko u cesty...Ty srnky by si ho zasloužily víc, vlastně každá placky na silnici...Ne asi, ale jistojistě víc...
Hodinový hledání, kde v neděli večer v JH koupit cigarety...Poprvé procházka na náměstí (asi) , uličkama a vůbec nevim kudy, abych zjistila, že naproti 69 nonstop...No s divným osazenstvem jsem uhádala Camelky a dorazila tak akorát...Anebo jak se to
vezme...
3 songy slečny/paní (neznalost neomlouvá) z Berlína (?)...jako stvořené pro nedělní poobědí, když je člověk tak úplně lenivej, venku je nevlídno a jediný, co by člověk chtěl je jen poslouchat praskání dřeva v kamnech, nemyslet na nic a jen tak být...Nic
proti,ale bylo pár hodin po...Nemám asi ráda ,,dívčí" dua/tria atd...Nečekala jsem od Ch&E a spol. nic, já chtěla Aran Epochal.Ten večer prostě pro mne nebylo ideální poslouchat
holčičí songy. První část AE jsem ještě tak nějak chytala jejich kousky, dumala nad basou a nechala se překvapit textem...Pak ale druhá část, uplně uzemnila můj mozek někde, kam jsem ho potřebovala dostat už nějakou dobu...Spokojenost hudební nad míru.
Jak se to...sedlo to jak hrnec na prdel....Jo, tak asi....
A pak už jen cesty sem a tam a nahoru a dolu, zrovna podle toho, kde jsem se mohla nadechnout a kde jsem se nebála zvednout hlavu...Omlouvám se Ch&E, prostě ve špatnou chvíli na špatném místě, nic pro mne tam a v tu dobu.
A pak vysvobození, posledních 50 stránek Kulhánkovýjch Divokých a zlých....S Patejlem a jeho ne/mrtvákama a Oponou a Pravděpodobností a Merlinem a šlupkou a nevim čim všim, hlavně se všim možným pocákaným všim možným spokojeně schovaná, jen abych nemusela
zvednout oči a vidět, že moucha rozprsklá na čelním skle stojí za víc pozornosti než ta troska s knihou na klíně...
Splnila jsem si, proč jsem tam jela, Aran Epochal byli přesně to, co jsem potřebovala a byli to, co mi stálo za probdělou noc před kopcema v Novohradkách s imbecilním šéfem a bandou vymrzlejch studentek na vojenský rotě na koci světa. Za to AE díkes a
nejvíc dík klukům z 5STL, asi maj recept na mojí ideální duševní stravu pro nedělní večer v čase, kterej by zasloužil Oponu.
