Scyther Muž, 39 let / Bohuslavice

BLACKSHARD - Mankind Disorder
Zhruba desetiletý kluk v umouněném khaki oblečení s palestinou na hlavě, samopalem AK-47 (větším než on sám) v ruce a třemi mučením strhanými zajatci po svém boku na mě s ledovým klidem angličana kouká z obalu debutového alba Mankind Disorder, mladé a nadějné Šenovské kapely Blackshard. Hodně povedený artwork a název tohoto alba dává hned při prvním seznámení tušit, o čem tahle deska bude. „Porucha lidstva“ na své pažbě nese celkem 9 krvavých zářezů a hned s prvním This life ain´t your last jako by na vás dýchla samotná 80. léta. A tento duch vás bude průběžně ovívat celou třičtvrtěhodinku, po kterou vám budou kluci z Blackshard hoblovat své rify do hlavy. Hned další song Incoming ve mně evokuje starší (tedy ještě thrashové) věci Metallicy. Opět chytlavá rifovka se skvěle padnoucím sólem na konci.

S třetí věcí Sanguine Ground přijde jemné zklidnění a člověk si říká, že by snad první balada? A daleko od pravdy tato premisa není. Byť kluci v této věci místy přitvrdí, tak melancholický nádech celého songu ji (pro mě spolu se sedmým songem) řadí právě mezi jednu ze dvou stěžejních kompozic tohoto alba. Čtvrtá Selfdestruction zase popouští uzdu a hrne dopředu jako buldozer, tu aby na chvilku zpomalila, tu zase zrychlila. Vše obohaceno o zajímavé vyhrávky a sóla. Člověk se opravdu nenudí. U páté věci The Different one na první poslech zaujme vkusně zakomponovaná akustická kytara i skvěle padnuvší sólo. Ani se člověk nenaděje a je tu další věc a se slovy „What is the color of night“ se rozjíždí Dark Brotherhood. Opět parádní rifovačka, která se vám dostane pod kůži. Oproti tomu následující Fly Again je balada jako víno. Dle mého soudu asi nejlepší věc celého alba. Strašně specifická barva Tomášova hlasu dodává celé věci jedinečný nádech a já si dokážu živě představit velké pódium a tisícihlavý dav se zapalovači v ruce pod ním, který pěje refrén spolu s kapelou. Zhruba ve dvou třetinách se song láme a přichází ostřejší pasáž s kratičkým sólem, jež ji pro mě puncují na skvost alba.

Předposlední věc, Darkest day, se po pozvolném rozjezdu od začátku mohutně valí jako balvan, který smete co má v cestě. Celý počin zakončuje song nesoucí stejný název jako samotné album. Tedy Mankind Disorder. Opět pořádná rubanice, jak se sluší a patří, za kterou by se tak pětadvacet let zpátky nemusela stydět nejedna z ikon.

Sečteno a podtrženo. Mladíci z Šenova nám připravili výživné album, které potěší hlavně pamětníky a milovníky pořádného oldschoolu. Zvukově album při sobě drží jako celek a evokuje ve mně pocit, jako bych se vrátil zpátky do dob, kdy tento styl vznikal a zažíval svůj největší boom (počítám, že to byl záměr). Instrumentálně kluci dokážou vymyslet opravdu chytlavé rify a mají i cit pro stylově zajímavá sóla. Když k tomu přičteme charakteristickou barvu Tomášova vokálu, který až se pořádně vyzpívá a tím svůj hlas zpevní a zmohutní, tak bude opravdu jedinečný. Vizuální podoba s Jamesem Hetfieldem zamlada je čistě náhodná. smích Máme tu tedy co do činění s nebroušeným diamantem, který by při tvrdé práci všech členů a předpokládané vzestupné tendenci jednou mohl patřit mezi české thrashové korunovační klenoty. Debut sice trpí klasickými dětskými bolestmi jako je třeba pouze dvoustránkový booklet, kde najdeme jen to nejpodstatnější (určitě bych v něm uvítal alespoň texty songů, které jsem nenašel ani na kapelní bandzounu) a dalších pár drobností, ale na prvopočin mladých kluků vydaný svépomocí se jedná o slušně odvedenou práci a přijít s tímhle v době, kdy ještě většina členů kapely nosila dupačky tak myslím, že by dnes jejich jméno patřilo mezi slovníkové pojmy. Takže chlapi neusnout na vavřínech a makat. 

Hrací čas: 44:10

Hodnocení: 6,5/10

Playlist:

1. This life ain´t your last
2. Incoming
3. Sanguine ground
4. Selfdestruction
5. The Different One
6. Dark Brotherhood
7. Fly Again
8. Darkest Day
9. Mankind Disorder

Recenze na FOBIAZINE

CORPOSANT - My Hard Reborn
Dostal se mi do rukou první studiový počin progresivního metalcorového uskupení Corposant. K EP My Hard Reborn byl přiložen i průvodní dopis, ve kterém bylo osvětleno snad vše podstatné, co by člověka, který se s touto kapelou dostal do styku poprvé, mohlo zajímat. Teď už vím, že kapela vznikla v roce 2005 a co všechno má na svědomí. Tedy kolik za tu dobu odehrála koncetů, kolik demonahrávek vydala, třeba i to, že měla tu čest si zahrát třeba před kapelami jako jsou Exit Ten, nebo War From Harolths Mouth, nebo úspěch v soutěži mladých kapel PopRock. Ale abyste si nemysleli. Kapela žádný pop-rock nehraje. Kluci drhnou moderně pojatý metalcore nabouchaný progresivními postupy, nejsou jim cizí bohaté změny temp a rytmů (na které jsou patřičně hrdí, o čemž vypovídá i svérázně pojaté povídání v bookletu) a s oblibou střídají pořádný řev s melodickými linkami.

Na EP se nachází celkem 7 věcí. Vše začíná zhruba minutu a půl dlouhým intrem pojmenovaným Despatch, které končí vyťukáním názvu kapely Corposant, v morseově abecedě. Na toto intro plynule navazuje i nejkratší song z celé desky, instrumentální C.O.R.P.O.S.A.N.T. s takřka grindovou stopáží (rovných 54 vteřin) kde je, jak se dočtete v bookletu, rytmika inspirována právě převedením tohoto slova do morseovky. Následuje Payments To Life. Klukům progrese opravdu není cizí, a jak už jsem se zmiňoval, střídají rytmy, tempa, různé vokály, do toho tu a tam zaslechnete zajímavou melodickou vyhrávku a když to čekáte nejmíň, objeví se zajímavý breakdown. Celé to tvoří příjemný celek, který vás nutí si ho pustit znovu. Následuje flák shodný s názvem alba - My Hard Reborn - o kterém se v bookletu dočtete například to, že v songu se vyskytuje celkem 36 rytmických změn, 6 změn rychlosti a text je poskládán ze slov dodaných fanoušky. Song se nese ve zhruba stejném duchu jako předchozí věc. Do hlavy se nebezpečně zakousnou melodické vokální linky a najednou bác ho. Už si myslíte, že je konec a začíná další věc, ale chyba lávky. Další vkusně použitý breakdown.

Následující písnička nese lehce zapamatovatelný název. 54453526134. smích Obsáhlé vysvětlení proč právě tento název a k čemu konkrétně se vztahuje, se dočtete opět v bookletu. Malý spoiler: Kluci z Corposant pravděpodobně ulétávají na numerologii a potrpí si na čísla, takže se vám při čtení popisu může vybavit buďto četba učebnice matematiky, nebo návštěva numerologa. 54453526134 obsahuje tolik nápadů, že každá jiná kapela by z nich vytvořila minimálně tři songy. Ale kluci si řekli ne. Když progrese, tak se vším, co k tomu patří.  Jeden nápad střídá druhý, a když se jednomu dostáváte na kobylku, šup sem s jiným, což vás krásně udrží v pozornosti.

Následující Woken Up se mi z celého EP líbí nejvíc. Bude to asi tím kontrastem příjemné melodiky, která se dere nebezpečně do hlavy a tvrdších pasáží, které song velmi chutně dochucují. Mohlo by se vám zdát, že song tak trochu koketuje s ostřejším popem, ale opravdu by se to mohlo jen zdát. Tahle věc má pro mě takřka hitový potenciál. Poslední zářez je remakem vlastního songu In Vadis Anus (překvapivě se tak i jmenuje), který se již objevil na demu Mussacara z roku 2009. Příjemný závěr sedmibodového menu.

Zvuk ípka je "pošopě" povedený. A nemůže za něj nikdo jiný než Standa Valášek právě ze studia Šopa, který se postaral jak o nahrání, tak mix. Poslední dobou mi přijde, že české kapely snad ani jinde netočí a že Standa má na svědomí v podstatě každé druhé CD co se mi dostane do ruky. smích Z materiálu jsou cítit i mírné vlivy čím dál populárnějšího math-metalu a djentu a proto se není čemu divit, že finální mastering svěřili kluci do rukou těch nejpovolanějších. Konkrétně za něj může jeden z předních českých průkopníků těmito styly, Tomáš Ráclavský. Co bych možná trochu vytkl, tak je rozsah bookletu. Určitě bych v něm uvítal jak texty k songům (což by si asi vyžádalo jeho rozšíření), tak i třeba fotku kapely (ta by se klidně vlezla i na onu v podstatě nevyužitou poslední stránku). Sečteno podtrženo, borci z Corposant natočili velmi vydařené EP které jasně hlásá: „S námi se musí počítat.“ Kluci sami v bookletu uvádí: „Vznikli jsme dávno, ale opravdu jsme se narodili až teď.“ Tak doufám, že porostete jako z vody a těším se na Váš debut.

Hrací čas: 25:53

Hodnocení: 7,5/10

Playlist:

Despatch
C.O.R.P.O.S.A.N.T.
Payments To Life
My Hard Reborn
54453526134
Woken Up
In Vadis Anus

Recenze na FOBIAZINE

VETROL - 20th Century Rock
Jednou jsem tak poklidně diskutoval na jednom fóru a bylo mi doporučeno, poslechnout si zajímavou rockovou kapelu z Českého Dubu a to konkrétně kapelu Vetrol. Slovo dalo slovo a já mám tu čest vložit do přehrávače jejich novou placku, která se jmenuje 20th Century Rock. Ukázky na bandzone mě celkem navnadily, tak se těším, co uslyším.

Deska má celkem 9 zářezů a začíná věcí, která se jmenuje stejně jako celé album. Tedy 20th Century Rock. Nevím čím to je, ale poslední dobou mě na deskách českých kapel ponejvíce oslovují převážně první songy a ani tady tomu není jinak. smích První věc je opravdu povedená po všech stránkách. Festovní sound z dílny zvukového mistra Standy Valáška ze studia Šopa, který provází celou desku, je snad zbytečné vychvalovat. Standa umí a své kvality potvrzuje každou deskou, co u něj vzniká. Ale zpátky k muzice. Jak už jsem avizoval, první song, který se jmenuje stejně jako deska (tedy 20th Century Rock) je opravdu povedený. S prvními tóny se nenápadně rozklusává, aby v zápětí energicky prásknul do koní, kteří se pak neúprosně řítí vpřed. Skvělé kytarové aranže, hutná basa a správně řízné bicí. Do toho vkusně zasazené sólo, opravdu povedený text koketující s „historií rocku“ a voiala, máme na světě song hitových ambicí. První zářez tedy nasazuje laťku vysoko a už se mi tu rozjíždí druhý, nesoucí název Pomsta davů. Když se tak zaposlouchávám do textu, je mi jasné, že se borcům z Vetrolu naše momentální politicko/morální situace nelíbí o nic víc, než mi samotnému. Takový „prorevoluční“ song, všechny rebely burcující a do světa hrdě vyřvávající: „Čeho se bát? Vždyť je nás víc.“ Písnička je sice pomalejší, ale valí se jako buldozer, před kterým není kam utéct. Tu a tam ji oživí nějaké pěkné sólo, nebo vyhrávka. Fakt povedené.

Třetí song nesoucí dívčí jméno, konkrétně Klára, hudebně bruslí někde mezi hardrockem a punkem. Všechno super, ale chlapi. Co ten pubertální text? smích I když asi každý z nás je tak trochu puberťák i přes přibývající křížky na zádech, takže se to dá celkem pochopit. Jako vzpomínka na první sexuální zážitek někoho z kapely to je určitě skvělé. smích Nejvíc mě tady zaujal popěvek v refrénu. Kláro, pa da pá da pá, hej hej hé jo. Pa pá da pa. Jo. Tohle mi až chorobně vlezlo do hlavy.

Jak dává tušit název dalšího songu, ne každá lovestory končí happy endem. Čas od času se najde nějaká ta Nevěrná a my pak můžeme poslouchat texty o tom, že někdy přeteče i ten nejtrpělivější pohár. Střednětempý song s atmosférou podtrženou klávesami. Opět se mi zde strašně libí sóla a vyhrávky jednotlivých kytar. Kluci si se svými sladkými dřevy fakt rozumí a tohle je jejich parketa. Jen co je pravda.

Mikrokosmos je název songu, který desku dělí na pomyslné dvě poloviny. Písnička je po všech stránkách zvládnutá fortelně, ale popravdě mi tam chybí něco, co by mi nějak hlouběji zarylo do paměti.  Bohužel stejně to mám i s dalším songem. Oproti předchozí tvorbě poměrně monotónní Za tebou bych pomyslně rozdělil na tři třetiny. První a poslední ponuře se valící pasáže přerušuje a jemně zpestřuje prostřední, sólu věnovaná, třetina. Oproti začátku alba jim nemůžu ani po několikerém poslechu přijít na kobylku. Obdobně na tom jsem i se songem pojmenovaným podle kapely, tedy Vetrol, textově pojednávajícím o těžkém údělu muzikantově. Trochu mi pod kůži leze refrén, ale to je tak vše. Nevím proč, ale byť jsou všechny tři songy složeny s citem a nezaznamenávám tam žádné rušivé elementy, tak ne a ne mě nějak chytnout.

Ovšem předposlední věc s názvem Láska a nenávist, to je jiná. Dá se říct ploužákový začátek s kytarovým vybrnkáváním, to vše plynule přecházející do svižnějšího tempa s mocným refrénem. Silný hudební základ se silným textem a máme tady další hitovku. Až si říkám, jestli jsem se neunáhlil s oním tvrzením o prvním songu. smích Chlapi. Tohle když procpete na vlivná místa, tak si dokážu představit, že se to pohrne z mainstreamovějších rádií 24/7. A pokud to neklapne, tak aspoň máte parádní song, na který můžete lovit pěkné slečny na koncertech. Věřím že po něm bude ždímat kalhotky každá druhá. smích

Celé CD se vztyčenou hlavou uzavírá song s názvem Boj. Začíná jen tichým tlukotem srdce a ani se nenadějete a jste ve víru bojové vřavy. Jedno rčení říká, že v jednoduchosti je síla. A tenhle song to jedině potvrzuje. Jako správný bojovník si jde tvrdošíjně za svým a nebere ohledy. Taková třešnička na pomyslném dortu.

Jak to celé zhodnotit a zůstat objektivní. Vetrolákům se 20th Century Rock povedlo. Chlapi připravili zajímavé CD, které určitě neurazí příznivce melodických odnoží hardrocku a metalu. Najdete na něm pár věcí s takřka hitovým potencionálem, několik věcí, které určitě neurazí, a pár věcí, (vše záleží na vkusu posluchače) co moc nenadchnou. Dále zaznamenáte naprosto excelentně odvedenou kytarovou práci, parádní bicí a super basu. Vokály mi místy přišly trochu nejisté, místy trochu (jak bych to jen řekl a neurazil) chlapecky medové, ale to není nic, co by se nedalo časem vypilovat.  Obal CD je zpracován opravdu pěkně a myslím, že by neudělal ostudu ani mnohem známějším bandám. Potisk CD disku s motivem vinylu krásně koresponduje s názvem desky a evokuje ve mě slovy Vetrol: „dávnej čas, kdy vznikal tvdrej rock“. Zvuk je jak jinak než pošopě dobrý. Myslím že na naše poměry opravdu solidní práce.

Hrací čas: 40:32

Hodnocení: 6,5/10

Playlist:

20th Century Rock
Pomsta davů
Klára
Nevěrná
Mikrokosmos
Za tebou
Vetrol
Láska a nenávist
Boj

Recenze na FOBIAZINE