Scyther Muž, 39 let / Bohuslavice

EDAIN - The Sulphur Breather
Do rukou se mi dostalo CD brněnských progresivních heavy metalistů Edain. Ono to vlastně ani není tak řadovka, jako spíš kompilačka. Jak sami borci píšou v přiloženém průvodním letáčku: „Nové CD obsahuje kompilaci nových a znovu nahraných starších skladeb s podílem nového kytaristy Františka Záhory“. Tak honem s plackou do přehrávače a do četby bookletu. Zatím co se rozjíždí první skladba, jejíž název je shodný s názvem desky, tedy The Sulphur Breather, vytahuju booklet, otevírám a …  … … ono nic. (smích) Teda něco jo. Na jedné stránce se dočítám aktuální sestavu s nástrojovým obsazením, informace o tvůrci grafiky a fota, jednořádkovou děkovačku a webovky kapely. Ale ať listuju, jak listuju, tak to je vše. Minimalismus jak víno. A to je podle mě velká škoda. Vnitřní trojstrana bookletu sice nese povedenou grafiku, což se musí pochválit, ale určitě by ještě snesla třeba texty skladeb. Úplně je tam vidím. Teda vlastně nevidím. (smích) Chlapi tohle fakt škoda. Spousta milovníků muziky v offline podobě, mě nevyjímaje, se na tohle těší stejně, jako na to, co je na onom stříbrném kolečku.

Ale což. Alespoň se můžu hlouběji zaposlouchat do muziky, konejším sám sebe. Jak už jsem psal výše, první song nese shodně jméno desky. Teda spíš dedukuju, že deska se jmenuje podle tohoto songu. Tedy The Sulphur Breather. Za mě osobně jde dohromady s předposlední věcí (Eden Lies Obscured) asi o nejpovedenější věc celé kompilačky. Sice mi tam trochu nesedí zvuk, který je na můj vkus až trochu moc přeechovaný (song mi celkově zní jako z nějakého velkého letištního hangáru), ale zajímavé kompozice a technická propracovanost celé skladby tento můj malicherný rozmar upozaďuje do ztracena. (smích) Co jsem zavítal na kapelní bandzone, tak jsem tam našel tento song i ve verzi z roku 2010 a po pravdě mě nadchla o něco víc, než tato verze novější. Přišla mi taková energičtější a agresivnější. Ale proti gustu… Další dvě skladby, konkrétně Aphrodisiac a Fragments Of Frail Designs nesou označení version 2011. Jedná se o starší věci vydané už na CD Through Thought and Time z roku 2009 a dle všeho přenahrané s již zmiňovaným novým kytaristou. Zvukově mi oproti starší verzi na BZ přijdou CD verze takové uhlazenější a učesanější. Celkem se mi tady líbí takový prazvláštní zvuk bicí soupravy. Má to něco do sebe a obě věci se opravdu dobře poslouchají. Po nich přichází dva covery. Konkrétně Novo Meso od kapely Bombarder (tady se přiznám, že originál bohužel neznám, takže nemůžu soudit, jak se s tím kluci poprali, ale zní mi to celkem fajn) a Vyhlazení od Debustrolu se kterým jsem už měl tu čest na kompilačce v Pařátu, oproti které mi přijde tahle verze trochu přemíchaná a ochuzená o závěrečné „outro“. Už tenkrát mě konkrétně tenhle cover oslovil a musím přiznat, že jsem ho v autě cestou do práce sjížděl opravdu hojně. O to víc mě potěšilo, že jsem se tak konečně dozvěděl, kdo za ním stojí.  (smích)

Ale zase zpátky k vlastní tvorbě. Poslední dvě věci CD, Eden Lies Obscured a Earn Your Pain jsou pro větší pestrost kompilace a lepší představu toho, jak kapela zní naživo, jak jinak než živáky. Prvně zmiňovaná věc se svou délkou blíží téměř k 10 minutám (stejně jako třetí Fragments Of Frail Designs). Kluci si s touhle věcí opravdu vyhráli a střídání různých poloh jim není cizí. Tu se song těžce valí kupředu, aby si na pár vteřin odpočinul a vyrazil na technicky náročnou steč s nějakou tou kudrlinkou pro oživení a v cca dvou třetinách vkusně zpomalí, aby ke konci decentně vyklusal. Spolu s prvním zářezem patří k mým favoritům téhle placky. Poslední song na desce vítězně spurtuje do cíle a krásně ji energicky zakončuje.  Nevím proč, ale z obou živáků na mě dýchá o něco víc energie než z prvních třech studiových věcí. Pro mě osobně je to skvělý příslib a impuls, nenechat si kluky ujít, až budou hrát někde poblíž.

Co dodat na závěr. The Sulphur Breather je zajímavý počin, který určitě stojí za poslech. Zvláště máte-li rádi progresivní muziku na styl Opeth. Zvukově a ani skladatelsky na tom deska není vůbec špatně, ale pořád je ještě spousta místa, kam se dá pohnout směrem dopředu. A já věřím, že Edain se tam určitě pohnou. Desku si dokážu živě představit jako skvělou kompilačku pro plnohodnotnou prezentaci a lov labelu pro oficiální vydání. Podle loga Zero Budget Productions na CD o to už však postaráno je, ale tak proč ne. Deska představuje kapelu jak ve studiové, tak i živé podobě a borci z Edain s ní jen potvrdili, že hrát umí. Zamrzí ale, že v podstatě všechny věci jsme měli možnost už slyšet dřív (byť v jiné podobě). Proto bych příště třeba uvítal plnohodnotné CD s novou tvorbou a propracovaným bookletem (toho nevyužitého potenciálu je za mě opravdu škoda).

Hrací čas: 42:31

Hodnocení: 6,5/10

Playlist:

The Sulphur Breather
Aphrodisiac (version 2011)
Fragments Of Frail Designs (version 2011)
Novo Meso (originally by BOMBARDER)
Vyhlazení (originally by DEBUSTROL)
Eden Lies Obscured (live)
Earn Your Pain (live)

Recenze na FOBIAZINE

PERGAMEN - Per Somnum
S kapelou Pergamen jsem měl tu čest se setkat už nějaký ten rok zpátky, kdy se mi do rukou dostalo jejich CD Psychopoetik, kde text „propichuju živé vředy, napouštím je svými jedy“ se mi nevím proč prostě zaryl do paměti. smích Jejich následující  počin pak šel nějak mimo mne, ale jejich nové album Per Somnum si ke mě cestu našlo. Psychopoetik měl opravdu něco do sebe, něco co mne jaksi oslovilo a tak jsem byl zvědav, s čím se Pergamen vytasí na desce nové.

Po otevření balíku jsem byl trochu zaskočen. Někdo se asi spletl a poslal mi nějakou dětskou omalovánku. Nevím proč, ale tuhle vzpomínku na dětství ve mě evokuje velmi netradiční pojetí obalu a bookletu v jednom. Za vše může netypický formát sešitu o velikosti A5 sešitý na své kratší straně, jaký přesně ony omalovánky mívaly. To je ale jediná podobnost.

První prolistování tímto „sešitem“ dává tušit, že si s ním někdo opravdu pěkně vyhrál. A aniž bych se předem podíval, kdo je toho viníkem, po prolistování jsem si byl na 95% jistý, že vím, kdo za onou grafikou stojí. Nemýlil jsem se. Není jím nikdo jiný, než Jaromír „Deather“ Bezruč. Pro ty, co by náhodou o Jardovi ještě neslyšeli, je to přední český metalový kreslíř a umělec, jehož malby zdobí nejedno album a jehož jméno je známo nejen u nás. Na první dvoustraně stojí obligátní info o sestavě, kontakty na kapelu a info o tvůrcích zvuku, grafiky a podobně a seznam skladeb na albu. Každá další dvoustrana obsahuje text jedné z písní a nějakou zajímavou fotku. Vyjma obalu je celý booklet vyveden v černobílé a již zmíněné fotky navozují krásně depresivní náladu, kterou podtrhuje zvukový obsah CD.

Na CD je celkem 10 songů, z toho 8 je v češtině, jeden je v angličtině a jedna věc je instumentálkou. Pergamen hrají hodně osobitý metal, načichlý černou barvou, kde bych osobně za největší devizu považoval velmi zajímavý vokál, který má svou charakteristickou barvu a je ve svém ranku i krásně srozumitelný. Vokalista navíc tu a tam i jemně změní polohu, což hudbu udělá zase o něco zajímavější.  Kytary mají opravdu povedený sound (žádný špinavý old skůl bzučák, protože jedině tak to je true, jak se mnohdy u blacku s oblibou nosí), jsou čitelné a skvěle se v jednotlivých věcech doplňují. Aranže jsou zpracovány opravdu s umem a tu a tam se objeví i zajímavá melodie posunující nahrávku do další dimenze. Bicí a basa celou zkázu nekompromisně dokonávají. Stylově fortelně odvedená práce. Zvukově se deska opravdu povedla a drží při sobě jako celek a je těžké si vybrat svého favorita. Osobně mě asi nejvíc oslovily hned první dvě věci. Tedy Déšť a Ticho.

Texty jsou kapitolou samy o sobě. Kdo by čekal standardní černě rouhačské texty plné zla a nenávisti, asi by se nedočkal. Veselé říkanky však u Pergamen taky nenajdete. Texty jsou správně dekadentní a až patologicky jedovaté. Pro někoho můžou být hůře stravitelné, ale to záleží čistě na posluchači. V kombinaci s muzikou vás dokážou dostat do ponurého světa obestřeného mlhou a bezmocí a místy si říkám, že je snad musel psát psychicky labilní misantrop. smích Chlapi svůj toxicky jedovatý koktejl namíchali opravdu bravurně. To se jim musí nechat.

Co závěrem. Per Somnum je na naše poměry nadprůměrně odvedený kus poctivé práce a díky netradičně a opravdu líbivě zpracovanému obalu/bookletu i zajímavý sběratelský kousek. Pokud někdo nad pořízením této nahrávky váhá, určitě můžu doporučit zabrousit třeba na bandzone, nebo oficiální stránky kapely, kde chlapi nabídli tři věci jako ochutnávku k degustaci. Tento pohár hořkosti je opravdu třeba vypít do dna a vychutnat si ho dosytnosti.

Hrací čas: 37:28

Hodnocení: 8/10

Playlist:

Déšť
Ticho
Ve třetím těle
Pouta
Šepot
Ve snách
Seance
Rozteklý obraz
Na hladině
Under a Soil (bonus song)

Recenze na FOBIAZINE

NEUTRAL – Brána osudů
Kdyby mi kapela Neutral tady na bandzone nenapsala, že mají nové CD, a abych si zkusil jejich muziku poslechnout, že se mi třeba bude líbit, asi bych nevěděl, že vůbec existují. Tak jsem to teda "risknul" a vyplatilo se. Muzika to vskutku není špatná a tak slovo dalo slovo a já mám v rukou jejich nové CD pojmenované Brána osudů v offline podobě přesně tak, jak to mám rád a jak by to snad mělo být u všech hudebních fanoušků.

Už od prvních tónu jde slyšet, že se jedná o opravdu výživný materiál. A recept? Do hrnce vložíme příjemně znějící čistý vokál se zajímavými texty v češtině, přidáme kvalitně odvedenou kytarovou práci, pár skvěle padnuvších sól, fortelně zvládnuté bicí, dohustíme basovou linkou a dokořeníme nápaditými klávesovými plochami, které dodají tu správnou atmosféru jednotlivým chodům. Pro docílení co nejlepšího výsledku využijeme služeb zkušených zvukových mistrů ze studia Šopa, celé to pořádně zamícháme, podusíme a rázem máme připravenou vydatnou powrmetalovou hostinu o devíti chodech. Aby to i nějak vypadalo, CD oblečeme do slušivého kabátku podtrhujícího jeho název, nezapomeneme na booklet bohatý jak na texty, tak i fotky všech členů a můžeme začít servírovat. Polkněme slinu a hurá do toho.

Při prvotním poslechu jsem si říkal, že tohle už odněkud znám. Po nějaké době jsem na to přišel. Na mysl mi vyplula další česká smečka a to konkrétně kapela Rimortis. Nedokážu s určitostí detekovat, která z oněch ingrediencí to je, ale něco mi je tam prostě připomíná. To mě ale neodrazuje, ba naopak, desku si pouštím znova.  A věru není špatná. Muzika střídá nálady tak, jak to umí třeba ženské a to se mi na tom právě líbí. Kdybych si měl z CD vybrat svého černého koně, asi by to byl Ostrov Pokladů, kde se mi fakt hodně líbí hlavně ten náběh v refrénu. Mezi své další favority řadím Ikarův plán a Chárona. I po několikerém poslechu nacházím u každého songu něco nového, přesto si však říkám, že by se z toho možná dalo přece jen vymáčknout ještě trochu víc. Třeba trochu rozmanitější vokály by určitě na škodu nebyly (dokážu si docela živě představit, že by se zpěvák pustil do různorodějších poloh) a muziku by nakoply ještě o stupínek výš. Když však vezmu v potaz věk členů kapely, tak o vzestupnou kvalitu (v případě že kapela nepoleví a bude i nadále na sobě makat) strach nemám. A to nejen u vokálů. Ty jsou už teď dost dobré, ale v případě tvrdé práce mají náběh na označení špičkové. Jak už jsem měl možnost se nesčetněkrát přesvědčit, pokud mladé (a hlavně cílevědomé) kapely po prvních CD neusnou na vavřínech, intenzivně koncertují a tvrdě na sobě pracují, zrají jako víno a snad všichni víme, jak to s takovým zralým vínem je. úsměv

Když to celé shrnu, musím konstatovat, že CD se opravdu povedlo. Na české poměry to je určitě vysoký nadprůměr, a pokud patříte mezi příznivce melodických metalových vod, můžu vám tuhle desku jedině doporučit. Pokud vás tenhle styl moc nebere, i tak můžete mrknout třeba na bandzone kapely, kde kluci k poslechu poskytli celé CD, a zkusit ochutnat. Třeba se vám to zalíbí tak, jako mi. Myslím, že tady máme hodně velký příslib do budoucna a já jsem na další vývoj právem zvědavý.

Hrací čas: 44:16

Hodnocení: 7,5/10

Playlist:

1. Hříšná pouť
2. Ikarův plán
3. Hraj dál
4. Prokletí
5. Cháron
6. Ostrov pokladů
7. Tvé zlé já
8. Poslední den
9. Maska smrti

Recenze na FOBIAZINE