Scyther Muž, 39 let / Bohuslavice

Sám vprostřed ruin paláce,
zdobeného krajkou snů,
jež budoval jsem bez láce
snad tisíc dlouhých dnů.

V ruinách svého paláce,
co jak domino se skácel,
první kostku zaprášenou
v sutinách jsem našel.

Svírajíce kostku v ruce,
přemítám nad minulostí,
přede mnou tu zrazu stojí
víla z masa, víla z kostí.

Obklopená bílou mlhou,
zastřená do šedých par,
hedvábně průsvitnou rukou
podává mi zvláštní dar.

Malý klíček v barvách duhy,
načež mávne perutí
před očima modrý opar,
cítím zvláštní splynutí.

Tu stojím vprostřed paláce,
jak snovou krajkou zdobeného,
po boku mém stojí žena,
krásnější než ze sna mého.

V nůž se mění klíček v ruce
s bolestí se probírám.
V druhé ruce má mé srdce,
je to zvláštní, umírám.

_)Scyther(_

Už nemám důvod lhát
a po nocích se žalem trápit.
Srdce vyschlo jako jazyk
toho kdo chce napít.

Už nemám důvod lhát,
je na čase to vzdát
a přiznat si smutnou pravdu
- tu, že tě mám rád.

_)Scyther(_

Občas dívka poví ti,
že připadáš ji vtipný.
Jakmile se nedíváš,
hned směje se ti celý sál

Řekne, že máš krásný úsměv,
že připadáš ji milý.
Otočíš se zády k ní
a v zápětí jsi šašků král.

Dívky nelžou, jsou pry ryzí
tvrdit bude každá z nich.
Stačí chvíle, úsměv zmizí
jako by jsi bičem švih.

Šarlatovým svůdným rtem
ti dívka klidně lásku slíbí.
Dívky lžou však vždy a všem
tak jak se jim zrovna zlíbí.

Nevěř očím lepých dívčin
nevěř křvkám ladných boků.
Bez bázně a zjevných příčin
skončíš jen se slzou v oku.

_)Scyther(_