Scyther - Blog | Bandzone.cz
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Scyther Muž, 39 let / Bohuslavice

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

Playlist je prázdný :(

Fanoušek Scyther si do osobního playlistu zatím nepřidal žádné skladby.

Blog

Zajímavý postřeh ze svatby 16.08.2014

Ze sobotní svatby vylezlo jedno krásné ponaučení. 
Novomanželé v touze po co nejlepších fotkách najezdili asi 70Km, přičemž nás neustále pronásledoval déšť. Nakonec jsme se vrátili na místo, kde se konal obřad i hostina, když v tom z ničeho nic vylezlo sluníčko a fotky se nafotily asi 500 metrů od tohoto místa u téměř pohádkového rybníka s krásnou smuteční vrbou. 
A co že vlastně bylo tím cenným ponaučením do společného života?
Člověk v touze mít to nejlepší neustále hledá, aniž by si uvědomil, že to, po čem opravdu touží, má rovnou pod nosem. Jen se na chvíli zastavit a rozhlédnout se.

Jednou vydám sbírku básní. Jen nevím, kdo by je chtěl číst.

Upraveno:

Hledajíc boha, uzřel jsem nebe,
blankytně nejasnou oblohu.
Hledajíc lásku, našel jsem tebe,
ženu s níž však býti nemohu.

Duší mou prosvítá vyhaslý plamen,
jiskra jež ve větru zhasíná.
Žízeň mou neztiší vyprahlý pramen,
společné setkání proklínám.

Když ráno svítání rozjasní nebesa,
a vše živé pohladí sluneční svit.
V zrcadle uzřím jen smutnou tvář anděla,
bez křídel, bez lesku, jež pozbyl svůj třpyt.

Vše kolem oslepí vesmírná tma,
uši mé ohluší nejtišší klid.
Nebýt ten zbabělý jsme na to dva,
sám jsem si určil však jinudy jít.

Hledajíc boha, uzřel jsem nebe,
blankytně nejasnou oblohu.
Hledajíc lásku, našel jsem sebe.
Sebe a sebe, už mi ze mě jebe.

_)Scyther(_

Jsem matka, jsem něco víc ... Pičovina

Upraveno:

Někde jsem četl článek, že je čím dál víc žen, které se dobrovolně rozhodnou nemít děti. A pod článkem se vyrojila kvanta komentářů, jak to jsou neskutečně sobecké bytosti, že to je proti přírodě a že jim bude ve stáří smutno, a že tady po nich nic nezbyde. Tak jsem si prošel, kdo takovéto komentáře psal a vzorek byl poměrně jednostranný. Maminky na mateřské, pro které je jejich „mimísek“ alfou a omegou života. Dočetl jsem se o tom, že stát se matkou je „úvazek 24/7“, že daná osoba musí být schopna vzdát se své identity a spousta takových těch rádoby povzbuzujících komentářů, jak není péče o dítě složitá, že to nezvládne každá a že matky jsou něco víc. A v tu chvíli mě opět zamrazilo nad ženskou, ale nejen jejich, protože podobný názor mělo i několik „mužů,“ ne-logikou. 
Nechápu, jak si může někdo myslet, že tím, že vychová dítě, tady po sobě něco zanechá. Nějaké vyšší dobro, či něco s přidanou hodnotou. Tohle si opravu můžou myslet jen lidi bez sebeúcty, bez snahy něčeho dosáhnout, bez snahy něco dokázat, či po sobě něco zanechat. „Rozmnožila jsem se - něco jsem po sobě zanechala.“ Podívejte se na viry, podívejte se na otravný hmyz, nebo na jakéhokoli jiného živočicha. Taky se rozmnožují, taky se o své mladé starají a jsou snad něco víc? Ne. Vlastně i my bychom měli být takovými mistrovskými díly našich rodičů, jejich rodičů a rodičů jejich rodičů. A kdo z nás si vzpomene na jméno aspoň dvou prababiček, či jejich manželů jen tak z patra. A to bychom měli být něčím, co tady po sobě zanechali a na co by měli být hrdí a za co bychom my měli být na oplátku vděční jim. A to si nedokážeme vybavit ani dvě generace předků nazpátek. Smutné. Jak si tedy může někdo myslet, že když tady po sobě zanechá živého tvora, že tady zanechal něco, skrz co na něj budou lidé vzpomínat? A taky mi nedá spát další otázka. Opravdu by na mě byli mí předci hrdí? Jsem tvor hodný života? Čím dělám svět lepší a co by se stalo, kdybych tady vůbec nebyl? Nic by se nestalo. Má tedy smysl zahodit přes půlku svého života jen proto, abych odchoval další generaci mých defektních genů a bláhově věřil, že mi za to bude někdo z nich vděčný, či že někdo z nich dokáže víc, než se opět rozmnožit?
Proto tyto ženy, co se dobrovolně vzdají mateřství pro to, aby opravdu něco dokázaly, aby se seberealizovaly a aby po sobě zanechaly něco s opravdovou přidanou hodnotou, což lidská bytost vskutku není, obdivuju. Ušukat si dítě, to není žádné hrdinství. Vychovat jej v lidskou bytost, za kterou se nebudu muset stydět, to chce kus odhodlání. Uvědomit si, že mnohem lepší je tento čas věnovat do své seberealizace, to je mnohem cennější.

_)Scyther(_