Německá společnost Varta již několik let úspěšně vyrábí celosvětově uznávané bateriové články, jež se mohou pyšnit dlouhou výdrží a několika patenty které znich dělají špičku ve své třídě.
Co už však mnoho lidí neví je fakt, že společnost prošla velkou krizí poté, co bylo na serveru youtube.com zveřejněno video Hořického skokana, který se zcela bez ostychu vrhl z dva a půl metru vysoké garáže do korun stromů (video). Nikdo nechápal, kde se mohlo vzít tolik síly (psychické i fyzické) k provedení takové bezostyšné píčoviny. Přední vývojáři okamžitě našeho rodáka zkontaktovali a pod jeho
dohledem začali vyrábět nový, zcela revoluční produkt, který by podle idnes.cz měl vytěsnit běžně používané bateriové články do 2-5 let.
Je to tu, na světě je nová deska In Rainbows. Celkově z desky dýchá jakási pohoda, což po nesmírně depresivním Hail To The Thief vítám. Hrátky se zvukem alá Kid A jsou také příjemným zpestřením a po třech posleších desky nemůžu jinak, než uznat, že na
světě je další kvalitní nahrávka :)
Tak jako vždy když sem v opojen ethanolem a delta-9-tetrahydrocannabinolem mám chuť tvořit. Přemejšlel sem jakým směrem energii směřovat a pak mě napadlo, že udělám rozhovor. Rozhovor sám se sebou :D
Dobrý den, je pro mě ctí s Vámi dnes hovořit a mít tu možnost Vás pro Muzikus vyzpovídat. Pusťme se tedy rovnou do toho. Předpokládám, že stát se takhle skvělým basákem neznamená pouze hodiny dřiny denně?
Cvičení v tom je taky, ale člověk musí mít hlavně talent a bejt prostě vůbec dobrej.
( :D :D :D )
Je něco z čeho při poslechu hudby tečeš? Co tě dostane do kolen?
Jsou toho spousty. Když se budeme bavit o stylech je vpodtatě všechno co má "duši". Asi by bylo jednoduší vyjmenovat styly ze kterejch "neteču" než naopak. Líbí se mi emoce (záměrně se chci vyhnout výrazu "emo"), líbí se mi zpěv založenej
na přirozenym projevu zpěváka, líbí se mi rytmicky složitý bicí, líbí se mi slapová basa... Co se zvuku týče sem asi náročnější. Velký důraz při poslechu kladu na rytmičák. Tupej, dřevěnej rytmičák, pokud možno přez hranu hranej - to je to pravý
ořechový :) U tvrší hudby pak potřebuju utopený zpěvy, basu splývající s kytarou(ami). Pokud možno tak, aby to tvořilo jednolitou masu zvuku. To mě dostává do kolen :)
Čili když se zeptám co posloucháš...
Byl by hřích nezmínit na prvním místě Deftones. Obdivuji projev China, dokonalé bicí Abea, chiovu věcnou basu... Hodně mi dali, po dvou letech poslechu vidim celou hudbu trochu jinak a sem za to rád. Poslední dobou sem se
zamiloval do prozměnu "tuzemské" kapely Bahrainn, a to nejen kvůli skvělému zvuku jejich poslední desky Na nitích, ale především kvůli brilantnímu spojení "zlé" hudby s atmosférou jakési "naděje". KoRn, Nine ich nails, Faith no more sou pak klasiky, který
snad ani nemusim zmiňovat. Z dalších kapel které mi trochu pozměnily pohled na hudbu jako takovou bych měl zmínit mé milované Radiohead a Björk.
Ke kapelám ve kterejch hraješ - co ti daly a co vzaly?
Nevzaly mi doufám nic, daly všechno :) Morokweng je srdeční záležitost. Především si užívám hudbu kterou hrajem. Vim že v kapele sme tři lidi s obdobnym pohledem na věc a z toho nemůže vzejít nic špatnýho. Moje idea je, že do půl roku bysme
měli dodělat cca 4 písničky čož už by v kombinaci s hotovejma věcma mělo dát na první plnohodnotnou desku. Od toho dema se naše hudba změnila a těšim se až tu fošnu vyvrhnem a pustíme mezi lidi :). Killerpanda pro mě pak znamená hlavně požitek z
hraní, protože sem oprostěnej od zpěvu a mám možnost si vymejšlět party, u kterejch si můžu večer vyhonit péro. Máme nahráno, zbývají poslední úpravy a při troše štěstí budou songy tak do měsíce tady na BZ. Tak.
Máš mezi basáky nějaký idol?
Lidi jako Miller, Pastorius nebo Wooten asi ani nemá smysl zmiňovat, ty sou prostě dobrý a tečka. Kdybych měl říct jednoho člověka bude to asi Sovička (the.switch). Líbí se mi jeho styl, přestože jsou jeho party do jisté míry onanií,
vytvářejí nazapomenutelnou atmosféru(atmosféra je trochu zapomenutelná z CD na kterých je basa utlačována :/).
Co jinak, jak to de? (mimochodem skvělá otázka do interwiew :D )
Mno co si budeme povídat, všechno se to vleče od mrdu k mrdu píčou ke zdi. Sem rád že mě v Hořicích, Jičíně a Trutnově obklopujou lidi, který mi trochu dovolej zapomenout na školu, a takový ty sračky :)
V tomto momentě se Sezi unavil a po krátkém rozloučení odešel do postele...
