shtepan Muž / Fun key r

Karnivool, aneb cesta za oblíbenou kapelou se vyplatí

    Ve středu večer 8. prosince jsme s pár přáteli vyrazili do Drážďan na koncert u nás méně známé, o to kultovnější, australské kapely Karnivool. Neodradilo nás ani nepříznivé počasí - mokré silnice, mlha a teploty kolem nuly cestou tam a husté sněžení cestou zpátky. Přestože už prvním albem Themata z roku 2005 zaznamenala kapela celosvětový úspěch, v klubu BeatPol to ještě půl hodiny před začátkem vypadalo na návštěvnost pouhých tří desítek lidí. Klub působil trochu dojmem kulturáku z maloměsta, ale naštěstí obsluha baru byla sympatická.
    Podle plánů, v devět hodin, rozjela předkapela The Intersphere údernou hitovku Prodigy Composers. Dlužno dodat, že byli perfektně sehraný a v Německu asi nejde o žádné začátečníky. Mají za sebou tři studiová alba a např. bubeník Moritz Müller figuruje jako firemní hráč v katalogu firmy Pearl vyrábějící bicí soupravy.

         Při sledování předkapely by člověk skoro zapomněl na super zvuk z mohutné reprosoustavy, která poskytovala dostatečnou výkonovou rezervu. Baskytarista The Intersphere využil repráky k atletickému výkonu, kdy během vystoupení na jednu z beden ve výšce minimálně půl druhého metru vyskočil přes odposlech a následný let dolů vypadal trochu nebezpečně - kluci prostě řádili a strhli i přihlížející diváky. Zároveň však v klubu vládla chvílemi až divadelní atmosféra díky velkému dynamickému rozsahu skladeb.
    Pohled do řad posluchačů v pauze na nezbytné dozvučení prozradil, že se prostory pěkně zaplnily, tak akorát, aby měl každý dost místa pro sebe a zároveň aby se kapele dobře hrálo. Téměř dvě stovky návštěvníků vytvořily dobrou atmosféru.

   Karnivool otevřeli koncert skladbou Simple Boy z alba Sound Awake (2009) a úvodní zvonkohra nebyla ze samplu, ale zahraná na opravdový nástroj. Zpěvák Ian Kenny už od začátku působil jako mimozemšťan. Upustil ze své agresivnější image z dob prvního alba a s krátkým sestřihem vypadal trochu jako Steve Jobs předvádějící vlastnosti nového jablečného produktu. Obdiv rozhodně zaslouží bubeník Steve Judd, který i složité rytmy hrál s jistotou a grácií. Navíc bicí soupravu, včetně samplů, měl perfektně vychytanou. Nejenergičtěji z kapely působil basák Jon Stockman pohupující se celou dobu do rytmu své basové linky. Kytarista Mark Hosking naprosto ponořen do své tvorby do půlky koncertu snad ani neotevřel oči.

 V druhé půlce se lidi dali do pohybu na Shutterspeed, Roquefort a Themata. Koncert nakonec tématicky uzavřela skladba New Day a po potlesku ještě přídavek Umbra. Náladou i textem fajn rozloučení.

Fotogalerie

Některý věci jen tak nezestárnou. "I feel so alive!!"

Youtube Video k3ChrdJoBCk

A vzpomínky na léto 2009.