Těžký úděl člověka
Upraveno:Původně se to mělo jmenovat „těžký úděl umělce“ ale co já sem za umělce. Možná se občas tak cítí každý z Nás, já rozhodě. Možná je to jen mé vroucné přání, ale proč bych si vlastně takovou věc přál. Někdo to snáší dobře, mám to štěstí sem jedním z nich, sem s tím smířen, a někdo to nezvládá a pořád si stěžuje, což ale ve finále nic nezmění. O čem, že je řeč? O bolesti, zklamání, zradě, o jakési vnitřní prázdnotě, touze po něčem co člověk nemůže mít, prostě o negativních emocích, prostě o tom jaký je to být „Neštastný“.
Přijde mi, že pokaždé, když se cítím dlouhodobě šťastný, přijde něco, co mě ze samého vrcholu blaha shodí až na úplné dno, do všech těch sraček a lidského odpadu. Zvyknul jsme si, naučil jsem se plavat, ba si to dokonce užívat. K psaní a k chlastání je to přímo ideální bejt na dně, vždy si to užívám, bohužel se tak asi nedá žít dlouhodobě a tak se zase člověk pokusí se z toho dostat a zase být chvíli šťastný.
„Zas po nějaké době si dovolím být šťastný,
že to dlouho nevydrží, už teď mi je jasný.
Nedá se nic dělat, ale zkusit se to musí,
i když každý další pokus se mi tím víc hnusí.“
Nejvtipnější je na tom, že pokud sem „smutný“ nebo se mi prostě nedaří. Píše se mi dobře a texty mají, řekl bych větší uměleckou hodnotu. Když něco píšu a jsem spokojený většinou to stojí za hovno. Proto mám tendenci si sám dělat naschvály. A sám si to štěstí kazit. Jak ubohý.
Vidím to prostě jako v divadle nebo ve filmu. Komedie i třeba dobrá, vždycky bude mít menší uměleckou hodnotu než Drama. Co na tom, že u komedie se nasmějete a pobavíte. Život je Drama.
Naštěstí ve všem vidím jistý smysl. Jak by člověk mohl být šťastný, kdyby neznal smutek. Ano mohl by být šťastný, ale věděl by o tom vůbec? Bylo by to vůbec ještě štěstí, být neustále šťastný? Těžko.
V sračkách se musíme topit hlavně proto,aby při těch několika málo možnostech kdy se nad ně, při zapojení všech sil, dostaneme a máme možnost se nadechnout, jsme dýchali plnými doušky.
Kubismus