Sicco179 Muž, 34 let / Postřekov

Tak už je to zase tady, odchází spolubydlící, a já zase musím hledat dalšího kandidáta. Nemyslete si, není to nic snadného. Požadavky sice nejsou zas tak velké ale i přesto je vhodných kandidátů poskromnu a kolikrát člověk musí zapojit všechen svůj přesvědčovací talent, popřípadě nabídnout nějaké benefity.

Jakožto poslední přeživší z původní sestavy bytu, je všechno napsáno na mě, a tak mám takřka každých ¾ roku šanci, znovu si vyzkoušet  svůj  přesvědčovací  talent. Cvičení dělá mistra!

Teď by bylo vhodný si trochu zrekapitulovat, jak jsme se k současnému bytu dostali, kdo všechno na bytě byl, jaký pokoj obýval, jak dlouho tam vydržel a jaký byl důvod, alespoň ten co sdělil nám, jeho odchodu.

Co si budeme povídat, ne vždy každý uvede skutečný důvod a radši zvolí nějakou neutrální, neurážlivou formulku jako třeba „Chceme bydlet s přítelkyní sami“. Blbost! Žádný chlap nechce být s ženskou 16 hodin v kuse, bohatě mu stačí být s ní hodinku na večer a pak si zase hezky běžet sednout k ostatním spolubydlícím na gauč dát si cigárko, pivko a společně komentovat stupidní film v bedně.Ááá, Hulk se zlobit!

Začneme pěkně od píky. Můj první Plzeňský byt, v kterém jsem přebýval, byl bytem studentským a taky proč ne, i já byl v té době student. Je to nějaký 4 roky nazpět. Byl to průchozí 3+1 s malou koupelnou, malou kuchyní spojenou s malým obývákem, s malým balkonem a velkým počtem spolubydlících. Bylo nás tam celkem 7 ks. Většina Nýrských a jeden Chod. Ehm, to jsem byl samozřejmě já. V pokojích jsme byli po dvou a jeden (ne)šťastný bydlel v kumbálu na košťata bez košťat ale z místem tak maximálně na postel a noční stolek. Celkem dlouho to bylo v pohodě. Bylo to v pohodě přesně, dokud jsem já a Vítek, to byl můj spolubydlící, nezačali pracovat a taky než si Vítek našel, no našel, než jsme Vítkovi pod nos přivedli jeho „pořád“ přítelkyni Nikču. V té době nás bohužel neustále mejdany na bytě přestali bavit. Protože do práce se kurva člověk potřebuje vyspat! A taky nám začínal být malý pokoj, když jsme v něm teď byli tři.

V té době jsem už byl velký kamarád s Onderkou, který taky makal a taky byl na studentském bytě. A taky ho to tam už pěkně sralo!

A tak se začala psát historie naše nového brlohu u Zimáku. Šlo to všechno celkem rychle, Vítek s Nikčou našli byt někde na netu a aby nemuseli platit realitce, šli tam rovnou zazvonit. Šup, šup a už jsme se stěhovali. Já, Onderka, Vítek a Nikča. To bylo první osazenstvo.

Nebudu popisovat, co všechno jsme s tím kterým spolubydlícím zažili či nezažili, to bychom tu byli týden. Přistoupím rovnou k popisu těch „škatulata hejbejte se“.

Chtěl jsem to teď zase vzít doslovně a napsat tady stručný popis této hry ale do vyhledávače jsem omylem zapsal heslo „Škatulata jebejte se“ a to by byla jistě daleko zábavnější hra, jejíž pravidla znají jen vyznavači grupen sexu a jsou před 22:00 hodinou nepublikovatelná.

Tohle si prosím pomatujte! Rozdělím byt na pokoje dle velikosti. Pokoj číslo I je nejmenší a nejblíže vchodu. Pokoj číslo II je středně velký, táhlí pokoj s malou předsíňkou a sousedí s pokojem I. Pokoj III je největší, s krbem, trámy u stropu a sousedí s kuchyní. Pomatovat byste si to měli jen s toho důvodu, abyste se nezačali ztrácet, až Vám začnu říkat kdo, kde bydlel.

Sestava první – změna je třeba
Pokoj číslo I, dostal přidělen Onderka.
Pokoj číslo II, jsem dostal já.
Pokoj číslo III, si vybrali Vítek a Nikča.

Po 3/4 roce se Vítek stěhovali s toho důvodu, že chtěli bydlet sami, je třeba říct, že v té době pokoj číslo III neměl dveře a tak trochu omezoval soukromý.

Nikdy mi pořádně nedošlo, proč si rovnou nenašli byt jen pro sebe, možná, že jsme je s Onderkou sraly trochu víc, než čekali. Nicméně přáteli jsme zůstali a bydleli pak nějaký rok kousek od nás, takže jsme se občas i navštívili.

Sestava druhá – na věčné časy
Pokoj číslo I a II zůstali.
Pokoj číslo III obsazen Pítým.

Jelikož Pítý je nejenom můj bratránek, longbordista, vegetarián ale taky velký puntičkář co se úklidu týče, tak nás po roce opustil, jak už správně tušíte, kvůli bordelu.

Když tam byla tahle parta, tak to bylo asi nejpříjemnější. Taková menší komunita. Pořád se vymýšlely nějaké stupidní nápady a prováděli se ještě stupidnější kousky. Spoustu času jsme jen tak propálili u televize či někde venku ale i tak super doba.

Sestava třetí – a nikdy jinak
Pokoj I a II prozatím stejné.
Pokoj III obsazen Vojtou Ž. dalším vegetariánem v pasti.
 

Tady přichází změna. Onderka si nachází přítelkyni a tak po společné domluvě nechává byt a stěhuje se k ní. Takže vydržel přibližně 2 roky.

Kam nemůže čert, tam nasadí ženskou. Nicméně i tato parta byla stále dobrá a ze začátku jsme si to taky pěkně užívali, k tomu čertu se ještě vrátíme.

Sestava čtvrtá – radši jen krátce
Pokoj I obsazuje Vojta Rasty
Pokoje II a III zůstávají.

Asi jenom měsíc se zdržel další s obyvatel našeho doupěte, kvůli psu musel pryč, v té době na to měl majitel bytu ještě právo, bylo to před novým rokem. Po novém roce už by tam pes mohl být, ať se to majiteli líbí či nikoliv.

Nemusím psy ale na Rastyho jsem si zvyknul i když mi nikdy nepřestalo srát, když na mě koukal při jídle. A to dělal pořád.

Sestava pátá – ženský, ženský a zase ženský
Do pokoje číslo I přichází Máňa.
Pokoj číslo II stále nezměněn.
A do pokoje číslo III přichází k Vojtovi Ž. jeho přítulkyně paní Hřívová, pozor veganka.

Po nějakém půl roce, co přichází paní Hřívová si Vojta „uvědomuje“ že s ní chce bydlet sám a tak oba odchází.

Jakže to bylo s tím čertem? Ne tohle se dá pochopit. Oba byli totiž stejně jako Pítý vysazený na pořádek a tak to pro ně s námi museli být těžké časy i když jsme se teda hodně zlepšili s jejich pomocí. Říkám my, myslím sebe.

Sestav a šestá – zahrajte a já pudu
Pokoj I bude do měsíce a půl pouštět Máňa.
Pokoj II pořád stejný.
Pokoj III obsazen Pafkou a Katkou Cheers!.

A je to tady, pro lepší nabídku Máňa dělá pápá. A já zase hledám dalšího spolubydlícího, nekonečný koloběh zdá se.

Ještě jsme si na sebe ani nezvykli a už se jde zase o dům dál ale tak už to chodí. Čím dál víc přemýšlím, že bych se nastěhoval do nějaké garsonky a měl konečně klid.

Takže tohle všechno prošlo bytem, kde už jsem z původní sestavy zbyl jen já. Když si vzpomenu, že s partou jedna jsem si říkal, jak bych tam s nimi žil aspoň do 30ti, trochu se mi zalesknou oči. Ale takhle už to chodí.

Další pán na holení!

,,K,,

Občas si tak říkám, že musím být strašný člověk, že se mnou nikdo nevydrží! Tak dobře, to si neříkám, vím, že jsem skvělý.

Tak jako spousta mích vyprávění, tak i tato začíná tak, že jsem byl pozván na pivo. Tentokrát žádná romantika s jednou ženou, ale rovnou s třemi najednou. Jelikož jsem srab, jak Vám o něco déle znovu potvrdím, pozval jsem si na pomoc Housku. Dvě bych ještě zvládnul ale tři? To bych už se asi zbláznil.

Lidi mě nezvou jen na pivo, v neděli jsem například byl pozvaný na brunch – což je něco jako brzký oběd. Ale jelikož nákupy a vaření trvalo tak dlouho nakonec s toho byl spíš oběd pozdní, ale zase jsme mezitím stihli vypít dost vína, takže by se dalo říct, že mě lidi zvou i na víno. Ještě jednou díky.

Sedíme si tedy jako vždy v Šachmatu, pivo, cigarety a příjemný pokec, když v tom se u baru strhne bitka, teda spíš než bitka, tak takový jednostranný útok. Oba aktéry znám. O obou by se dalo říct, že jsou to štamgasti. První je asi tak 2 metry vysoký cizinec, nejsem si úplně jistý národností, mluví anglicky, vzhled má trochu italský ale asi nejvíc mi připomíná hlavního fotbalového chuligána z Eurotripu. Co se týče povahy, tak mi zatím vždy přišel v klidu.

Kdo nezná Eurotrip, tak ten herec se jmenuje Vinnie Jones.

Co se týče druhého aktéra, u toho mám zase v merku spíš povahové rysy. Co se týče vzhledu, je průměrné výšky a průměrného vzezření. Jediné co snad má šanci člověka upoutat, jsou jeho brýle. Povahově je to ovšem unikát. Nedá se říct, že by to byl úplně špatný člověk, ale je pravda, že se asi nejvíce baví tím, že štve lidi. Mluví na Vás zrovna, když zapáleně mluvíte s někým jiným. Shazuje vás a dělá si srandu ze všeho, co řeknete, byť je to pravda. A není mu ani blbí přijít za cizím člověk a začít si z něj utahovat. Jelikož jeho oblíbené místo je na baru, rýpe do obsluhy, provokuje jak jí, tak nově příchozí. Na slušné poslání do pr..le, nereaguje a vůbec mi tak připadá, že si žije ve svém světě. Kde si teda jistě připadá vtipný, pohledný a zábavný. Za střízlivosti se ještě dá snést, ale čím víc pije, tím horší je jeho chování.

Leckdo kdo mě zná, by se mohl zarazit, že dotyčný není zase takový unikát, naopak, že jsme si podobní ale je tu zásadní rozdíl, já jsem opravdu krásný, vtipný, chytrý a hlavně skromný. A ještě ironický. Ano, jsem tvořený železem.

Tak teď čekáte, kam to všechno směřuje, nějaký fantastický zvrat jako třeba že „druhý“ rozbil hubu „prvému“. Nic takového, samozřejmě, že dostal „druhý“.  

Mě ale na celé věci zarazilo trochu něco jiného. Za prvé to byla reakce okolí. Za druhé reakce aktérů.

Popíšu Vám, jak to celé proběhlo. Ten frajer co vypadá jako Vinnie Jones si šel na bar pro kafe. Samozřejmě hned jak ho zpozoroval náš „oprsklý brejloun“ neodpustil si nějakou narážku.

Jelikož jsem v té době byl ještě otočen zády, může být můj výklad trochu zavádějící. Nicméně závěr to nezmění a ten už jsem viděl.

V tom Vinnieho popadl amok. Začalo se nadávat. Čím víc jazyků znáš, tím víc nadávek můžeš použít. V onom monologu plným nadávek jsem se popravdě trochu ztrácel ale s toho co jsem pochytil, šlo o to, že do něho „oprsklý brejloun“ už týden reje a nechce toho nechat. Následovalo nasazení kravaty, podkopnutí barovky a následné dokopání na zemi s hojnou salvou sprostých slov. Určitě bude fotbalový chuligán.

Že byly sprosté se tak trochu domnívám, protože kromě světově proslulého FUCK, jsem rozuměl už jenom spojení SMALL WITCH, což znamená MALÁ ČARODĚJKA a to u nás sprostý není.

První věc co mě zarazila, bylo, že se nikdo nezvedl, aby to ukončil. Tedy Kuba se snažil to uklidnit, což je logický, když ten bar je jeho, ale tímto asi tak skončilo. Dokonce se nezvedl ani kamarád „brejlouna“ co seděl hned vedle něho.

Druhá věc byla, že Vinnie Jones se pak sebral a šel si dopít kafe ven jako by právě málem někoho nezkopal do kulaté krychle. Zatím co náš „rozkopaný brejloun“ se zvedl jako by nic a pronesl něco, čemu jsem tedy úplně nerozuměl „Pes je nejlepší přítel člověka a pokousá tě. A člověk co si říká přítel, ti podrazí barovku.“ nebo tak nějak. Oba se k tomu postavili tak nějak, nijak. Uvidíme co bude až se příště potkají.

Úplně nechápu, proč do toho tahá psy, sice je nemám v oblibě ale zase na ně házet úplně všechno by taky lidi nemuseli.

Je zajímavé, co mi v hlavě proběhlo za myšlenky, od „co se ku*va děje“, přes „neměl bych je jít rozdělit“, až k „jednou to přijít muselo“ a přitom celý tenhle tyátr trval jen několik vteřin.

 Samozřejmě jsem toho v hlavě měl daleko víc ale zkoušet někomu vysvětlovat co mám v ten daný moment hlavě je asi tak  platný, jako kdyby se mi Steven Hawking snažil vysvětlit teorii strun.

Došel jsem k několika jasným faktům.

Je lidský si občas z někoho utahovat. A je lidský to někdy přepísknout, což si ani člověk nemusí uvědomit.
Je lidský se naštvat. A bohužel je i lidské se přestat ovládat.
Je lidský někdy více přemýšlet než konat. A někdy přesně naopak.

Lidi prostě nejsou dokonalí, ale to neznamená, že by jsme se tak přestali tvářit.
Bráno z obou pohledů, příště by možná stačila výchovná facka a nebo jenom držet hubu.

Je taky lidský stát na straně slabšího. Což mi potvrdil svou reakcí i Pitý, který když pak za námi přišel a slyšel to, stál na straně „brejlouna“ i když ho taky občas pekně se*e.

Na závěr nezbývá než si povzdechnout „Ach ta lidskost“

,,K,,
 

PS: Omlouvám se za povrchní popis aktérů, ale bylo to tak pro mě snazší.