Sicco179 Muž, 34 let / Postřekov

Dnes je pátek 13týho. Spousta lidí věří, že tenhle den se nic dobrého nestane, ba naopak, že přináší smůlu.

Ne, že bych byl pověrčiví, ale pravdou je, že jsem hned po ránu zaspal, takže na tom možná něco bude. Na druhou stranu zaspávám celkem často, takže to s pátkem 13týho nemusí mít nic společnýho.

Nicméně já z dnešního dne mám úplně jiné pocity, protože dneska taky začíná náš Postřekovský masopust. Kdo netuší co to je, nechť si zadá toto heslo do googlu, myslím si, že fotek, článků a videí je tam více než dost. Pozorný divák možná někde zahlídne i mojí alkoholem posilněnou osobu.

Již titulek napovídá o čem, že ten náš masopust je a v jakém duchu se line, ale stejně si neodpustím Vám předat svůj pokřivený náhled na věc.

Ve většině obcí ne jen na Chodsku se masopust koná jen jeden den a to většinou ve formě průvodu. Ne však v Postřekově.

Hu nás, haby to nebulo tak krátký, natahujem si ten masopust až do húterka. Děvčata i chlapcí ze Vsi si zařídí v robotě frei neboli po našom volno a za společného výskotu, vyrazí na bály se vytancovat, vypít a vůbec provádět všemožný alotrie.

Jak už jsem říkal, u nás začíná masopust už dnes a to tzv. Sezpívanou, která se po dlouhé době koná na místě, kde byla vždycky a to v hospodě u Hadamů.

Hadamouc hospoda z drobnýho kamení,
kdo peníze nemá haď do ní nechodí…

Tato akce je každoročně dělaná, protože bohužel naše Chodská tradice pomalu ale jistě upadá, a tak je třeba si připomenout, jak a co se zpívá. Pro nás ostřílené mazáky, který za sebou už mají masopustů více, je to jen příležitost jak si dát pár piv a zazpívat si v hospodě za doprovodu živé hudby.

Ha vo čem, že to na Chodsku zpíváme?
Íčko jsem se nad tím zamyslil ha přišel jsem na to, že to je všechno na stejný brdo. Ačkoliv se zpívá vo vojně, kostelu ha nebo hospodě, vždycky to skončí hu dívčat.

V sobotu je pak na řadě maškarní. Už tradičně se tak nějak všichni předháníme, kdo vymyslí vtipnější, originálnější anebo nejšílenější masku a to i přesto, že se u nás žádná cena za nejlepší masku neudílí a dokonce maska není ani nutná k tomu, abyste se na maškarní dostali. Jedinou odměnou tak zůstává, že si o nejlepší masce ještě dlouho povídá celý Postřekov a některé kousky nejsou zapomenuty ani po letech. Takže nejlepší maska vlastně vyhrává nesmrtelnost, což je dost hezká cena.

Vybrát tu nej ovšem nesvedu, hale pravidelně se hu nás mluví vo Vaňousovi, který potěšil třeba kostýmem božského Káji, kdy si nechal vytisknout asi tak 5x větší hlavu ha vzal si na sebe sako, jednoduchý ha velmi hůčiný.

A aby se o děvčatech jenom nezpívalo, na neděli připadá jedna z nejzábavnějších částí masopustu a to Kytička. Ta spočívá v tom, že se domluví kluk s dívkou, dřív se to předem nedomlouvalo, a sejdou se všichni v hospodě, mají být mladí a nezadaní, kde se pije a zpívá. Holky mají na sobě kroje a chlapci saka. Pak se za doprovodu hudby tancuje a zpívá přes celou ves do sálu a tam se překvapivě zase pije a zpívá. Večer se pak chodí k děvčeti na večeři. Kde se sice netancuje, ale pije a jí. A pak se jde zas na bál a tam už víte co se děje.

Ha tohle huš nemá hani cenu popisovát, protože to se musí zažít nebo vidít. Většinou se totiž pije od neděle do pondělí. Nu pomalu 24 hodinová šichta, to se pak nemůžete divit, že jsme s toho zvondaný.

Pak je tu pondělí Babskej bál. Tenhle bál jak už název napovídá je spíš pro starší generaci, protože mladý jsou „zvondaný“ z „neděle“.

Na tomhle bálu jsem bul všudy všeho jednou, dal jsem si jedno pivo, jednou jsem se vyblil ha šel jsem taky jednou domů brzo.

A až poslední den, tedy úterý, se koná Masopustní průvod obcí. A to se sejdou krojované devčeta, legrůti (to jsou chlapci co by měli odejít na vojnu, celý masopust mají takové výsostné postavení) co nesou Masopusta jsou taky v kroji a zbytek lidí v nejrůznějších maskách. A za doprovodu hudby se dojde přes obec na fotbalové hřiště a tam se Masopust oběsí.

Už je konec masopustu, bájo,
už je konec muziky…

Na celé téhle tradici je hlavně krásný, že si na ní udělají všichni čas, lidé si berou dovolený, aby spolu mohli být, pít, tančit, bavit se, prostě si užívat. A to mi přijde nejenom v téhle době potřebný a krásný.

,,K,,

Reflexe:
O Mastopustu Vám napíšu víc tak za dva týdny až se probudím, takže vyhlašuji ode dneška pauzu.
Poslední dobou, nemám čas psát a to ani v práci, takže se omlouvám, že kvalita článků šla do prdele. A slibuji si, že se do toho zase pustím znova pořádně a zábavně co nejdřív.
Taky mi mrzí, že se vytrácený Chodština a to dokonce i u mě, takže se taky pokusím víc se věnovat Chodštině.

V minulém díle, mého úžasné blogu, jsem psal o tom, že je třeba s lidmi mluvit, aby člověk zjistil pravý důvod jejich chování. No, možná jsme to nenapsal úplně takhle, ale ta podstata je stejná. A hned o víkendu jsem dostal možnost ověřit si vlastní tvrzení v praxi.

Odbočka: Minulí týdne jsem taky vyplnil dotazník zaměřený na sexuální úchylky. Kompletní výsledky dotazníku mi nejsou známi, ale dostal jsem vyhodnocené mé odpovědi a dozvěděl jsem se tak, že alespoň co se týče sexu, jsem spíše dominantní a trochu narcistický. A mě nezbývá než souhlasit, protože jak člověk může sám sebe nemilovat a nebýt pánem situace, když si to dělá doma sám.

To jsem si takhle při sobotě vyrazil do Mlejna na V3sku. Do Domažlic jsem vyrazil vlakem, a i když jsem kdysi psal, že vlaky moc nemusím, v poslední době je to můj oblíbený dopravní prostředek a to především, protože už jsem se naučil orientovat v nástupních stanicích. Navíc na autobusáku prodávají pivo jenom v plechovce.

Cesta utíkala příjemně a po krátké procházce napříč Domažlicemi jsem dorazil na místo. Měl jsem dobrou náladu a čekal jsem velkou párty, věděl jsem dobře, že tam bude spousta známých, protože jsem s nimi byl domluvený, ale i přesto jsem narazil i na pár známých, které jsem nečekal. Bylo něco kolem 20:30 a do začátku zbývala minimálně hodina.

No nebudu Vám lhát, nejsem žádná „korba“. Já vím, je to šok, protože jste přesvědčeni, že jsem dokonalý, a i když skromně přiznávám, že jsem, svaly k tomu nepotřebuji. Sice moje svaly spíš než protivníka, zastraší tak maximálně slečnu co se snažím sbalit, tak mě postačují. A dokud díky nim zvládám každodenní úkony, jako je zvednutí se ze země, dopravení půllitru k ústům a otevření toho strašně silnýho suchýho zipu na peněžence abych mohl zaplatit, bohatě mi stačí.

Když jsem pozdravil všechny známý, začal jsem je znova postupně obcházet a trochu se o ně zajímat, prostě jsem se snažil prohodit s každým pár slov. Povídali jsme si zrovna s Farkym, opřený o zábradlí, když se začal klub už povážlivě plnit. Ani nevím, co jsme probírali a vlastně to není důležitý. Důležitý je jenom to, že Farky chtěl po chvilce zapalovač a když mi ho podával nazpět, upadnul nám na schody pod námi.   Všimněte si, že přijímám svůj díl zodpovědnosti. Nu jelikož zapalovačů je na světě strašně málo, šel jsem si pro něj.

Říká se „Moudřejší ustoupí“. Což je nejspíš pravda ale logicky s toho taky vychází, že moudřejší moc často nevyhrává, protože pořád ustupuje. Stejně jako Francie. A nikdo nechce být jako Francie, dokonce ani já ne. A proto je občas třeba říct „NE“ a bránit se.

Sebral jsem zapalovač ze schodů a už se mi nějak nechtělo proplétat se mezi lidi zpátky na své místo a tak jsem se rozhodl, že to vezmu zpátky skrz zábradlí.  Dával jsem bacha na své pivo, které bylo na zábradlí nade mnou, a úspěšně jsem prolezl bez vylití drahocenného moku, tedy alespoň mého.

„TY ČŮRÁKU, VOLE!“ ozvalo se mi najednou za zády.
Otočím se a tam asi tak dvojnásobný chlap, kolem čtyřiceti, třímá zakarbované pivo v kelímku a utírá si mokrou plešku.
Pomalu ani nestihnu špitnout „Sorry“ a on už nasraně jede „Dlužíš mi pivo!“.
Podívám se znova na jeho kelímek, kde mu chybí možná tak pěna a bleskově si řeknu, že dneska si na hlavu srát nenechám.
„Děláš si prdel, vždyť se pomalu nic nevylilo“.
„Ne za to pivo, ale za to polití“ povídá mi.
„Ani hovno, já ti nic kupovat nebudu“ říkám.
„Pak si pro něj přijdu“ říká a šel si sednout někam dozadu.

Chvilku jsem koukal jako puk, protože jsem se musel v mozku ověřit informaci, zda nemám nasráno v kalhotách a pak si taky uvědomit, že jsem se postavil chlápkovi, co by mě jednou ruku složil, aniž by se musel nějak víc snažit.

Šel jsem si pro nové pivo, protože to, co jsem měl, do mě vklouzlo na uklidněnou. Na baru jsem se dal do řeči s Kevinem, který si to konfliktu všiml. Taky docela koukal, že jsem se postavil takovému hromotlukovi. Ještě chvilku jsme si povídali a nejednou vidím, jak se ke mně blíží ten chlápek, položí prázdný kelímek na bar a říká „To je na tebe“.

Podotýkám, nebyl jsem opilej, ale asi jsem byl ještě nabuzenej z předešlí rozepře.

„Já ti žádný pivo nekoupím…“
„To teda koupíš.“ říká nasraně.
„… s takovýmhle přístupem ani hovno, kdyby ses choval normálně, možná bych ti na omluvu koupil panáka, ale takhle ne. To se prostě stane, že tě na akci někdo polije.“

Chvilku to zpracovával a pak mi podal ruku a představil se mi.
A začal mi vykládat, jak se rozvádí se ženou, a že na tom teď není moc dobře.
„Tak si dáme toho panáka, ne?“ říká.
„Jasně co piješ?“
„Rum“
„Alčo dva velký rumy“ volám na barmanku.
„A já to hned otočím“ říká.

Řeknu Vám je to dobrý pocit Zastat se sám sebe.

Jen pro ilustraci: Později mi ještě říkal jak předešlí den, propíchal současnýmu příteli svý exmanželky pneumatiky na autě, a s napůl šíleným smíchem, mi vyprávěl, jakej to dělá pěknej zvuk, když se několik děr od kudli spojí a a pneu praskne.

Chvilku jsem se fakt bál.

,,K,,

Reflexe: Ano vím, že jsem mu stejně nakonec pití zaplatil ale jde o to, že jsem ho neplatil, protože by mě donutil. Ale co, otočil to a navíc, to já ho polil.

Stál jsem v pátek takhle u baru, popíjel pivo, kouřil cigáro, poslouchal No Good Ok a nohou si podupával do rytmu. Kolem mě pár kamarádu, který jsem ovšem vnímal jen okrajově, protože plnou pozornost jsem věnoval kapele. Tedy aspoň do chvíle, než jedna má kamarádka přišla k druhé, obě na mě koukali a něco si šeptali.

Nevím, jestli už jsem se o tom zmínil, ale jsem až přehnaně zvědavej. A proto, úplně nejhorší věc, co mi kdo může udělat, je něco nakousnout a pak mi to nedoříct. To pak nemůžu přestat přemýšlet, o co (mu) šlo a musím se pořád snažit to z dotyčnýho vytáhnout. 
A těsně za „nakousnutím“ pak stojí druhá protivná věc a to, když se o mně někdo s někým evidentně baví, ale mně to říct nechce.

Jak jsem to zpozoroval, hned jsem se začal vyptávat „Co je? Co se Vám nezdá?“. „Ale nic“ spustili holky „co ti je do toho?!“ pokračovali. 

Jelikož jsem záhy pochopil, že z nich jen tak odpověď nedostanu, radši jsem se zase pěkně opřel o bar a dělal, že je mi to jedno. V hlavě už se mi ovšem rodil ďábelský plán jak z nich tu „informaci“ vytáhnout.

Tahle zvědavost se občas hodí, ale kolikrát člověk zjistí něco, co vědět nepotřeboval. Vlastně, celkem často.

K realizaci mého ďábelského plánu, zahrnujícího ozbrojený únos a hypnózu, ve finále vůbec nedošlo, protože holky mají potřebu všechno prásknout a to dokonce i sami na sebe, takže dotyčná kamarádka za mnou za chvilku sama přišla a řekla „Já jsem jí jenom říkala, že jak si ostříhanej tak vypadáš jako slušnej bílej kluk“. Na chvilku jsem se zarazil, přemýšlel jsem, zda řekla to, co si myslím. „To jakože jsem předtím vypadal jako neslušnej nebílej kluk?“ ptám se schválně jak debil aby si uvědomila, co vlastně řekla za hloupost.

Víte, tohle mě vždycky zarazí, proč lidi mají potřebu, do úplně běžný konverzace vkládat rasistický poznámky, narážky či urážky, když by se to obešlo i bez toho.

Tady nejde vlastně ani o tu kamarádku, protože u ní je pravděpodobnější, že si chtěla rýpnout do mě spíš než do nějaké menšiny. Nicméně jsem stejně nahlas podotknul, že takhle rasistickou lichotku už jsem dlouho neslyšel.

Každý máme určité předsudky vůči ostatním lidem. S těmito předsudky jsme se do určité míry narodili, do určité míry nám byly předány výchovou, vlivem našeho okolí a v neposlední řadě vlastními zkušenostmi. Mozek si s toho pak udělá statistiku a lidi si pak naskládá do škatulek, protože je to pro něj snazší. Nejenom my, ale i náš mozek je línej.
Říká se, že člověk se učí z vlastních chyb a moudrý člověk se prý učí z chyb ostatních. Nu asi jsme stát plných moudrých lidí, protože častokrát se od člověka, který má problém s nějakou menšinou dozvím, že vlastně nikdy s tou menšinou nepřišel do kontaktu a vlastně s ní nikdy žádný problém neměl.

Ale i takovýhle výroky je nutno brát s nadhledem, protože už tak se dost řeší, zda je to či ono rasismus a zda ten či ten název je (politicky) korektní. Za chvilku nám stejně naši vládci z Bruselu zakážou mluvit, samozřejmě pro naše zdravý, protože mluvení nedělá dobře hlasivkám. A bude klid.

Jedna naše učitelka na druhém stupni ZŠ říkal „Správnej Cikán si vždycky bude říkat Cikán a ne Rom“. Jo, ta se toho nebála, dneska by kvůli tomu mohla mít problémy, což by jen utvrdilo všechny rasisty, jak je systém utlačuje.

Ani boj proti rasismu se nesmí přehánět a hlavně se na to nesmí jít příkazy, zákazy a násilně.

Tím chci jen říct, že pouštět se do konfliktu s nesnášenlivým člověk nemá vlastně vůbec význam, protože jakákoliv agresivní taktika jak mu vnutit svojí pravdu, bude mít pravděpodobně přesně opačný efekt.

Proto jsme taky jednou vymysleli takový projekt, co nesl název „Vezmi svého nácka na pivo“. Ve stručnosti jde o to, že je třeba s lidmi mluvit, lidi poznávat a snažit se pochopit důvody co je vedli k stanovisku, co mají, pak až argumentovat a snažit se mu dát možnost aby o tom znova sám přemýšlel s dostatkem informací.

Samozřejmě jsme nikdy žádnýho nágla na pivo nevzali, ale spíš jde o tu myšlenku. Naštěstí u většiny lidí ta nevraživost vůči jiným kulturám nedojde do takového extrému a spíš má podobu občasných rasistických poznámek plných stereotypů. Ale už takového člověka je dobré poznat a zjistit příčiny jeho chování a možná mu být trochu vzorem a ukázat mu, že to jde i bez toho abychom se bezdůvodně nenáviděli.
Přece jenom „Co člověk to originál“.

A celým tímhle patosem se snažím vlastně jen sdělit, že nenávist plodí jen nenávist, agrese agresi, jabloň jablka, kočka koťata a fena štěňata.

,,K,,

Reflexe:
Přiznám se hned a bez mučení,
že mám rasistický vtipy naučený.
Rád vyprávím je menšinám, co znám,
nikdy se nestalo, že smál bych se sám.

Kamarád Vietnamec, říkám mu Banáne,
a žádný problémy, my spolu nemáme.
On to ví a já věřím v to taky,
že tyhle vtipy jen uvolní tlaky.

Proto dál vyprávím společnosti,
vtipy co uráží národnosti,
menšiny, většiny, náboženství,
 říkejme tomu osvícenství.