Vesničan ve městě
Možná někdo z vás občas navštíví Lidovky.cz, já se tam občas kouknu a to hlavně na rubriku „Češi v cizině“. Jelikož, se na delší cestu do zahraničí teprve chystám a dosud mé pobyty mimo naši matyčku zemi byli spíše rekreačního charakteru, rozhodl jsem se, že odpovím na stejné otázky jako „Češi v cizině“ jen to uchopím spíš lokálně, prostě „Vesničan ve městě“.
Jakub Řezníček se do Plzně přestěhoval kvůli studiu a následně práci. Jak říká, Plzeň si zamiloval především kvůli lidem a dobrému pivu. „Ze začátku mi přišlo divný, že tu každý kouří marihuanu, ale pak jsem jí začal kouřit taky a už mi to vůbec divný nepřišlo“.
Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Na první dny si vzpomínám celkem dobře. Bylo to v mých sedmnácti, jelikož jsem byl přesvědčený, že je na čase opustit pohodlí domova a podívat se někam dál než do Domažlic, vybral jsem si v Plzni střední školu. Co mě překvapilo nejvíc, bylo asi to jak je Plzeň velká, ne že bych v ní nikdy předtím nebyl, ale člověk si toho nevšimne, když se veze v autě, horší je když se pak má někam dostat pěšky, jak je zvyklí. Druhý takový nepříjemný zjištění bylo, že naše škola a internát nejsou na svém místě. Tedy abyste tomu správně rozuměli, měli jsme sídlit hned vedle zdravotnický školy a místo toho jsme byli posláni na okrajovou část Plzně a to do Křimic, kde kromě zelí nic moc není.
S čím jste ve městě narazil? Je nějaký vesnický zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Hodně zvláštní bylo pro okolí, že jsem chodil pečlivě upravený. Byl jsem totiž zvyklí, že když se jede do města, je třeba si vzít sváteční šaty. Naštěstí jsem brzy zjistil, že i kdybych na sobě měl župan a na nohou gumovky, nikomu to nepřijde divný. Dál jsem se taky podivoval nad tím, že tu nikdo nejezdí v sobotu na dachlu pro mlíko do JZD. A že tu nemají JZD.
Chcete se na vesnici ještě někdy vrátit?
Momentálně to samozřejmě neplánuji. Často tam jezdím za rodinou a kamarády ale je ještě spousta měst, kde jsem nežil, takže vesnici plánuji až na stará kolena.
Existuje nějaké vesnické jídlo, které vám ve městě chybí? Uvařil jste přátelům ve městě nějaké vesnické jídlo? Jak jim chutnalo?
Jistě by se toho našlo mnoho, například tátovo česnečka nebo svíčková od mámi, na takové pochoutky si opravdu musím počkat domů, protože i když existuje pár restaurací, které tyhle jídla vaří, těm pravým domácím nesahají ani po kotník. Taky tu moc nechápou, že se u nás na masopustě vždycky pojídali kočky a psy. Pro přátele jsem nevařil, většinou vaříme něco společně, takže nic typicky Postřekovskýho, ale jednou jsem udělal pro kamarádku výbornou pizzu podle sousedky receptu, bohužel jsem na ní zapomněl a nechal jí stát u dveří, takže neměla šanci ochutnat. Za sebe říkám, že byla dobrá. Ta pizza.
Máte děti? Učíte je česky?
Děti nemám anebo o nich alespoň nevím. Ale česky je učit budu, protože žádný jiný jazyk neovládám natolik, abych jej někoho učil.
Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z vesnice?
Nu většina lidí si řekne, že jsem buran. Když jim pak povídám, že jsem z Chodska, většinou si pak ještě myslí, že jsem buran notorik. Často také lidi mluví o Domažlicích, někteří v nich dokonce byli, někteří i pili. Stala se mi jednou taková vtipná příhoda, myslel jsem si, že jsem potkal v jednom baru rodačku z Chodska, připadalo mi, že má náš přízvuk. Tak jí povídám „Slečno vy jste z Chodska?“ a ona se na mě obořila „Co si to dovoluješ, komu tady říkáš, že je socka?“. Od té doby mi pár známých říká „socka z Chodska“ ale nemyslím si, že by to mysleli špatně.
Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té vaší?
Ano politiku tu sleduji, ale nijak zvlášť ji neřeším, protože tu nemám možnost volit. Politická kultura se hodně liší. Jako největší rozdíl vnímám ten, že tu nechodím se starostou na pivo jako u nás na Vsi.
,,K,,
Reflexe: Dneska trochu volněji.